Průběh a výsledky12. kola F:L „ovlivnila“ (logicky) pohárová Evropa

Ve svých komentářích k naší nejvyšší fotbalové soutěži „FORTUNA:LIZE“ se snažím, jako bývalý její účastník na pozici hráče (to už je opravdu hodně dávno), hlavního trenéra či asistenta trenéra, nalézt něco z pohledu trenéra. Vždycky se v tomto smyslu něco najde, našel jsem to i v tom 12. kole, ale nejdříve zmíním několik statistických čísel.

V minulém 11. kole skončil v brankových sítích soupeřů druhý nejvyšší počet míčů 30 (stále vede 31 gólů v 9. kole), ale tentokrát to bylo v necelém 12. kole (utkání Karviná v. Baník Ostrava se nehrálo pro hromadné nakažení realizačního týmu a hráčů Karviné nákazou covid-19) jen gólů 16, tzn. průměr na utkání 2,28. Před týdnem to bylo 3,75. Toto kolo bylo tedy na „koření“ fotbalu daleko chudší, i když byla mnohokrát nastřelena jen branková konstrukce. Ovšem spokojeni mohli být zejména příznivci domácích týmů, které bodovaly za tři body hned 5 krát a 2 krát skončilo utkání remízou. A to není všechno. Ze sedmi hostujících týmů nejen že nikdo nevyhrál, ale dokonce 6 z nich nevstřelilo branku, výjimkou byla jen pražská Slávia v Českých Budějovicích při remíze 2:2 a i ta byla všemi považována v honbě za mistrovským titulem skoro za prohru.

Pro mě a zcela jistě nejen pro mě, se v tomto kole potvrdila skutečnost, že náročná pohárová utkání uprostřed týdne ovlivňují negativně víkendové výkony v ligové soutěži. Mám s tím osobní zkušenosti a ten, kdo tato fakta považuje za výmluvy trenérů, tak neví o čem mluví, protože nikdy nic netrénoval. Navíc Kdysi jsem měl debatu na toto téma s bývalým reprezentantem Láďou Vízkem, když jsme se sešli na TV Prima jako experti. Jeho stanovisko bylo, že se my trenéři jen vymlouváme, protože v zahraničí tak hrají všichni atd. Jenže v zahraničí už tenkrát, na rozdíl od našich klubů, měli široké kádry hráčů a trenéři mohli rotovat se sestavou bez negativního dopadu na výkon týmu. To u nás nebylo a mohl bych na toto téma napsat zajímavou kapitolu. Tentokrát to v tomto kole doufám zaregistroval i on (Láďa Vízek, kterého tímto zdravím), protože na nahuštěnou termínovou listinu a fyzickou náročnost, která se nedá srovnávat s „náročností“ v našich dobách minulého století, „doplatil“ i jeho velký kamarád Petr Rada, trenér Jablonce.

I u nás je několik klubů se širokým kádrem hráčů, jenže Jablonec to není. Je to asi jen Slávia a Sparta, ovšem rozsáhlá marodka jejich hráčů tu šířku podstatně zmenšuje. Proto bych nepřeceňoval vysokou výhru Viktorie Plzeň s Jabloncem 5:0, i když branky to byly velmi pěkné a podle mého názoru po parádních akcích, kterých v našem fotbalu nevidíme moc. První branka parádní centr Mosquery a hlavička Kopice, druhá branka po skvělém diagonálním, přitaženém (rozuměj prudkém) cca 50-ti metrovém pasu na Řezníka a finální přihrávce z „voleje“ na Beauguela, včetně dalších tří branek po rychlém protiútoku téměř do prázdné branky. A o tom, že hráči Jablonce cítili v nohách únavu a v hlavě zklamání ze čtvrtečního nešťastného remízového utkání s Randers jsem stoprocentně přesvědčen.

