Netradičně začnu komentář k 12. kolu Chance Ligy stručnou statistikou výsledků domácích a hostujících týmů. Bilance výhra domácí-remíza-výhra hostujícího týmu je vyrovnaná 3 2 3, což není nic mimořádného, z toho logicky vyplývá i bilance zisku bodů 10 : 10, ale navíc, tedy netradičně k tomu vyznívá rovnocenně i bilance vstřelených branek 13 : 13. Kanonýři se tedy docela snažili, padlo 26 branek což je průměr na utkání solidních 3,25 branky. To přilákalo na tribuny stadionů celkem 54 384 diváků, což znamená velmi dobrý průměr na utkání 6 798 diváků.

(Pokračování textu…)

Já vím, už jsem svým tvrzením, které je obsaženo v nadpisu tohoto mého komentáře tak trochu otravný, ale v našem, myšleno českém fotbalovém prostředí to je třeba stále a dokola opakovat, protože já v něm pracuji celý svůj život, přesně od osmi let a naprosto přesně vím, že v minulosti a platí to i v současnosti, i když se to stále zlepšuje, s tímto nastavením jsem se nikdy nedokázal smířit a proto jsem schytal spoustu narážek, invektiv a dokonce urážek od lidí z fotbalového prostředí, (hráči včetně bývalých z mojí hráčské generace, která nebyla vůbec příkladem pro talentované mladé fotbalisty, trenéři a dokonce šéfové klubů), protože těch, kteří souzněli s tímto mým názorem bylo naprosté minimum a naopak já jsem si připadal tak trochu jako „sám voják v poli“. Pravdou je, že v současné době se postupně atmosféra v českém fotbalovém prostředí mění k lepšímu, což způsobují zejména psaná i nepsaná pravidla a zákonitosti pravého profesionálního prostředí (v minulosti jsme si na profesionalismus a profesionály jen hráli) což dokazuje i několik konkrétních příkladů, o kterých jsem referoval ve svých komentářích v poslední době a dnes to potvrzují konkrétní informace a případy, uvedu jen několik, bohužel se nevyhýbají fungování reprezentace, která by měla být vzorovým příkladem těch nejlepších…

(Pokračování textu…)

Derby Slávia v. Sparta bylo určitě nejočekávanějším utkáním tohoto kola při vší úctě k severočeskému derby Liberce s Jabloncem, které jsem několikrát prožil při svém působení na trenérské lavičce v Jablonci. Po prohře Sparty se Sigmou Olomouc v minulém 10. kole jsem svůj komentář nazval „V 10. kole Chance Ligy se dostala Slávia Praha do „trháku“ o tři body a dnes mohu konstatovat, že trhák se zvětšil po výhře Slávie se Spartou 2:1 na bodů šest.

(Pokračování textu…)

Desáté kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže bylo tentokrát roztažené do tří dnů a v tom jediném pátečním utkání jsem byl mentálně zapojen hned ve třech klubech. Spartě jsem ještě nezapomněl odpustit závěr předminulé sezóny, kdy i díky „nahraným“ penaltám zejména hlavním protagonistou akce „Belmondo“ Kuchty, v Liberci atd., ale hlavně jsem si uvědomoval, že jakákoliv ztráta bodů pražské Sparty pomůže samozřejmě jejímu aktuálnímu soupeři olomoucké Sigmě, kde jsem 17 let působil a dobře znám a fandím jejímu trenérovi Tomáši Janotkovi, a pomůže také pražské Slávii, největšímu soupeři Sparty v cestě za ziskem mistrovského titulu. Tak nějak mi je způsob hry Slávie bližší a sympatičtější přesto, že dlouhodobě uznávám práci sportovního ředitele Sparty Tomáše Rosického a trenérů Sparty.

(Pokračování textu…)

