Archiv pro kategorii ‘Český fotbal’

Poslední 34. kolo uzavřelo „covidový“ ročník FORTUNA:LIGY

Po strastiplné cestě v sobotu skončil letošní ročník naší nejvyšší fotbalové soutěže posledním 34. kolem. Název „covidový“ si zcela zaslouží, protože pandemie COVID-19 jeho průběh opravdu hodně ovlivnila, komplikací byla volba termínové listiny vzhledem k restrikcím, které omezovaly spoustu oblastí našeho života fotbal nevyjímaje. Předpokládám, že nejvíce nám všem chyběli diváci na tribunách, ovšem stejně tak na tom byl fotbal ve všech zemích. Stejně jako předposlední kolo se i to poslední hrálo tradičně kompletní ve stejném termínu i času, v sobotu v 17:00 hodin, proto jsem neměl možnost sledovat více utkání. Proto se v tomto komentáři zaměřím nejen na zmínku o závěrečných utkání, ale také na stručné hodnocení jednotlivých týmů.

(Pokračování textu…)

Po předposledním 33. kole F:L zůstala nevyluštěná jediná tajenka

Jako každou sezónu tak i pro tu letošní platí, že poslední dvě kola se hrají všechna utkání ve stejném termínu a se stejným začátkem. V neděli v 17:00 hodin se tedy rozhodovalo ještě kromě držiteli mistrovského titulu pro Slávii Praha a dvou sestupujících týmech do FNL Opavy a Brnu o dalších držitelích vstupenky do kvalifikace o účast v evropských pohárech a třetím sestupujícím. Jak je zřejmé z nadpisu tohoto komentáře zůstala ve hře již jen poslední tajenka a tou je pátá příčka v tabulce, ke které má nyní nejblíže Viktoria Plzeň.

(Pokračování textu…)

32. kolo F:L bylo velmi bohaté na překvapující výsledky

Ano, s blížícím se koncem tohoto soutěžního ročníku FORTUNA:LIGY přibývá na dramatičnosti, zajímavosti i překvapivých výsledků, přesto, že mnohým týmům jde o splnění svých předsezónních cílů. Na rozdíl od konce tabulky, kde je, jak jsem se zmínil již před několika týdny, už o sestupujících téměř rozhodnuto, i když jistotu má jen Opava a po tomto kole i Brno, teoretickou malou šanci na záchranu má ještě Příbram, tak na opačné straně tabulky, kde se bojuje o účastech v předkolech evropských pohárů je stále rušno. V tomto kole dokonce z prvních šesti přímých účastníků o tuto nominaci hned pět nezískalo potřebné tři body za výhru. Podařilo se to jen pražské Spartě a to v utkání v Mladé Boleslavi, v kterém soupeře zlomila na konečný výsledek 5:4 po průběžném nepříznivém skóre 2:3 až ve druhém poločasu. Ukazuje to také na velkou vyrovnanost a dramatičnost naší nejvyšší fotbalové soutěže, i proto je škoda, že se hraje bez nebo dnes již jen s minimem diváků na stadionech.

(Pokračování textu…)

Výměna trenérů v Plzni? Důkaz přístupu ze „staré“ školy

Vzhledem k tomu, že se pohybuji v českém fotbalovém prostředí celý život, navíc v několika obdobích v nejvyšších patrech, mohu srovnávat trenérské metody a reakce na ně v našem fotbalovém prostředí. Prožil jsem jedno takové období jako hráč, další jako trenér a v současné době jako komentátor, glosátor či fotbalový expert s mnoha zkušenostmi. Fungoval jsem jako hráč, trenér mládeže i dospělých snad na všech úrovních soutěží včetně pěti prvoligových klubů. Proto dokážu rozlišit podmínky, možnosti a reálné fungování v různých obdobích.

(Pokračování textu…)

I po 31. kole F:L není jasno o „Evropě“, kromě mistrovského titulu

Ano, před námi jsou již jen tři kola do konce naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY a kromě mistrovského titulu Slávie a jistoty sestupu Opavy nemá jistotu zisku postupu do kvalifikací evropských pohárů i sestupu do Fotbalové národní ligy nikdo definitivně jistou. A to je dobře, protože budeme v závěrečných třech kolech stále o něco hrát a o napětí, které k fotbalu a sportu vůbec neodmyslitelně patří nebude nouze. V takových případech totiž rozhoduje hlava sportovce a její nastavení, tedy psychika, což bylo evidentní i v některých utkáních tohoto kola. Roli v tom hraje i mentalita každého hráče.