Podobně na tom byla i pražská Slávia v Českých Budějovicích při remíze 2:2, navíc cestování z Izraele a dlouhodobý neklid v klubu a rozsáhlá marodka. Já vím, mnozí při čtení těchto řádků namítají, že i to k fotbalu patří. Ano, patří, ale v tom případě potom je velmi těžké z mnoha důvodů přiblížit se k maximálnímu výkonu. Sestava je nestabilní, pokaždé jiná, je narušená součinnost hráčů a v případě převahy zahraničních hráčů v sestavě i komunikace. Ve Slávii vždycky kabinu hráčů kočírovali naši hráči (Souček, Coufal, Bořil, Král, Tecl, Škoda a další zranění). To dnes chybí. Seznam zraněných je pořád dlouhý a já to vůbec trenérovi Trpišovskému nezávidím, protože, jak se prezentuje šéf Slávie pan Tvrdík, tak sportovní klubové ambice podpořené ekonomickou nutností jsou pořád vysoké a situace se nelepší.

Aktuálně třetím zástupcem v pohárové Evropě je pražská Sparta. Kterou jsem v poslední době oprávněně chválil. Její soupeř v tomto kole Mladá Boleslav mě velmi svým výkonem překvapila, ale nevylučuji, že jednou z příčin byl také dopad čtvrteční prohry Sparty s Lyonem. Nechci tím snižovat opravdu velmi dobrý výkon týmu z města automobilů s několika veterány v sestavě, i proto jsem předpokládal jasnou výhru Sparty, zejména po jejích výkonech z poslední doby a stabilizaci základní sestavy. Hráči Mladé Boleslavi si vypracovali mnoho vyložených šancí, Spartu podržel brankář Nita a výhru zařídil až v nastaveném času mladý Hložek.

Podobný závěr utkání mělo utkání Slovácka s Bohemians Praha. Trenér „Klokanů“ Klusáček přiznal, že v závěru se jeho tým snažil o udržení bezbrankového stavu, jenže v 93. minutě, tedy v posledních vteřinách utkání rozhodl, podobně jako Sparťan Hložek, o výhře domácího Slovácka jedinou brankou v utkání „zlobivý“ Cicilia. Zlobivý proto, že před časem byl blízko vyřazení z kádru díky nevhodnému přístupu ke svým povinnostem. Zdá se, že se dal na správnou cestu, což posoudíme v dalších utkáních. Slovácko se tak nahlas přihlásilo do hry o první šestku, (možná i o něco více), která bude hrát v nadstavbě o pohárová umístění. Tuto zkušenost měla již letos a pokud si vzpomínám, tak kumulace utkání v předkolech Konferenční ligy a F:L v úvodu tohoto ročníku také nebyla jednoduchá, navíc zkomplikovaná covidem-19.

Vypadá to tak, že za největší překvapení letošního ročníku F:L bude nováček z Hradce Králově, podobně jako Pardubice před rokem. Výhra 3:0 s Teplicemi, které se potápí stále více na chvost tabulky, potvrdila velmi dobrou práci zkušeného trenéra Koubka. Tříbodový zisk posunul nováčka do první šestky a to asi nečekal ani trenér Koubek, ani jeho svěřenci.

Po trenérské výměně a nástupu trenéra Kozla se situace zřejmě stabilizuje v Liberci. Tentokrát utkání vůbec nevyšlo týmu Sigmy a prohra 0:2 je zcela zasloužená. Co nepochopím, je jednání mladého hráče Sigmy Zifčáka při obranném rohovém kopu, když způsobem obvyklým v bojových sportech (které bych mimochodem zakázal) se snažil ubránit hráče soupeře, což v současné době a používání systému VAR muselo znamenat pokutový kop a ztrátu jakékoliv šance na bodový zisk jeho týmu.

V Praze v „Ďolíčku“, tedy na stadionu Bohemians se hrálo utkání Pardubic se Zlínem, tedy dvou aktuálních aspirantů na sestupovou skupinu. Bezbrankový výsledek mohl zvrátit k zisku tří bodů brazilský hráč Pardubic Cadu, jenže s tím nesouhlasil brankář Zlína Rakovan a pokutový kop chytil.

Komentáře nejsou povoleny.