I přes tyto okolnosti se na stadiony dostavilo v průměru 5665 diváků na každé utkání, i když tradičně pomáhá zvýšit toto číslo návštěva na utkání dvou pražských „S“ Sparty a Slávie, v tomto případě to platí o Slávii, kam přišlo na utkání 18783 diváků. V kontextu se Slávií a jejím trenérem Trpišovským mě zaujala určitá kritika ze strany některých „odborníků“ na terminologii trenéra ve smyslu „běžecký“ výkon, který trenér Slávie v hodnocení hráčů a svého týmu používá. V tomto smyslu mě zaujal rozhovor s trenérem Salcburku, klubu, který se pyšní jednou z nejkvalitnějších fotbalových akademií a na dotaz podle jakých kritérií postupují při výběru hráčů do této vyhlášené fotbalové „školy“ odpověděl. Na prvním místě jsou osobnostní předpoklady a charakter (já to vnímám jako mentalitu a charakter), na druhém místě jsou pohybové a rychlostní předpoklady a až na třetím místě fotbalovost!!!! Pro mě v této debatě je typickým příkladem český reprezentant Barák, který pro mě není jednak týmový hráč, který navíc nemá dokonce problém se kriticky vyjádřit k práci trenéra, je nadprůměrně pomalý a nepohyblivý, ale je fotbalový, jenže hlavně v utkáních se slabšími soupeři. Všechny tyto typologie dohromady např. způsobily, že byl vyloučen v klíčovém utkání na EURO 24 s Tureckem, protože dvě žluté karty získal proto, že je pomalý, a proto zřejmě musel odejít i z Fiorentiny a nenastupoval v klíčových utkáních, protože je jen fotbalový a není rychlý ani charakterově v pořádku. A tady se vracím k trenérovi Slávie Trpišovskému a na tomto příkladu chci ukázat, že jeho „běžecké“ hodnocení hráče je v současném fotbalu důležité a že jenom fotbalovost už dávno nestačí. V Česku se dokonce dlouho tvrdilo, že někteří hráči nemusí bránit!!!!! Jako progresívní trenér jsem měl s tímto názorem při své práci trenéra v nejvyšší soutěži velký problém a tvrdili to i někteří vedoucí představitelé v klubu (nebudu jmenovat), i když dnes už jsou na vedlejší koleji…, a také někteří novináři…

(Pokračování textu…)

Už několikrát jsem se zmínil kriticky o výroku někdejšího fotbalového trenéra Pospíchala, který vedl v době, kdy jsem fungoval jako hráč v prvoligové Škodě Plzeň, konkrétně v letech 1997-2000 Bohemians Praha. Rozumím tomu, že v té době si to někdo mohl myslet, protože tehdy byl fotbal jednoduchou sportovní disciplínou, která se absolutně nedá svojí náročností pro práci trenéra srovnávat se současným fotbalem a jeho náročností. Ten je totiž naprosto jinou disciplínou a stojím si za výrokem, který jsem ve svých komentářích použil už několikrát a můžete si jej přečíst v nadpisu tohoto komentáře. Navíc v říjnu roku 1997 jsem přestoupil do Plzně, kde trenér Pospíchal dva roky před tím působil a já tam přišel po roce pod trenérem Karlem Brücknerem a když mi spoluhráči sdělovali, jak trénovali a co bylo hlavní náplní tréninků a způsob komunikace trenéra Pospíchala s hráči, tak jsem se chytal za hlavu. Proč? Protože trenér Brückner byl už v té době mnoho let před ostatními trenéry v ČSSR a metody, které tenkrát trenéři používali, včetně trenéra Pospíchala už dávno opustil.

(Pokračování textu…)

Pokud budu konkretizovat nadpis tohoto mého komentáře, tak vězte, že v tomto kole hned tři utkání skončila bezbrankovou remízou a branku nevstřelily další dva týmy, což v součtu znamená, že polovina týmů, tedy osm v tomto kole nevstřelila branku. Zejména ta tři utkání bez branek v jednom kole jsou v posledních sezónách, včetně loňské mimořádná a i já doufám, že se to nebude stávat v sezóně letošní často, což je můj fanouškovský pohled, ale současně můj trenérský pohled mi říká, že taková utkání jsou vizitkou kvalitní organizace hry celého týmu nebo výsledkem malé efektivity ve finální části hry (neproměňování brankových příležitostí) díky nízké kvalitě hráčů v práci s míčem. Co platí pro hráče a týmy v těchto případech tohoto kola musí posoudit zejména jejich trenéři, kteří také vyhodnotí, zda bezbrankový výsledek vznikl díky urputné defenzívě jeho týmu nebo jeho nízkou efektivitou. Pokusím se si vyhodnotit tato tři utkání jen na základě některých čísel a začnu utkáním Karviná v. Dukla Praha. Pokud utkání skončilo bez branek a procento držení míče bylo výrazně pro Karvinou 73:27 a stejně výrazně pro Karvinou počet střel 21:3, tak je jasné, že týmu Karviné chyběla efektivita a Dukla získala jeden bod díky urputné defenzívě. I to charakterizuje oba trenéry, domácího trenéra Hyského a trenéra Dukly Radu.

