Možná se někomu titulek mého komentáře bude zdát až moc optimistický, ale já si za ním stojím i při vědomí respektování jiného názoru. Ve svém komentáři začnu několika postřehy k 11. kolu jako celku. Jednak jsem přesvědčen, že počet 30 branek, což dává průměr necelé 4 branky (přesně 3,75) na utkání si takové označení zaslouží. Jenže já vidím v tomto kole i absenci červených karet, kterých rozhodčí udělili v minulém 10. kole čtyři a tomu odpovídala až místy surová hra zejména v derby Sparta – Slávia a tzv. „trenérském“ derby Liberec – Baník Ostrava. V tomto smyslu se to poslední kolo obešlo bez těchto negativních jevů, ale naopak jsem ve většině utkání viděl prvky moderního fotbalu, které jsem například postrádal v posledních dvou utkáních české reprezentace. Co mám na mysli?
Pro ilustraci nabízím první poločas utkání německé Bundesligy mezi Leverkusenem a Bayernem Mnichov. Hostující tým oplýval po zisku míče rychlostí všech hráčů nejen běžeckou, ale také rychlostí kombinace, hodně na jeden dotek a co nejkratší cestou k brance soupeře. A to je to, co kritizuji u týmu české reprezentace, kde vidíme fotbal s pomalou prací s míčem na hodně doteků, pomalé, nic neřešící přihrávky, přebírání míče na hodně doteků ve statickém postavení, přitom často je hned ten první špatný a proto naše akce nekončí střeleckým zakončením a ohrožením branky soupeře, v lepším případě často přihrávkou dozadu, někdy až k vlastnímu brankáři, v horším případě rychlým protiútokem soupeře jako v utkání s Walesem. Ve fotbalu ještě stále vyhrává tým s vyšším počtem vstřelených branek, ne s vyšším procentem držení míče.
Prvků moderního fotbalu, jak jsem popsal v případě Bayernu Mnichov jsem v tomto 11. kole F:L naštěstí viděl daleko více, než v utkání reprezentace. Konkrétně v podání Sparty Praha, Slovácka, olomoucké Sigmy, u dalších týmů méně často, ale ten trend tam je vidět. Kdo tomu nevěří, tak mu doporučuji sestříhat si všech 30 gólů tohoto kola za sebou a pustit si takové video. Tam zjistíte, že naprostá, absolutní většina gólů z těch 30-ti padla po rychlém protiútoku + několika standardních situacích.
Začnu Spartou. Porazila Pardubice 4:2, což není nic překvapivého, ale rychlý přechod po zisku míče tam evidentně je vidět a nebrání tomu ani zkušený Dočkal, který pohybově na tento fotbal nemá předpoklady, ale skvělým přehledem dokáže rychlostní typy kolem sebe využít. Trenér Vrba navíc našel pro takový fotbal optimální základní sestavu, s rychlostními typy na krajích zprava Pešek a Wiesner, vlevo Haraslín a konstruktivní Hancko. Překvapení pro mě byl výkon bulharského fotbalisty Minčeva, autora dvou branek. Už po minulém kole jsem napsal, že jeho start byl pro mě překvapením a nyní se potvrdilo, že sice později, než se předpokládalo, ale přece prokázal oprávněnost v kádru Sparty. Do herního stylu Sparty zapadá svojí rychlostí a schopností úspěšně akce zakončovat. Pro objektivnost mého hodnocení hry Sparty je třeba přiznat, že týmu Sparty vyhovoval i otevřený způsob hry Pardubic bez úporného bránění.
Z mého pohledu bylo velmi očekávané utkání Slovácka, týmu trenéra Svědíka v Ostravě s místním Baníkem. Očekávané nebylo proto, že média ho nazvala utkání o mistra Moravy, ale protože jsem trenér a dobře si pamatuji, jak nekompetentně a diletantsky vedení Baníku před cca sedmi lety trenéra Svědíka odvolalo z 5. místa se zdůvodněním, že tým nehraje hezký fotbal. Já jsem to tenkrát velmi intenzivně ve svých komentářích několikrát kritizoval, protože nikdo nedokázal vysvětlit, co to znamená konkrétně. Proto si dovedu představit, s jakou motivací trenér Svědík k utkáním s Baníkem Ostrava od té doby přistupuje, i když to navenek nepřizná. Jeho tým vyhrál 2:1, i když i domácí tým měl několik možností utkání rozhodnout. Měl jsem pocit, že hostující hráči Slovácka nebyli pod takovým tlakem na výsledek a to rozhodlo. Hráči Baníku si uvědomovali, že hrají doma, klub má velké ambice a v utkání se proto hraje tzv. „o 6 bodů“ a od nich se čeká výhra. Hráči Slovácka šli cílevědomě za dobrým výsledkem a i díky zkušenostem a hráčům z lavičky se jim to v závěru podařilo. Nepochybuji o tom, že v tomto případě byl nejšťastnějším pasažérem v autobusu Slovácka na cestě zpět do Uherského Hradiště trenér Svědík. Jeho tým dlouhodobě pracuje na moderních trendech fotbalu, trenér to nekompromisně vyžaduje a to se jim vyplácí.
