Ta stěžejní otázka, kterou jsem nastínil v nadpisu tohoto mého komentáře zní: „Proč padá v naší nejvyšší fotbalové soutěži tak málo branek, což svědčí o nízké kvalitě fotbalové hry“?

(Pokračování textu…)

Tento můj komentář jsem se rozhodl pojmout nejen jako sdělit svým čtenářům něco o průběhu jednotlivých utkání, ale také jako poučení a varování zejména pro bývalé fotbalisty, kteří se rozhodují o tom, zda po ukončení aktivní hráčské kariéry pokračovat ve fotbalovém prostředí jako trenér nebo v jiné exponované pozici. Inspiroval mě k tomu poslední případ ukončení spolupráce bývalého reprezentanta Tomáše Sivoka s Dynamem České Budějovice. Nechci a ani nemůžu být soudcem v tomto konkrétním případu, ale jedno vím, na základě svých zkušeností, zcela jistě. Je třeba si prověřit a vyhodnotit, do čeho vlastně jdu.

(Pokračování textu…)

Dlouho očekávaná jarní část naší nejvyšší fotbalové soutěže začala v našich klimatických podmínkách tradičně i netradičně. Tradičně v zimních povětrnostních podmínkách, které ovlivňují stavy hracích ploch a tím i kvalitu fotbalu, která je pravidelně každou sezónu kritizovaná, ale málokdo si uvědomí, že způsob hry se vždy musí přizpůsobit podmínkám, naopak to opravdu nefunguje, jak jsem se zmínil v jednom z komentářů v závěru podzimní části F:L.

(Pokračování textu…)

V posledním komentáři k 18. kolu jsem se zmínil o důležitosti utkání v závěru první části soutěže a tomu odpovídající atmosféře. Je logické, že dvojnásob to platí pro poslední kolo, které tuto každoroční zkušenost potvrdilo. Pro trenéry je důležité „vyhnat“ z hlav svých svěřenců před utkáním myšlenky na Vánoce nebo dovolenou s rodinou, na odpočinek fyzický i mentální po náročném období plném důležitých utkání, pro některé i získání časového prostoru pro doléčení drobných nebo i větších zdravotních problémů. Je to v tomto ohledu velmi specifické kolo, což potvrdilo i to poslední o tomto víkendu. Všechna tato specifika mají společného jmenovatele v tom, že si všichni uvědomují, že před dlouhou přestávkou už není možnost bleskového napravení nebo dohnání bodových ztrát nebo celkového negativního dojmu z výkonů a bodového zisku týmu hned za týden. Všichni chtějí prožít dovolenou a následující přípravné období v co nejpříjemnější atmosféře a ne s pocitem, že je v jarní části čeká tzv. „hra o všechno“. Toto každoroční napětí jsem vnímal i tentokrát a vůbec mě to nepřekvapilo.

(Pokračování textu…)

Krátce vysvětlím, co konkrétně znamená nadpis tohoto mého komentáře. Fotbal dělám celý život a každý rok se opakuje v závěru podzimní části a v úvodu jarní části soutěží, včetně nejvyšší soutěže, jeden nešvar, na který musí trenéři a jejich svěřenci reagovat a kdo to neudělá, tak většinou na to doplatí.

(Pokračování textu…)

Pokud bych měl heslovitě popsat průběh a příčiny výsledků 17. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak bych nesměl opomenout v první řadě efektivitu, dále skvělé výkony některých brankářů, snahu o rychlé přímočaré protiútoky, včetně dlouhých míčů za obranu, ale bohužel musím zmínit i výkony a diskutabilní rozhodnutí rozhodčích. Začnu tím posledním.

(Pokračování textu…)

Předpokládám, že po přečtení nadpisu tohoto mého komentáře není snad nikdo, kdo by nepochopil, že jde o utkání Dynama České Budějovice s týmem Slovácka, které před týdnem v kole 15. doslova rozdrtilo zaslouženě pražskou Spartu 4:0. Rozdrtilo proto, že na rozdíl od Sparty praktikovalo moderní, rychlý a přímočarý fotbal. Zaslouženě jejich trenér Svědík i jeho svěřenci byli chváleni a Sparta naopak kritizovaná. Nejinak tomu bylo i tady v mém komentáři, který jsem napsal o 15. kole F:L.

(Pokračování textu…)

Vzhledem k tomu, že víkendové kolo F:L komentuji vždy v samostatném komentáři, ohlédnu se speciálně za „pracovním“ fotbalovým týdnem, který byl velmi bohatý. Hrála se předposlední kola všech tří evropských klubových soutěží, včetně českých zástupců Slávie, Sparty a Jablonce a losovala se baráž k účasti na mistrovství světa v Kataru v roce 2022.

(Pokračování textu…)

Přiznám se, že po skončení posledního utkání tohoto kola jsem byl plný nadšení nad průběhem 15. kola F:L, protože zcela odhalilo hranici mezi moderním fotbalovým projevem plným sprintových náběhů za obranu, rychlého přímočarého přechodu po zisku míče včetně mentálního nastavení hráčů a celého týmu, což je podle mého názoru ten správný recept na úspěšnost v současném moderním fotbalu. Předpokládám, že každý čtenář pochopil, o jaké utkání se jedná. Ano, jde o utkání pražské Sparty, která prohrála v Uherském Hradišti s týmem Slovácka 0:4, i když na procento držení míče „vyhrála“, protože byla u míče 57% času a Slovácko „jen“ 43%. Jenže tato statistika hovoří úplně za všechno, přesto průběh utkání okomentuji, protože klíčovou příčinou nejsou prohrané osobní souboje, jak hodnotil po utkání trenér Sparty Vrba, ale celkové mentální nastavení hráčů a především zvolená týmová herní strategie. Nerad bych zapomněl na slavnostní úvod utkání, kdy domácí hráč Petržela nastoupil k rekordnímu počtu utkání v samostatné nejvyšší soutěži č. 437. Klobouk dolů před hráčem, odchovancem Drnovic, za které jsem v jejich začátcích a na konci své fotbalové kariéry v letech 1986 až 88 také hrál.

(Pokračování textu…)