(Pokračování textu…)

Stalo se tak dokonce na vlastním zaplněném stadionu, shodou okolností se stejným soupeřem, s kterým ztratil v prvním kole dva body za remízu její největší soupeř pražská Slávia. Rozdíl byl jen v tom, že to bylo na stadionu v Uherském Hradišti, tedy na vlastním hřišti. Zřejmě je způsob hry týmu ze Slovácka pro favority složitější se prosadit. Jenže tentokrát hrála roli i rotace hráčů vzhledem ke klíčovému utkání v odvetě s Malmö. V základní sestavě nastoupilo do pole 9 jiných hráčů než ve Švédsku, což musí být na součinnosti i kvalitě hry znát. Ale vymlouvat se na to i trenér Friis nechce, je to zkrátka praxe, s kterou musí trenér i tým respektovat, pokud chtění evropské poháry hrát.

(Pokračování textu…)

I já mám stále větší pocit, že k takové atmosféře kromě neukázněným divákům a přemíry pyrotechniky na tribunách, přispívají některé výroky rozhodčích a především jejich rozdílné hodnocení nedovolených zákroků nebo hraní rukou. Příčinou jsou v současné době fotbalová pravidla při posuzování těchto přestupků, protože nikdo, ani já se v tom nevyznáme, co už je ruka z hlediska pravidel a co ještě ne a rozhodčí si může proto vybrat, jak situaci posoudí. Často potrestaná strana s výrokem rozhodčího nesouhlasí a někdy má i podle mého názoru pravdu, ale ve fotbalu platí, že pravdu má vždy rozhodčí. Spousta fotbalistů tohoto faktu zneužívá a při osobních soubojích, kterých je ve fotbalu nespočet při vidině ztráty míče raději upadne a je opět na rozhodčím, jak situaci posoudí, často je to ve prospěch vlivnějšího klubu a není to jen v našem fotbalu, ale i v jiných vyspělých ligách a poznal jsem to i sám na vlastní kůži při kariéře ligového hráče i trenéra, ale poznal jsem i situace, kdy jsem si jen myslel, že rozhodčí chyboval, ale po shlédnutí videa po utkání jsem zjistil, že pravdu měl rozhodčí…

(Pokračování textu…)

Navíc k 15-ti bodům patří i celkový poměr branek 15:1. Možná by se dalo říci, že se nelze těmto výsledkům divit, protože to jsou přeci nejlepší týmy v Česku, ale tak jednoduché to není. Zejména trenéři Sparty a Slávie měli situaci v přípravném období mezi letošním EURO složitější v tom, že hráči reprezentanti, v případě Sparty i nejen Česka, se zapojovali do tréninkového procesu postupně. Efektivně zvládnout zápasovou rotaci hráčů není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Když k tomu přidáme i několik aktuálně zraněných fotbalistů, je o problém více.

Mám takový dojem, že nejvíce tento stav poznamenal sehranost a součinnost hráčů Sparty, i když čtyři ligová utkání zvládli bez ztráty kytičky, ale zejména složení obranné trojky se stále hledá a navíc zcela jistě tým postupně vstřebává i odchod úspěšného trenéra Priskeho. Jeho asistent Friis je nastavený na stejnou notu, ale i zde platí pořekadlo, že jakákoliv kopie se nevyrovná originálu. Napadá mě ještě jedna příčina nevýrazných, i když výsledkově stoprocentních výkonů a tím mohou být hlavy některých hráčů a myšlenky na posunutí do z hlediska sportovního a především ekonomického atraktivnějších klubů, jako se to povedlo bývalému kapitánovi Krejčímu. Zkrátka herní projev i v utkání tohoto kola v malém derby na Bohemians nebyl bezchybný, ovšem tým prokázal skvělou mentalitu a dokázal otočit výsledek na výhru 2:1, i když první branku utkání vstřelil soupeř.

Největší konkurent Sparty Slávia má jednu výhodu a to velkou, že se během léta nezměnil trenér a jeho tým. Hráči přesně znají trenérovi představy o způsobu hry, způsob komunikace a to se také projevuje v zažitou organizaci a komunikaci s trenérem a mezi sebou. I to je příčina toho, že tým Slávie dosud neinkasoval branku a stalo se tak i v utkání tohoto kola se Sigmou Olomouc. Mě velmi překvapilo, že ani jeden z pěti odchovanců soupeře, tedy Sigmy Olomouc a dnes už hráčů Slávie (Chytil, Ševčík, Zmrzlý, Zima a dnes už i Chorý) nenastoupil v základní sestavě. Možná v tom byla nějaká dohoda klubů, ale někteří (Zmrzlý, Ševčík, Chytil) jsou zranění. Slávia vyhrála zaslouženě 2:0, ale hráči Sigmy se nemají za co stydět, v základní sestavě nastoupilo 6 odchovanců a další 4 byli ještě připraveni na lavičce náhradníků, což zapadá do pozice nejefektivnějšího klubu ve výchově vlastních hráčů. Souvisí to i s pozicí hlavního trenéra Tomášem Janotkou, který úspěšně tyto hráče vedl v úspěšné cestě „B“ týmu v Chance Národní lize.

