V úterý uzavřel náš reprezentační tým kvalifikační skupinu na mistrovství světa v Kataru závěrečným utkáním s Estonskem výhrou 2:0. Výhra je fajn, protože nás posunula sice až ze třetího místa za Belgií a Walesem do baráže, ale i toto poslední utkání nenaznačilo z mého pohledu žádnou pozitivní změnu v základní herní strategii, která je dlouhodobě, a mám na mysli historicky i aktuálně pro český fotbal typická. Nedokážeme se jednoznačně prosadit ani proti soupeřům z konce výkonnostního žebříčku v Evropě, kteří vystaví svůj neprostupný obranný blok a přesně to charakterizoval v deníku Sport bývalý skvělý reprezentant Karel Poborský, když řekl: „Celkově nám chybí kreativita“.

(Pokračování textu…)

Oba týmy pražských „S“ (a s nimi i Jablonec) mají v této podzimní (a doufáme, že někdo z nich i v té jarní) části sezóny možnost konfrontovat svoje výkony a představy trenérů o způsobu hry s mezinárodní úrovní fotbalu i interní českou nejvyšší soutěží. V deníku Sport jsem si po utkání Sparty v Lyonu přečetl pochvalu způsobu hry při prohře 0:3, že nehrála jen na brejky. Z toho autor evidentně usuzuje, že hrát na brejky je nějaká ostuda, přitom podle mého názoru hraje na brejky, pokud ten termín „brejky“ někomu vyznívá zbaběle, tak uvedu termín „rychlý protiútok po zisku míče“, který tak u nás zřejmě neprovokuje teoretické „experty“, naprostá většina i nadprůměrných evropských klubů. To by při dnešní výhře West Ham United s Tomášem Součkem v sestavě 3:2 s FC Liverpool hrál WHU zbaběle a nemoderně, protože hrál z pevné obrany a na brejky. Jinak by totiž nevyhrál a vůbec nebodoval.

(Pokračování textu…)

Dvě kola nazpět, tedy v komentáři k 11. kolu F:L, jsem chválil produktivitu i fotbalovou pohlednost diváckou i odbornou. Tentokrát jsem při sledování dvou nejatraktivnějších a proto nejočekávanějších duelů 13. kola byl obrovsky zklamaný a dovolím si tvrdit, že jsem nebyl sám. Jsem přesvědčen, že by měl někdo kompetentní v českém fotbalu zavelet k tomu, aby se na našich stadionech při ligových utkáních nestalo něco, co jsme viděli nedávno na Slovensku u našich sousedů na stadionu v Trnavě. Jestli si někdo myslí, že moje vyjádření je „jen“ poplašnou zprávou, tak se mýlí.

(Pokračování textu…)

Ve svých komentářích k naší nejvyšší fotbalové soutěži „FORTUNA:LIZE“ se snažím, jako bývalý její účastník na pozici hráče (to už je opravdu hodně dávno), hlavního trenéra či asistenta trenéra, nalézt něco z pohledu trenéra. Vždycky se v tomto smyslu něco najde, našel jsem to i v tom 12. kole, ale nejdříve zmíním několik statistických čísel.

(Pokračování textu…)

Možná se někomu titulek mého komentáře bude zdát až moc optimistický, ale já si za ním stojím i při vědomí respektování jiného názoru. Ve svém komentáři začnu několika postřehy k 11. kolu jako celku. Jednak jsem přesvědčen, že počet 30 branek, což dává průměr necelé 4 branky (přesně 3,75) na utkání si takové označení zaslouží. Jenže já vidím v tomto kole i absenci červených karet, kterých rozhodčí udělili v minulém 10. kole čtyři a tomu odpovídala až místy surová hra zejména v derby Sparta – Slávia a tzv. „trenérském“ derby Liberec – Baník Ostrava. V tomto smyslu se to poslední kolo obešlo bez těchto negativních jevů, ale naopak jsem ve většině utkání viděl prvky moderního fotbalu, které jsem například postrádal v posledních dvou utkáních české reprezentace. Co mám na mysli?

