Vzhledem k tomu, že víkendové kolo F:L komentuji vždy v samostatném komentáři, ohlédnu se speciálně za „pracovním“ fotbalovým týdnem, který byl velmi bohatý. Hrála se předposlední kola všech tří evropských klubových soutěží, včetně českých zástupců Slávie, Sparty a Jablonce a losovala se baráž k účasti na mistrovství světa v Kataru v roce 2022.
Začnu utkáním Sparty ve Skotsku s Glasgow Rangers. Sparta prohrála 2:0, což znamená jen třetí místo v tabulce Evropské ligy a účast v baráži o play-off Konferenční ligy, což je nesplnění cíle, který si tým trenéra Vrby před začátkem skupiny stanovil. Nutno konstatovat, že v utkání Sparta pokračovala v nevýrazných výkonech, možná ještě pod tíhou prohry na Slovácku, a prohrála zaslouženě. Samozřejmě pokud některý hráč udělá takovou chybu, jakou předvedl obránce Panák před druhým gólem, který přecenil svoji slabší levou nohu, tak to neovlivní žádný spoluhráč ani žádný trenér na lavičce. Ovšem pro způsob hry taková omluva v žádném případě neplatí. Co mám na mysli konkrétně. I ve Skotsku, podobně jako v prohraném utkání na Slovácku byla zřejmá pomalost hráčů Sparty nejen běžecká, ale herní, tzn. v práci s míčem, málo pohybu. Hráči Sparty jsou zřejmě trenérským štábem ujišťováni, že klíčem k úspěchu v současném fotbalu je maximální držení míče. Jak jinak si vysvětlovat, a mám pocit, že to platí i pro český reprezentační tým, že na rozdíl od Slovácka i týmu Rangers byla hra Sparty pomalá a bez přímočaré snahy po zisku míče ohrozit co nejrychleji branku soupeře. A co je konkrétně pro utkání Sparty v Glasgow nepochopitelnější, že brzy prohrávala a potřebovala tedy vstřelit branku a vyrovnat, přesto např. pohybově rychlostní typ hráče, jako je mladý Wiesner po skvělém odebrání míče soupeři ve středním pásmu místo kolmého vyjetí s míčem nebo rychlou kombinací do nezformované obrany se otočí směrem k vlastní brance a akce skončí u brankáře Holce. Přitom jsme prohrávali, pochopil bych to při vedení, kdy kdo drží míč nemůže obdržet branku, jak říká trenér Guardiola (to nevěděl, že v tomto utkání se jeho teze nepotvrdí, že držitel míče branku obdrží…) Tato varianta velmi kontrastovala s hrou soupeře, který okamžitě po zisku míče doslova pelášil s míčem nebo kombinací se spoluhráči směřoval k brance soupeře. Hrubka Panáka je samozřejmě špatně, ale problém Sparty byl, stejně jako na Slovácku ve způsobu hry a v její základní strategii zaměřené na dominanci na míči, která potom vede k tomu, že se nedokáže prosadit v ofenzívě, protože soupeř stihne všechny cesty zavřít a hlavně naopak po jejich ztrátách míčů, ke kterým jde logicky naproti těží soupeři, v poslední době Slovácko i Rangers.
Pražská Slávia v utkání s nizozemským Feyenoordem remizovala 2:2 brankou soupeře v nastaveném času. Slávisté se, na rozdíl od Sparty, dokáží dominantně herně prosadit, dokáží lépe, než Sparta udržet míč na svých kopačkách, navíc dokáže donutit soupeře k chybám, jako se to stalo v tomto utkání účinným presinkem Baha a brance Olayinky nebo po střele Holeše všudypřítomným Kuchtou. Navíc měli v tomto utkání početnou výhodu více než poločas. Jenže závěr utkání doslova zpackali, když po zranění Baha musel na jeho post pravého obránce zaskočit Ekpai a po naprosté nekoncentrovanosti celého týmu a bez snahy uhrát několik desítek vteřin do konce utkání na polovině soupeře obdrželi branku po zaváhání právě Ekpaie.