(Pokračování textu…)

Už 30. kolo F:L rozhodlo o držiteli mistrovského titulu

Dlouho po skončení očekávaného utkání pražské Slávie s Viktorií Plzeň jsem se nemohl zbavit nadšení z toho, že mistrovský titul je jednoznačně ve správných rukou. Nedokážu si představit, že by s tímto názorem někdo nesouhlasil. Možná ten „odborník“ ve vedení Slávie, který před několika sezónami i přes nesouhlas tehdejšího trenéra Šilhavého angažoval do týmu Slávie tři fotbalové veterány, sportovně dávno za zenitem v čele s tureckým rodákem a německým bývalým reprezentantem Altintopem. Naštěstí klub následně angažoval sportovního ředitele Jana Nezmara a s ním i trenéra Jindřicha Trpišovského se svým trenérským štábem. A spanilá jízda Slávie mohla začít. To období dodnes je materiál na dlouhý samostatný komentář, možná na celou knihu, ale já se vrátím k 30. kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže, které rozhodlo o zaslouženém držiteli mistrovského titulu.

Nejde to jinak, než že začnu tím posledním utkáním tohoto kola, ve kterém nastoupila Slávia Praha, v té chvíli již s mistrovským titulem v kapse, proti rivalovi Viktorii Plzeň, tedy proti klubu, ve kterém jsem v období říjen 1977 až prosinec 1979 strávil jako první z olomouckých fotbalistů a další mě následovali, více než dvě sezóny. Přesto jsem v neděli večer sledoval utkání jako fanoušek Slávie, protože jsem doslova nadšený z toho, jak skvělou práci v ní odvádí trenér Trpišovský se svými kolegy. Nejen díky výsledku 5:1 pro Slávii a spoustě dalších neproměněných tutovek, by i laik určitě poznal a pochopil, jak velký rozdíl mezi oběma soupeři na hřišti bylo možné vidět. Staromódní, pomalý fotbal Plzně v kontrastu s pohybově aktivním a rychlým fotbalem Slávie. Termínem rychlým není v tomto kontextu myšlena jen rychlost běžecká, ale především rychlá práce s míčem, rychlost výběru řešení herních situací, rychlost myšlení a provedení veškerých činností ve hře, včetně rychlých přihrávek a kombinací, velmi často na jeden dotek. A to ještě kvalitou nejsilnější hráče (Stanciu, Olayinka, Provod, Kuchta, Traore) trenér Trpišovský poslal do hry až během utkání, Sima, Lingr, Hovorka, Zima, Tecl, Jusuf nehráli vůbec. (Pokračování textu…)

29. kolo FORTUNA:LIGY patřilo hostujícím týmům

Ano, i toto kolo potvrdilo trend úspěšnosti hostujících týmů, který já sleduji a vyhodnocuji již několik sezón. Proto podle mého názoru neplatí zdůvodnění absencí diváků na stadionech, kteří domácí tým povzbuzují a tím motivují k co nejlepšímu výkonu. Tvrdím, že příčinou je z psychologického a taktického hlediska základní zápasová strategie pod tíhou domácího stadionu a prostředí něco tvořit a na tom hostujícím nechat tvořit domácího soupeře, nutit ho ke ztrátám míčů a trestat z rychlých protiútoků. Z logiky věci tedy vyplývá, že tímto způsobem získávají více bodů než v minulosti především hostující týmy výkonnostně srovnatelní nebo výkonnostně silnější, než domácí tým. Výkonnostně silný domácí tým logicky vyhrává často i v současné době. Moje vysvětlení vypadá složitě, ale je to jednoduché a příkladem je i toto 29. kolo. (Pokračování textu…)

Ve 28. kole F:L bilo do očí srovnání mentálního nastavení Slávie a Sparty

Pro naplnění nadpisu komentáře k vloženému kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže nemohly týmy Slávie a Sparty udělat více, než ve svých utkáních přededly. Mám na mysli vynikající první poločas Sparty a vedení 2:0 v utkání s nebojácným nováčkem FORTUNA:LIGY Pardubicemi a konečný výsledek 2:2 s dalšími několika tutovkami soupeře. K tomu, nepřehlédnutelná mentální síla týmu Slávie v utkání se Zlínem, který se ujal brzy po zahájení hry vedení díky pokutovému kopu zlínského kapitána Poznara, ale konečný výsledek byl 2:1 pro Slávii.