Třetím vzadu v loňské sezóně byla Viktoria Plzeň a vypadá to tak, že tomu bude i v letošní sezóně. Tentokrát tým trenéra Koubka deklasoval tým Karviné 5:0, což jen potvrzuje správnost změn v kádru hráčů během loňské sezóny směrem k mladším a ambicióznějším hráčům, než před příchodem trenéra a i to je předzvěstí, že to bude v podání nejen týmu Viktorie, ale i celého klubu dlouhodobější úspěšné období podobně, jako loňská sezóna a to nejen v ligové soutěži, ale i evropských klubových pohárech. Tým Karviné jsem po předchozím kole chválil včetně trenéra Hyského, ale tentokrát narazili na připraveného a kvalitnějšího soupeře a výsledek 5:0 to jen potvrzuje.

Baník Ostrava po nešťastné prohře uprostřed týdne v závěru utkání v Kodani i přes velmi dobrý výkon přivítal na stadionu ve Vítkovicích Hradec Králové. Utkání ovlivnilo vyloučení hráče soupeře Kučery už ve 12. minutě utkání a další průběh probíhal ve snaze vypořádat se s pevným obranným valem soupeře, který měl v oslabení dokonce možnost dostat se do vedení 0:1, jenže Mihálik neproměnil pokutový kop, brankář Baníku Markovič skvěle vykopl míč letící do středu branky. Nelze si nevšimnout, že tým Baníku vyhrál obě domácí utkání (včetně Evropy) 1:0, což nekoresponduje s často prohraným utkáním před vlastními diváky v loňské sezóně.

Posledním zástupcem v „Evropě“ je Mladá Boleslav, která na domácím stadionu porazila České Budějovice 4:0. Situaci na jihu Čech si tak trochu dokáži představit a nezávidím trenérovi Strakovi ani jeho předchůdcům. Problémy s financemi jsem jako trenér prožíval v několika klubech (Vítkovice, Opava a Trenčín), všude hráči a trenéři neviděli výplatu až 5 měsíců. Trenér potom musí hodně časového prostoru věnovat na motivování hráčů k tréninku a utkáním místo kvalitního tréninku, vysvětlovat například, že stávka není řešení apod.

Pardubice prohrály na vlastním stadionu se Slováckem 0:1 a potvrdila se tak i moje předsezónní prognóza, že letní změny v kádru a zejména odchod trenéra Kováče budou mít negativní dopad na výkony a výsledky týmu Pardubic.

Tentokrát neměl radost z prohry v Teplicích ani bývalý trenér Pardubic Kováč, dnes trenér Liberce po prohře 2:1. Mladý tým Teplic naopak potřeboval po prohře v Olomouci v minulém kole vyhrát a nabrat sebevědomí do dalšího průběhu soutěže a to se jim povedlo, i když až v 94. minutě. Pro mnohé je to určitě výsledek překvapující, ale i v minulém komentáři jsem napsal, že teplický tým v Olomouci podal velmi dobrý výkon, i když prohrál. Práce trenéra Frťali je tam vidět, je to práce v klubu, v kterých jsem působil i já, tedy ekonomicky slabších a proto mladších hráčích. Naopak prohra Liberce, který se hodně posílil na poli ekonomickém i fotbalovém je překvapivá.

Poslední utkání tohoto kola se hrálo na Julisce, stadionu pražské Dukly, která ovšem prohrála 0:2 s Jabloncem. Vypadá to, že nováček soutěže bude mít problémy se záchranou, je všeobecně známo, že rozdíl ve kvalitě nejvyšší soutěže Chance Ligy a Chance Národní ligy je stále větší a i toto utkání je toho důkazem. Možná se tým trenéra Rady postupně aklimatizuje na vyšší soutěž, ale to ukáže až její další průběh.

Stručná statistika:

bilance utkání domácí-remíza-hosté: 5 0 3, poměr bodů 15:9, poměr branek 15:6.

celková návštěva: 52 421 diváků, průměr na utkání: 6 552 diváků.