(Pokračování textu…)

A chce se mi dodat ani s Walesem. Ve včerejším utkání kvalifikace o účast na mistrovství světa jsme se opět všichni přesvědčili a doufám, že už naposledy, že fotbal má jasné zásady, principy a zákonitosti, bez kterých se nedá uspět. Remíza 2:2 s Walesem to ukázala v celé nahotě. Nevylučuji, že mnohé absence pro tým důležitých hráčů mohli výkon ovlivnit, možná, že kdyby v základní sestavě nastoupili hráči Bořil, Masopust, Ševčík, Holeš, Coufal, tak by utkání vypadalo jinak, ale já si to nemyslím.

(Pokračování textu…)

Dlouho očekávané 10. kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže díky tradičnímu a největšímu derby pražských „S“ máme za sebou a já musím, stejně jako mnoho dalších fanoušků konstatovat, že mě toto očekávané derby velmi zklamalo. Nejsem naivní a i ze své praxe vím, že taková vyhecovaná utkání obecně na kráse nepřidají a také, že v těchto utkáních nepadá mnoho branek, protože týmy mají velmi dobrou organizaci hry, ale nedělní závěrečné utkání tohoto kola se mi nelíbilo díky velmi agresívnímu pojetí osobních soubojů na hranici a často i za hranicí pravidel a možnosti zranění soupeře. A pokud bychom si měli brát příklady podobných derby ve vyspělých zahraničních ligách, tak tam takový přístup vidět není, vyhrát chtějí všichni na hřišti i na tribunách, ale především na hřišti nechybí respekt k soupeři a snaha zvítězit a soupeře porazit především fotbalovostí i důrazem, ale bez vědomé hrozby zranit soupeře. V takové atmosféře to má těžké také rozhodčí utkání. Panu Berkovi jsem jeho úlohu nezáviděl. Možná bych byl v rozhodování trochu přísnější, ale uvědomit by si to měli zejména samotní hráči.

(Pokračování textu…)

Při pohledu na program utkání 8. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže před jejich zahájením mě okamžitě naskočilo, že je to prakticky kolo mnoha derby utkání, malých i velkých, z nichž jsem sám v minulosti některá zažil. Možná i proto bylo v tomto kole množství nervozity, dokonce několik fyzických ataků trenérských laviček a těch verbálních zcela jistě ještě více. Podle mého názoru jako bývalého trenéra jsou některé z nich už za hranou akceptovatelnosti a pochopení, ale takový je dnes svět kolem nás, nejen ve fotbalu.

(Pokračování textu…)

Nemohu si pomoci, ale podle mého názoru bylo 7. kolo z hlediska atraktivity velmi zdařilé a opravdu nevím, kde mám začít. Zcela jistě k tomu pomohla i pro fotbal potřebná divácká kulisa, která přispívá k vytvoření skvělé atmosféry a ta zase ke skvělým výkonům týmů i jednotlivých fotbalistů. Střetávaly se přitom týmy, které reprezentovaly náš fotbal a někteří ještě reprezentují, v evropských pohárech a těmi tedy začnu.

(Pokračování textu…)

O české nejvyšší fotbalové soutěži se traduje, že je velmi těžkou soutěží, protože je atletická, soubojová, takticky vyspělá. Já s tímto názorem naprosto souhlasím, protože to je trend, který je charakteristický pro moderní fotbal. Jenže v jednom parametru za vyspělými ligami zaostáváme a tím je technická kvalita, fotbalové myšlení. Tzn. práce s míčem, kvalitní první dotek, orientace v prostoru, rychlé řešení herní situace atd. Vzhledem k tomu, že ten poslední parametr je daleko složitější zdokonalovat tréninkem, (s tím se fotbalista musí tzv. narodit), a snadnější je zlepšit kondici a sílu v osobních soubojích, proto i fotbalově kvalitnější týmy jako Slávia, Sparta a Plzeň to nemají v každém utkání jednoduché. Navíc v utkáních proti těmto favorizovaným týmům nemají trenéři soupeře problém hráče motivovat, což je pro ně velký bonus.

(Pokračování textu…)