Již několikrát jsem ve svých komentářích nesouhlasil s legendárním trenérem Pospíchalem, který se „proslavil“ pořekadlem o logice ve fotbalu. Tvrdil, že fotbal nemá logiku a s tím jsem nikdy nesouhlasil. Vždycky jsem si uvědomoval, že vyhrát může ten nejlépe připravený hráč a jeho tým. To v současné době potvrzuje pražská Slávia, klub, v kterém pracuje trenér Trpišovský se svým realizačním týmem s podporou sportovního ředitele Honzu Nezmara. Vlastně ani tak nejde o klub Slávia Praha, jako o skupinu odborníků, které jsem vyjmenoval, protože podobně skvěle fungoval s tímto obsazením i Slovan Liberec a fungoval by tak jakýkoliv jiný klub se slušným ekonomickým zázemím.
Vzpomínám si, jak velkou neznámou byl pro mě tehdejší trenér Viktorie Žižkov Jindřich Trpišovský. Jméno mně nic neříkalo a když převzal prvoligový Slovan Liberec byl jsem na něj zvědavý. Naopak Honzu Nezmara jsem znal dobře ze zeleného trávníku, jeho rozhovory jako hráče po utkáních měly hlavu a patu a stejně jsme si sedli v názorech na fotbal a jeho fungování v pozdější době, když už byl sportovním ředitelem Liberce. Mimochodem fotbalisty s vysokoškolským vzděláním jsem vždy obdivoval, protože vystudovat při vrcholovém fotbalu, navíc ekonomiku jako Jan Nezmar vyžadovalo nejen vůli, ale i schopnosti a inteligenci.
Úspěchy, které trenér Trpišovský s kolegy ve Slávii dokázali už ani nechci vyjmenovávat abych na nějaký nezapomněl. Na ten poslední, postup do základní skupiny Ligy mistrů zapomenout nelze, protože se stal před několika dny. Nemusíte mi věřit, ale od chvíle, kdy jsem vnímal fotbal jsem fandil Slávii Praha. Tu štafetu jsem převzal po tátovi. V době, kdy jsem se sám angažoval v nejvyšší fotbalové lize jako hráč a později jako trenér jsem fandil samozřejmě svému klubu, ale nyní opět Slávií a přiznám se, že i díky tomu, jakou cestou se celý klub pod trenérem Trpišovským vydal. Nechci a ani nemůžu se srovnávat odborností trenéru Trpišovskému, ale jeho filosofie, strategie a především způsob práce s hráči je mi velmi blízký. Vybírá si totiž hráče, které má důkladně prověřené nejen z fotbalového hlediska, ale i z hlediska mentality a charakteru. A to je to, co já hlásám celou svou trenérskou kariéru a kdysi jsem byl za to terčem posměšků. Byla to totiž doba, kdy se tvrdilo, že kvalitní fotbalista musí být tak trochu darebák. A dnes slyším termíny mentalita a charakter při každém rozhovoru s kýmkoliv z jakéhokoliv klubu. Slávia, totiž trenér Trpišovský hledá přesně takové hráče, které současný fotbal vyžaduje. Jací to jsou? Musí hodně běhat, mít rychlostní předpoklady, týmové myšlení, disciplínu při plnění úkolů v organizaci hry, silní v práci s míčem i v osobních soubojích. Pokud nyní někdo namítne něco ve smyslu „s tolika penězi, které Slávia má se mu to trénuje“, tak stačí uvést jak s tolika penězi pracuje pražská Sparta. A víte proč? Protože v klubu nepracuje trenér Trpišovský se svým realizačním týmem.
Do všech myšlenek, které jsem uvedl zapadá i středeční odvetné utkání kvalifikace Ligy mistrů s rumunským týmem z Kluže. I přes velkou nervozitu v úvodu utkání tým tlak ustál a opět s čistým kontem a gólem Bořila postoupila do vysněné Ligy mistrů a to zcela zaslouženě. V této souvislosti musím opravit svůj mylný názor o schopnostech středních obránců Kúdeli a Hovorky po odchodu Deliho a Ngadeua. Tenkrát jsem zapochyboval o možnostech a schopnostech obou stoperů zejména v evropských pohárech. Bylo mi jasné, že budou pod velkým tlakem a zároveň s motivací dokázat, že to zvládnou, což se jim podařilo. Pochvalu za vysoce takticky zvládnuté utkání zaslouží všichni hráči na hřišti včetně realizačního týmu. Nestydím se za vlhké oči při závěrečných oslavách, protože jsem opět nabyl přesvědčení, že cesta, kterou trenér Trpišovský vybral a je podobné té mojí je správná a zcela logicky i úspěšná.
Včera jsem sledoval losování do skupin Ligy mistrů a musím říci, že mi z toho běhal mráz po zádech. Málo mých současných kolegů a kamarádů totiž ví, že jsem na tomto losování byl dvakrát za Sigmu Olomouc v Ženevě a tu napjatou atmosféru dobře znám. Těžší skupinu snad tým Slávie dostat nemohl. Barcelona, Dortmund a Inter Milán, to je sen a já jsem přesvědčen, že trenér Trpišovský a spol i tak ještě neřekli poslední slovo a těším se na to.