Tohoto okamžiku využiji k tomu, abych opět mnohé fanoušky včetně bývalé fotbalisty, kteří v minulosti tvrdili v různých médiích, že by se z fotbalu neměla dělat věda a dnes někteří z nich prezentují v médiích svoje názory jako fotbaloví experti, že současný fotbal je založen na, kromě mnoha jiných parametrů, na specifičnosti jednotlivých postů v týmu, říkáme jim detaily, které jsou klíčové a kdo je nevnímá a nedodržuje, tak prohrává. A to byl případ zaskakujícího pravého obránce Ekpaie, který nezaregistroval ve svém sice nezvyklém bránícím prostoru, protože běžně hraje tzv. o „patro“ výše, krátký náběh za bránící zónu hráčů Slávie a hráč soupeře to hlavou potrestal. Kde se stala ta hlavní chyba bylo zřejmé hned z kritické verbální reakce směrem k Ekpaiovi od stopera Kačaraby. Nejsem specialista na brankáře, ale měl jsem pocit, že míč z hlavy hráče soupeře byl sice pro brankáře příliš vysoký, ale hodně pomalý, že místo snahy brankáře Mandouse o výskok na míč by stihl udělat jeden, možná i dva kroky za ním směrem do vlastní branky a míč by stihl posunout nad břevno. Jenže to je můj postoj po zhlédnutí několikrát opakovaného záznamu, brankář má na rozhodnutí desetinky vteřiny. Největší chybou byl tak trochu bohorovný závěr utkání ze strany hráčů Slávie i díky vědomí početní převahy na hřišti.
Jak je fotbal v některých událostech nepředvídatelný se ukázalo ve dvou stejných případech, které dopadly úplně opačně. Trenér Feyenoordu musel už v 19. minutě střídat, za zraněného útočníka Linssena nastoupil Dessers a vstřelil obě branky svého týmu, trenér Slávie musel v závěru utkání střídat pravého obránce Baha a hráč, který za něj nastoupil se významně podílel na obdržené vyrovnávací brance. Kdyby Bah mohl utkání dohrát, tak jsem přesvědčen, že by tomu zabránil, protože je na post pravého obránce zvyklý, zná kritická místa tohoto postu a zareagoval by na náběh hráče, který hlavou skóroval. Podobná kritická místa existují v současném fotbalu na všech postech, je třeba je eliminovat a vytvářet je na straně soupeřů.
Třetím českým zástupcem v utkáních evropských pohárů byl v Konferenční lize Jablonec. Utkání jsem neviděl, hrálo se ve stejný čas jako Sparta, ale troufnu si říci, že remíza 1:1 sice na domácím stadionu, ale s vedoucím týmem tabulky nizozemským Alkmaarem je dobrý výsledek, který udržuje Jablonci před závěrečným kolem a utkání v rumunské Kluži, která je jednoznačně mimo postupové teorie, šanci na postup do jarní fáze soutěže.
V souvislosti s Jabloncem nemůžu vynechat ani jednu nepříjemnou sice nefotbalovou situací, ale situací, která přímo s fotbalem souvisí, konkrétně s jabloneckým klubem. Tím je soudní proces s majitelem klubu panem Peltou. Atmosféru v klubu včetně hráčů a trenérů to musí nutně poznamenat. Páteční výrok soudu, i když nepravomocný, může být pro klub fatální, ale nemusí. To nedokážu posoudit, ale určitě to není nic příjemného.
Daleko příjemnější bylo sledovat losování baráže o postup na mistrovství světa v Kataru v roce 2022. I když zkušenost mi říká, že v takovém případě se nevyplácí konstatovat, že los pro nás dopadl výborně, protože se tím jednak motivují soupeři a jednak se nedá vyloučit uspokojení či podcenění svých svěřenců, což si musí vždy pohlídat trenéři. I přes tyto nežádoucí reakce si dovolím říci, že los pro nás opravdu dopadl velmi dobře. Tím nechci říci, že soupeř v tzv. semifinále baráže Švédsko a při postupu přes něj by potom ve finále baráže proti nám stál vítěz druhého semifinále Rusko nebo Polsko, jsou slabými soupeři. Jenže jsme také mohli narazit na Portugalsko nebo Itálii, kteří se nakonec díky losu a při výhře v druhé fázi semifinále střetnou ve vzájemném druhém finále baráže spolu, tzn., že jeden z nich na mistrovství světa určitě nebude. Naše šance je určitě větší a já nepochybuji, že celý realizační tým včetně všech nominovaných hráčů udělají maximum pro to, abychom mohli všichni na mistrovství světa v Kataru fandit i našemu reprezentačnímu týmu.