Komentář k 11. kolu FORTUNA:LIGY začnu netradičně událostí, která se netýká největších favoritů Slávie, Sparty či Viktorie Plzeň, ale klubu, kde jsem také trénoval a tím je Opava. Tam totiž odvolali trenéra prvoligového týmu Ivana Kopeckého, kterého já ve svých komentářích hodnotím velmi pozitivně, protože podmínky pro svoji trenérskou práci tam nemá, vlastně neměl vůbec jednoduché. Těmi podmínkami rozumím ekonomickou situaci, která mi velmi připomíná situaci v sezóně 2004-2005, kdy jsem tam působil. Shodou okolností jsem na svých webových stránkách nedávno, přesně 3. září na toto téma napsal samostatný komentář, proto mě odvolání trenéra překvapilo. Problém Opavy určitě není v trenérovi, ale v nekompetentních krocích regionálních politiků, kteří se neorientují ve fotbalové problematice. Město je totiž většinovým vlastníkem klubu. V této situaci je remíza 1:1 v Karviné pro tým Opavy zlatá, i když se štěstím v posledních vteřinách, kdy hráč Karviné Hanousek trefil ve vyložené šanci břevno branky Opavy.

(Pokračování textu…)

Dlouho očekávané utkání 10. kola F:L se hrálo v neděli před vyprodanou Letnou a na stole ležela dvě očekávání. Zda Slávia potvrdí skvělý výkon z Milána v Lize mistrů nebo Sparta potvrdí stabilizaci sestavy a výkon ze Zlína. Nejen výsledek 0:3 pro hostující Slávii, ale i průběh utkání a způsob hry obou rivalů potvrdily variantu č.1, tedy skvěle fungující tým Slávie.

(Pokračování textu…)

Ano, v tomto kole podle očekávání vyhrála pražská Slávia, Sparta, Viktoria Plzeň, Mladá Boleslav, Baník Ostrava a Olomouc, poraženými byly týmy ve stejném pořadí Slovácko, Zlín, Jablonec, Příbram, České Budějovice a Opava. Ve zbývajících dvou utkáních se o body podělila Karviná s Bohemians a Liberec s Teplicemi. Opravdu žádný šokující výsledek.

(Pokračování textu…)

Dovedu si jako bývalý prvoligový fotbalista a trenér představit tlak, který museli hráči české fotbalové reprezentace vnímat, když nastupovali v Podgorici k utkání s Černou Horou s cílem za každou cenu vyhrát a získat tři body do tabulky kvalifikační skupiny. Po propadáku v Kosovu byly takto pro náš tým rozdané karty. Proto je třeba za výhru 3:0 hráče a realizační tým na prvním místě pochválit. To ovšem neznamená, že všechno v tomto utkání fungovalo, jak bychom si přáli a jak by si to přál trenér Šilhavý.

(Pokračování textu…)

Prohra české reprezentace v Kosovu je zcela jistě nepříjemná a pro mnohé nečekaná. Jenže v tomto utkání se potvrdilo všechno to, co se dalo ve výkonu a způsobu hry od tohoto soupeře očekávat, v ničem jiném naše hráče a realizační tým nepřekvapil. Všichni hráči Kosova hráli s obrovským odhodláním, týmovostí, skvělou prací s míčem, dynamickým pohybem. Předpokládám, že naši trenéři měli přehled i o způsobu hry tohoto soupeře, tedy důsledná hra z obranného bloku a na rychlé protiútoky po zisku míče. To vše jsme přeci předpokládali a měli se na to připravit.

(Pokračování textu…)

Často se ohlížím za svojí celoživotní kariérou v českém fotbalu a tvrdím, že by to byla velmi poutavá, zajímavá a často napínavá kniha. K tomuto komentáři mě přiměla aktuální situace v opavském prvoligovém klubu, kterou sleduji jen z médií, ovšem silně mi připomíná situaci v době, kdy jsem byl trenérem A mužstva tamního ekonomicky sužovaného klubu.

(Pokračování textu…)

Není to tak dávno, když jsem působil na prvoligové trenérské lavičce, proto si dobře pamatuji tlak, který je na trenéra vyvíjen ze všech stran, nejvíce si tlak vytváří on sám, protože každý trenér chce vyhrávat. V tomto smyslu ligová soutěž fungovala tak, že po 5. kole se začalo spekulovat o pevnosti pozice trenérů týmů, které nenaplňovaly ambice klubu a postupně se tyto spekulace probíraly v médiích i na tribunách. Není to nic příjemného, ale k tomuto těžkému povolání to bohužel patří. Stalo se to přirozeně i mně, nejvíce mě naštvala spekulace o ultimátu zisku bodů z několika následujících kol, přitom já jsem o žádném ultimátu nevěděl. Vymyslel si to tedy novinář nebo to byla pravda, kterou mi bafuňáři „zapomněli“ sdělit…

(Pokračování textu…)

Již několikrát jsem ve svých komentářích nesouhlasil s legendárním trenérem Pospíchalem, který se „proslavil“ pořekadlem o logice ve fotbalu. Tvrdil, že fotbal nemá logiku a s tím jsem nikdy nesouhlasil. Vždycky jsem si uvědomoval, že vyhrát může ten nejlépe připravený hráč a jeho tým. To v současné době potvrzuje pražská Slávia, klub, v kterém pracuje trenér Trpišovský se svým realizačním týmem s podporou sportovního ředitele Honzu Nezmara. Vlastně ani tak nejde o klub Slávia Praha, jako o skupinu odborníků, které jsem vyjmenoval, protože podobně skvěle fungoval s tímto obsazením i Slovan Liberec a fungoval by tak jakýkoliv jiný klub se slušným ekonomickým zázemím.

(Pokračování textu…)

V 7. kole F:L se dělo opravdu velmi mnoho zajímavých událostí. Začnu vysvětlením „čtyřky“ v nadpisu tohoto komentáře. Z pohledu statistických čísel hned 5 týmů při svých výhrách vstřelilo 4 branky, což je uznáte solidní produktivita. Celková bilance vstřelených branek v tomto kole se dostala na rekordní číslo 32, což je průměr na jedno utkání 4 branky. A 4 branky dokázal vstřelit ruský útočník a nejlepší střelec minulého ročníku naší nejvyšší fotbalové soutěže Komličenko. Rekordní, i když už bez přítomnosti čísla čtyři, byla i průměrná návštěva na jedno utkání cca 6 a půl tisíce fanoušků.

(Pokračování textu…)

V posledních několika kolech se rozmáhá v naší nejvyšší fotbalové soutěži FORTUNA:LIZE nešvar, který se týká disciplíny hráčů a hlavně fanoušků některých klubů. Všichni zainteresovaní nedávno hodně kriticky hodnotili atmosféru při utkání bez diváků úplně (Sparta s Trabsonsporem nebo Slávia s Libercem) nebo „jen“ v určitém sektoru. Přečetl jsem si kritiku na tento způsob trestu, ale já jej schvaluji, i když je potrestán i normální divák, který se chová slušně. Podle mého názoru jsou na vině především kluby samotné a někteří fotbalisté. A že jsou tzv. příznivci z „kotle“ nenapravitelní podobně jako někteří fotbalisté se potvrdilo právě v tomto kole.

(Pokračování textu…)