Nemohu si pomoci, ale podle mého názoru bylo 7. kolo z hlediska atraktivity velmi zdařilé a opravdu nevím, kde mám začít. Zcela jistě k tomu pomohla i pro fotbal potřebná divácká kulisa, která přispívá k vytvoření skvělé atmosféry a ta zase ke skvělým výkonům týmů i jednotlivých fotbalistů. Střetávaly se přitom týmy, které reprezentovaly náš fotbal a někteří ještě reprezentují, v evropských pohárech a těmi tedy začnu.
V sobotu se hrálo utkání Viktorie Plzeň s pražskou Spartou. Přiznám se, že jsem měl jasno o vítězi tohoto utkání, byla to Sparta, i když se utkání hrálo v Plzni. Jenže všechno bylo jinak, Viktoria Plzeň vyhrála zaslouženě 3:2. Při hledání hlavní příčiny tohoto i pro mě nečekaného výsledku si dávám, jako vždy, pozor na to abych nebyl tzv. „generálem“ po bitvě. Tak mi totiž trochu připadá zdůvodnění překvapivého výsledku v deníku Sport, kde redaktor viděl příčinu prohry v sestavě a pozicích některých hráčů Sparty. Ano, možná to v některých případech nebylo optimální řešení, ale přesto považuji za hlavní příčinu dva jiné faktory. Skvělý výkon plzeňského týmu, který začínal obrannou fázi už vysokým postavením při rozehrávce Sparty a následnou snahou o zisk míče nebo minimálně rozehrávku Spartě komplikovat. Sparta se tímto pouštěla do riskantních dobrodružství a často míče ztrácela a to byla voda na plzeňský mlýn.
Druhou příčinou byl způsob hry Sparty, založený na kombinaci z vlastní poloviny hřiště a laxnosti po ztrátách míčů, kterých bylo logicky hodně. Trenér Vrba je znám svým zaměřením na ofenzívní fotbal, hráčům se to líbí, ale při ne optimální kvalitě hráčů a proti kvalitnějšímu soupeři se efektivita a tím i výsledek obrátí proti Spartě. Zcela jistě proti slabšímu soupeři, než byla Plzeň, by liknavost některých hráčů po ztrátě míče přepnout do defenzívy nebyla pro Spartu tak fatální a rozehrávka od vlastní branky by byla bezpečnější. To všechno platilo proti Spartě i v dvojutkání s Monakem ( ve francouzské lize je aktuálně na 16. místě), nyní už i proti Viktorii Plzeň.
Druhým utkáním dvou účastníků evropských pohárů bylo utkání pražské Slávie proti Slovácku. Slávia mně v tomto utkání už začínala připomínat Slávii jak ji známe, po určitých zdravotních problémech jsem viděl Masopusta, Ševčíka, Bořila, Kuchtu a Takacse, naopak v brance zastoupil Koláře Mandous, hru měla ve své moci, ale proti ní hrál houževnatý a dobře trénovaný soupeř. Konečně se také prosadil střelecky pracovitý Tecl brankou na 2:0, ale závěr patřil Slovácku, které snížilo na 2:1, ale bohužel pro ně až v 90. minutě utkání. Skvěle se opět prezentoval mladý Samek, jeho úvodní branka utkání byla pohotová a přesná. Akce před oběma brankami Slávie začaly dlouhým míčem za obranu soupeře na sprintujícího spoluhráče a i to signalizuje stále větší zaměření českých týmů v nejvyšší soutěži na rychlý, dravý, přímočarý fotbal a ještě nedávná preferovaná strategie zaměřená na vysoké procento držení míče a obehrávání soupeře pomalu mizí. Jsem totiž dlouhodobě přesvědčen, že tento způsob hry není vlastní českým fotbalistům, my nejsme Jihoameričané, Balkánci nebo Španělé či Portugalci.
Velice dramatické a divácky atraktivní bylo utkání v Mladé Boleslavi, kam přijela Sigma Olomouc. Přesto, že Sigma vedla 5 minut před koncem 3:1, tak soupeři se nakonec rozešli po remíze 3:3. Několikrát jsem chválil efektivitu výchovy svých fotbalistů olomoucký klub. V tomto utkání jich nastoupilo 5 a dva šli do utkání z lavičky. Na toto téma uvedu několik čísel. Sigma Olomouc má na soupisce pro tento ligový ročník nejvíce hráčů 14 (nepočítám mladé talenty, kteří jsou v kádru, ale zatím bez startu nebo jen jeden na několik minut), Sparta 12, Teplice 9 a potom 6 a méně, poslední Liberec jen 1. K tomu v kádrech ostatních ligových klubů hraje dalších 18 odchovanců Sigmy a to je opravdu skvělá vizitka práce trenérů.
Velmi chválím práci mladého trenéra Baníku Ostrava Smetany. Přesto, že v Teplicích byli domácí hráči těžkým soupeřem a vedli 1:0, tak hráči Baníku výsledek otočili na 1:2, což moje pozitivní hodnocení práce trenéra Baníku po svém nástupu po trenéru Kozlovi potvrzuje. Teplice odvádí lepší výkony, než jsou výsledky, což je frustrující nejen pro hráče, ale i trenéra Kučeru.
Trenér Kozel, zaměřený ve své trenérské práci na barcelonské „tiky taka“ nastoupil na post trenéra Liberce, který hrál pod trenérem Hoftychem úplně jinak. Proto jsem kritizoval Libercký klub za výběr trenéra, ale vedení 2:0 s Pardubicemi na jeho „domácím stadionu“ na Bohemians i konečný výsledek 2:2 svědčí o nadějném začátku jeho trenérské práce. Uvidíme, jak bude jeho tým fungovat dále. Pardubické zachránil dvěma góly Matějka, hostujíci z Plzně.
Zajímavou výsledkovou bilanci má Zlín. V posledních čtyřech kolech dvakrát vyhrál na soupeřově hřišti a dvakrát na domácím stadionu prohrál se skóre 2:7. Tentokrát prohrál 1:3 s Bohemians. Jak si takovou nesourodou bilanci vysvětlit? Na soupeřově hřišti hrají svěřenci trenéra Jelínka důsledně organizovaně se zaměřením na dobrou organizaci hry a hrozí z rychlých protiútoků, na domácím hřišti jsou nuceni více tvořit hru a soupeř ho trestá po ztrátách míčů.
Jablonec porazil Karvinou 1:0 a napravil tak špatný výkon v minulém kole v Olomouci. Za pozornost určitě stojí, že olomoucký odchovanec v dresu Jablonce Doležal přiznal omyl rozhodčího, který jeho tým proti soupeři zvýhodnil rohovým kopem, opravil jeho výrok ve prospěch soupeře a to se jen tak nestává, jak poznamenal i jeho trenér Rada.
Nováček z Hradce Králové navázal na předchozí výhru s Plzní dalším bodovým ziskem v Českých Budějovicích. Výhra 1:0 jen potvrzuje výborné výkony i z prvních ligových kol, i když tenkrát ještě bez výhry a zisku tří bodů. Tentokrát dobrý výkon podpořili i třemi body a posunem do středu tabulky.
Kanonýři se tentokrát vyznamenali, možná, že právě i díky zaplněnějším tribunám. Padlo 27 branek, tj. průměr na utkání 3,37 a to je slušná bilance.