Není to tak dávno, když jsem působil na prvoligové trenérské lavičce, proto si dobře pamatuji tlak, který je na trenéra vyvíjen ze všech stran, nejvíce si tlak vytváří on sám, protože každý trenér chce vyhrávat. V tomto smyslu ligová soutěž fungovala tak, že po 5. kole se začalo spekulovat o pevnosti pozice trenérů týmů, které nenaplňovaly ambice klubu a postupně se tyto spekulace probíraly v médiích i na tribunách. Není to nic příjemného, ale k tomuto těžkému povolání to bohužel patří. Stalo se to přirozeně i mně, nejvíce mě naštvala spekulace o ultimátu zisku bodů z několika následujících kol, přitom já jsem o žádném ultimátu nevěděl. Vymyslel si to tedy novinář nebo to byla pravda, kterou mi bafuňáři „zapomněli“ sdělit…
V tomto kole se na tapetě objevil trenér Plzně Pavel Vrba, který tyto situace vnímá vždy hodně emotivně. Nekritizuji ho, jen to konstatuji. Dalším, kdo je nejvíce zpochybňován jako trenér týmu F:L je Ivan Kopecký trenér Opavy. A víte, co mají po utkáních 8. kola F:L oba společného? Ano, oba se svými týmy byli v tomto kole úspěšní. Viktoria Plzeň vyhrála v Příbrami 1:2 a Opava v oslabení od 13. minuty utkání o vyloučeného Svozila vybojovala bod za remízu 1:1 s dosud suverénní Slávií Praha. A to je nejlepší odpověď na spekulace nebo reálné úvahy o ukončení trenérské práce. V podobné situaci byl před několika týdny trenér Baníku Ostrava Páník, jehož tým tentokrát prohrál v Jablonci 1:2, ale z posledních pěti kol hned třikrát vyhrál. Opatrné spekulace o pevnosti svých pozic si mohli nedávno přečíst i trenér Sparty Jílek či trenér Karviné Straka, jehož tým zabral a z posledních pěti kol prohrál jen jednou. Klidně spát nemůže ani trenér Csaplár ve Zlíně. O zvyšující se nervozitě trenérů svědčí i červená karta pro trenéra Teplic Hejkala (jeho tým je na posledním místě, ovšem s utkáním k dobru). Z popsaných trenérských spekulací a následných výsledků jednoznačně vyplývá, že bylo dobře, že k výměně trenérů nedošlo…
A nyní k jednotlivým utkáním. Podle mého názoru nejzajímavější a nejdramatičtější utkání se hrálo na Spartě, kam přijela olomoucká Sigma. Určitě pikantní byl fakt, že trenér Sparty Jílek před příchodem do Sparty vedl několik sezón olomouckou Sigmu a možná mě k utkání lákal i fakt, že jsem se v Olomouci narodil, žiji tady a 17 let jsem v Sigmě působil. Kdo se o fotbal zajímá, tak určitě dramatický průběh utkání zaregistroval, jenže my trenéři vidíme i jiné věci, často ty negativní. A ty já jsem viděl v týmu Sparty ve fázi, kdy senzačně a po skvělém úvodu druhého poločasu, i přes neproměnění několika dalších šancí, dokázali hráči Sparty otočit stav utkání z 1:2 na 3:2. Za tohoto stavu mi připadala hra Sparty zbytečně hektická, hráči byli doslova v transu a chtěli přidat další branky, což by nebylo na škodu, pokud by jejich hra byla bezpečnější směrem k vlastní brance. Vypadalo to, že všichni chtějí přidat další góly, hra nebyla po ztrátě míče dostatečně bezpečná směrem k vlastní brance. A po jednom z několika brejků Sigma vyrovnala na 3:3. Proto je pro Spartu snad jediným pozitivem utkání, že střeleckou smůlu prolomil útočník Sparty Kozák.
Možná mnoho fanoušků Sparty napadlo, že to by se současné Slávii nestalo. Jenže vidíte, jak je fotbal nevyzpytatelný, Slávii se stalo, z mého pohledu, ještě něco horšího. Slávia přijela do Opavy sice po fyzicky i emočně náročném utkání o skupinu Ligy mistrů s rumunskou Kluží, přesto byla v tomto utkání jasným favoritem. Podle těchto not i utkání začalo, ve 13. minutě byl vyloučen stoper Svozil, ve 24. se tým Slávie konečně prosadil brankou Olayinky. Do konce utkání zbývalo dlouhých 80 minut (i s nastavením) a všichni včetně mě očekávali další branky v síti domácího brankáře Šroma. Ten se ovšem překonával a hlavně i hráči Slávie předpokládali, že soupeř se zlomí a přijdou další branky. Jenže věřte nebo ne asi dvacet minut před koncem jsem připodotkl, že Opava nakonec vyrovná. Co mě k tomu vedlo? Měl jsem pocit, že hráči Slávie se rozhodli jen utkání při svém vedení 0:1 v klídku dohrát, přihrávali si zprava doleva a zpět, sem tam někdo vystřelil a tak stále dokola. Přesto, že v útoku nakonec hráli tři hráči (Škoda, Van Buren a Tecl) kteří čekali na finální centr k zakončení, hráčům Slávie stačilo jen si přihrávat a držet míč. Pod heslem „vždyť vedeme a to nám stačí“. A proto byli nakonec potrestáni vyrovnávající brankou Opavy na 1:1.
To, co se nepodařilo Spartě a Slávii (udržet do konce utkání těsné vedení) se podařilo třetímu favoritovi na mistrovský titul (v Jablonci a dalších klubech mně prominou) Viktorii Plzeň. A určitě jim nevadí, že zisk tří bodů z Příbrami se nerodil lehce. Domácí tým hrál s velkým odhodláním a nakonec s dávkou štěstí (vítězný gól po tečované střele Kopice) získal potřebné tři body favorit z Plzně. Velmi dobrý výkon podal už tradičně olomoucký odchovanec Kalvach a jak jsem si dnes přečetl zaslouženě nechybí v nominaci trenéra české reprezentace Jaroslava Šilhavého. Určitě zajímavý byl v tomto utkání poměr žlutých karet 4:7.
K dalším utkáním jen krátce. Tým Bohemians Praha porazil liberecký Slovan 2:1, když obě branky vstřelil mladý Vodháněl po pěkných individuálních akcích, které svědčí nejen o jeho kvalitě, ale i zdravém sebevědomí.
Nováček z Českých Budějovic porazil na svém stadionu Zlín 2:0, druhou branku vstřelil debutant útočník Rabušic, který se vrátil z angažmá v Maďarsku.
Jablonec po drtivém nástupu už ve 13. minutě vedl nad Baníkem Ostrava 2:0, konečným skóre 2:1 jablonečtí odčinili katastrofální výkon před týdnem v Příbrami.
Bezbrankové utkání se hrálo v Teplicích, odkud si Karviná odvezla zlatý bod a trenér Hejkal zase červenou kartu.