Tady se totiž jednoznačně ukázalo, jak velký rozdíl je mezi oběma týmy v nastavení hlav hráčů. Mám na mysli obrovské vnitřní sebevědomí, víra ve své schopnosti a způsob hry, který týmu trenér Trpišovský se svým trenérským štábem „vtloukají do hlavy“. Hra Sparty je totiž v okamžiku, kdy se jí daří a soupeř postrádá potřebnou kvalitu velmi „koukatelná“ až líbivá, dynamická, fotbalová. Jenže v okamžiku, kdy se soupeř „vzepře“ a navíc to potvrdí efektivitou nebo mu k tomu pomůže fatální chyba hráče Sparty, včera brankáře Nity, tak se ukáže křehkost celého týmu. Abych hráčům Pardubic nekřivdil, tak musím dodat, že na obratu ve druhém poločasu měli klíčový vliv právě oni svým aktivním, tzn. pracovitostí a kondicí podpořeným fotbalem. Kromě srovnání skóre si totiž hráči nováčka vypracovali několik dalších velkých tutovek, takže nikdo nemůže tvrdit, že to byla náhoda nebo štěstí. Pardubičtí prokázali, že jejich výkony a výsledky s aktuálním postavením na 7. příčce prvoligové tabulky není v žádném případě náhoda.

Stejně tak není náhoda, že tým Slávie dokázal otočit stav utkání se Zlínem z 0:1 na 2:1 ve svůj prospěch. Jak už jsem zmínil, zásluhu na tom mají zkušenosti z utkání Evropské ligy, které hráči získávají po příchodu do Slávie. Jenže ještě před tím to je výsledek správného výběru hráčů nejen po stránce fotbalové, ale také z hlediska mentality a především charakteru. A když to potom všechno „zabalíme“ do jednoho balíčku, jsou to výkony a výsledky Slávie i ve F:L. Jak trenér Trpišovský pracuje s hlavami hráčů ukazuje i způsob motivování celého týmu, který nedávno prozradil. Po vyřazení z Evropské ligy stanovil před hráče a realizační tým pro udržení maximální motivace splnění dalších cílů, jako mistrovský titul (k němu už má Slávia velmi blízko), zisk národního poháru MOL Cup, prodloužení ligové série bez porážky (dnes je na čísle 40), dohrát celou mistrovskou soutěž bez prohry. To všechno se podílí na výkonech a výsledcích týmu, včetně mentální odolnosti.

Při sledování naší nejvyšší fotbalové soutěže stále více pozoruji okolnosti, které se mi nelíbí a viděl jsem je i v tomto kole. Mám na mysli především způsob rozhodování rozhodčích a chování hráčů v osobních soubojích. U rozhodčích mi vadí, že ubližují plynulosti hry častým zbrklým přerušením hry místo ponechání výhody v nadějně se rozvíjející akci (o tom jsem psal minule), ale také alibistické „schovávání“ se za VAR. Týká se to především rozhodování o pokutových kopech a spoléhání na kolegu u monitoru. Některá jejich společná rozhodnutí jsou problematická, hledají se lehké kontakty hráčů, což se stalo několikrát i v tomto kole. Fotbal je přeci kontaktní sport a např. kontakt pardubického hráče Ewertona, který při odkopu míče přirozeným pohybem ruky se lehce otřel o obličej hráče Sparty Polidara. Ewerton totiž neměl tušení, že za jeho zády je Polidar a bude se tlačit před něj. Ten dotek neměl naprosto na nic vliv, nebyl tam žádný úmysl. Samozřejmě rozhodčího vždy zvyklá „mrtvolná“ reakce postiženého hráče a reklamování jeho spoluhráčů a rozhodčího ovlivní. Následuje VAR a hledání kontaktu, přesněji doteku, který ovšem neměl na nic vliv. A takových příkladů lze uvést jenom v tomto kole několik.

S tím souvisí i další nešvar, kdy hráč s míčem je ve složité situaci, ucítí lehký dotek soupeře tělem nebo dlaní a jde okamžitě k zemi. To by nevadilo, ať si lehne, ale nevím proč to u nás rozhodčí vyhodnotí jako faul. Faulem by měl být takový kontakt, který způsobí pád soupeře. To na mezinárodní rovni nebo vyspělých ligách vidět není. Stejně tak se u nás v nejvyšší soutěži hraje hodně nečistě, při sledování zahraničních soutěží se tak neděje. To všechno přispívá ke ztrátě plynulosti a rychlosti hry. O dalším negativním prvku, který ovlivňuje úroveň hry v naší lize jsou terény. To v jiných vyspělých zemích neexistuje, což některé české kluby v minulosti, kdy nebyla ještě u nás podmínkou působení v nejvyšší fotbalové soutěži vyhřívaná hrací plocha, využívaly, spíše zneužívaly použitím neregulérních kolíků na zmrzlé hrací ploše, kterou jejich soupeři viděli možná poprvé v životě a nemohli se proto na ni adekvátně připravit v utkáních s nimi.