Podobné moderní akce jsem viděl i u týmu Sigmy Olomouc v utkání s Karvinou, která přijela do Olomouce bez nového trenéra Páníka a celého realizačního týmu. Na vině byl covid. Sigma má ve svém středu také rychlostně vybavené, mladé dravce a proto využívá časté míče za obranu na sprintující hráče. Důkaz? Obě branky padly po takových akcích, i když ta druhá vyústila v pokutový kop a druhou branku.
Pražská Slávia porazila Liberec 3:1 a zhluboka si určitě trenér Trpišovský a všichni kolem oddechli. Výčet absencí by zabral hodně místa, tak uvedu, že chybělo 11 hráčů, navíc se zranil další Hromada a Kačaraba nastoupil na vlastní riziko obnovení zranění v obličeji. Tým čeká čtvrteční utkání Konferenční ligy v Izraeli.
Určitě překvapením letošního ročníku jsou výsledky a vedoucí postavení v tabulce F:L Viktorie Plzeň. Tým trenéra Bílka hraje, nazvu to „pragmatický“ fotbal a výhra v Teplicích byla v pořadí desátou v sezóně z 11-ti utkání. Je jedno, že skoro všechny výhry jsou o jednu branku. I trenér Bílek ví, že herní projev takovému zisku bodů neodpovídá. Naštěstí má kanonýra Beaguela, který tým vysvobodil jedinou brankou utkání i v Teplicích, které se herně pod trenérem Jarošíkem zlepšují. Jen dodám, že jen dva týmy v tomto kole nevstřelily branku, těmi jsou Teplice a Karviná, tedy poslední dva týmy v tabulce, což potvrzuje, že fotbal má logiku. Já jsem totiž nikdy nesouhlasil s tvrzením někdejšího trenéra Pospíchala, že fotbal nemá logiku.
Další tým, který řadím k těm progresívnějším jsou České Budějovice pod trenérem Hořejšem. Z Jablonce si odvezly jeden bod za remízu 2:2.
Ambiciózní Mladá Boleslav sice v utkání s Bohemians obdržela první branku, jenže i díky zkušenostem některých svých hráčů (Matějovský, Škoda, Suchý, Skalák) vyhrála 4:1. Díky jejich zkušenostem sice tým při nepříznivém vývoji utkání nezpanikařil, ale na moderní a mezinárodní fotbal tito hráči už nemají předpoklady. Na ten český určitě ano.
Zlín prohrál s úspěšným nováčkem nejvyšší soutěže Hradcem Králové na domácím stadionu 2:3. Bylo to jednoznačně utkání možná nejzkušenějšího a tedy i nejstaršího trenéra ve F:L Koubka v „dresu“ Hradce Králové a zřejmě nejmladšího trenéra Zlína Jelínka. Výsledek hovoří za všechno. Domácí tým totiž na domácím stadionu prohrává permanentně a to je podle mojí zkušenosti úděl začínajících trenérů. Oni se chtějí předvést, jak pěkný, moderní, dominantní a já nevím jaký fotbal chtějí hrát, mladý trenér hráče k tomu vede, možná je k tomu nutí i domácí prostředí a výsledkem jsou ztráty míčů a trestání od soupeře. Mladý ambiciózní trenér neodhadne možnosti svého týmu, zvolí sice atraktivní, ale málo bezpečnou hru a soupeři je doma trestají za každou nevynucenou i vynucenou ztrátu míče. Hráčům se jeho filosofie líbí, každý raději útočí, ale základem cesty k úspěchu byla, je a bude vždy zodpovědná defenzíva. Samozřejmě jinak vypadá u Sparty a jinak musí vypadat u Zlína.