A nyní se vrátím ke zbývajícím utkáním 28. kola F:L. Jablonecký tým, troufám si napsat tým trenéra Rady, protože to je především jeho skvělá vizitka, naprosto zaslouženě vyhrál s Karvinou 3:0 a trápí tak pořád Spartu v boji o druhou příčku zaručující kvalifikaci o Ligu mistrů.

Zajímavou konfrontací byla tři utkání týmů ohrožených sestupem se soupeřem bojujícím o poháry. Všechna tři utkání vyhráli favorité a potvrdili tak jednak svoje ambice, ale i složitou situaci svých soupeřů. Byla to utkání Viktorie Plzeň, která vyhrála v Teplicích 0:1 šťastnou tečovanou střelou obránce Kaši, Liberec vyhrál v Opavě 0:2, jak jinak po ztrátách míčů domácích fotbalistů (psal jsem o tom minule) a Slovácko porazilo Brno 4:2 v „bláznivém“ průběhu utkání (postupně 2:0, 2:2 a 4:2).

Zbývající adept na sestup Příbram, kterou jsem chválil minule za výkon a výhru ve Zlíně, tentokrát prohrál na domácím hřišti s Bohemians vysoko 1:4. Utkání jsem neviděl, ale tuším, že nebudu daleko od pravdy tvrzením, že to je ten případ, kdy slabšímu mužstvu vyhovuje hrát u soupeře na rychlé protiútoky (ve Zlíně) než tvořit hru na vlastním stadionu.

Dvě utkání soupeřů ze středu tabulky byla zajímavá svým průběhem. Sigma Olomouc v Českých Budějovicích remizovala 2:2, i když během úvodních 11-ti minut prohrávala 2:0 po rohových kopech. Obě situace byly jako přes kopírák stejné, vyrovnávací branku Sigmy vstřelil hlavou mladý Daněk, ročník 2003.

Ostravský Baník prohrával na „svém“ stadionu ve Vítkovicích s Mladou Boleslaví 0:1, ale konečný výsledek dokázali hráči trenéra Smetany otočit na 2:1. Já to považuji za další důkaz toho, že volbou domácího trenéra vsadil klub na správnou kartu.

V tomto vloženém kole (hrálo se v úterý a středu) padlo 31 branek, což je průměr cca 3,5 na utkání a to je dobře. Ve čtyřech utkání nevyhrál tým, který vstřelil první branku a tím byla zaručena i atraktivita a dramatičnost. Snad se brzy dočkáme i přítomnosti diváků na tribunách.

V utkáních první „šestky“ ve 27. kole F:L uspěla Slávia a Sparta

Ano, los naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY určil, že ve 27. kole se ve třech utkáních utkaly týmy z první šestky tabulky, proto bylo toto kolo očekáváno s napětím. Dříve, než se mu budu věnovat, tak si dovolím dvě poznámky k utkáním uprostřed týdne, obě mají návaznost na současnou nejvyšší fotbalovou soutěž včetně tohoto kola.

(Pokračování textu…)

„Velké“ derby bylo tahákem 26. kola FORTUNA:LIGY

Asi se shodneme, že derby pražských „S“ patří k nejočekávanějším utkáním celého ročníku nejvyšší fotbalové soutěže historicky. Já jsem si s potěšením prošel v pátečním „Sport magazínu“ chronologický přehled všech 297 dosud odehraných vzájemných utkání. Nevím proč, ale dobře si pamatuji na utkání č. 170, což v televizním přenosu hodně zdůrazňovali, které jsem ve svých 14-ti letech, tedy jak jsem zjistil v magazínu dne 29.6.1968 sledoval se svým tátou, velkým Slávistou u tenkrát pouze černobílé televize. Od té doby jsem se stal také fanouškem Slávie, s výjimkou let, kdy se Slávia stala mým soupeřem na hřišti nebo později na trenérské lavičce. Proto se přiznám, že Slávii fandím i dnes a mám radost, jak celý klub včetně sportovního a v souladu s tím i trenérského vedení funguje. To, že jsou několik sezón nejlepší totiž není dílem náhody, ale logickým (zvýraznění termínu „logickým“ jsem použil, protože fotbal podle mého dlouholetého názoru logiku má a už dávno neplatí replika někdejšího trenéra pana Pospíchala) výsledkem jejich práce.

(Pokračování textu…)