Určitě se nemýlím, když budu tvrdit, že nejočekávanějším utkáním tohoto kola, a možná i celé sezóny, bylo pražské derby Slávia v. Sparta. Shodou okolností byla možnost navštívit utkání neomezenému počtu diváků. Proto se není co divit, že stadion Slávie byl vyprodaný do posledního místečka, což vždycky atmosféře fotbalu pomůže a hráče přinutí vydat se ze všech sil. Pozitivním krokem bylo také nasazení polského zkušeného rozhodčího Marciniaka, protože naši rozhodčí jsou podle mého názoru velcí alibisté v posuzování jakýchkoliv drobných kontaktů mezi hráči a jejich zbytečné vymodlené pády ochotně raději pískají a to je také jedna z příčin časté a správně kritizované absence plynulosti hry. Ještě větším alibismem bývá několikanásobná dlouhá pomoc systému „VAR“ i v jednoznačných situacích, které se rozhodčí bojí rozhodnout a vzít na sebe. Jen dodám, že polský rozhodčí nevyužil pomoc VAR ani jednou a vymodlené pády správně neřešil. Mám ovšem dojem, že v jednom případě se spletl, těsně před první brankou Slávie totiž Bah sice neúmyslně, ale „brnkl“ v běhu o patu hráče Sparty Haraslína, což v důsledku vždy ve zpomalené opakovačce vypadá, jakoby si hráč sám podrazil stojnou nohu. Jenže pravou příčinou je „brnknutí“ o tu v té chvíli zadní ve vzduchu. A to se právě stalo. A nyní už k samotnému průběhu utkání.

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak. V tomto kole bodovala za tři body vedoucí pětice týmů (Slávia, Plzeň, Sparta, Ostrava a Slovácko), která má již jistotu účasti v nadstavbové vedoucí šestičlenné skupině, ve které se „rozdávají vstupenky“ do předkol evropských pohárů. Tím šestým jsou s odstupem 15-ti bodů, konkrétně s 28 body České Budějovice, na které doráží další skupina pěti týmů, do které patří i na 11. místě Zlín s odstupem na Jihočechy jen tří bodů. Bude to ještě velmi napínavé, stejně jako boj o mistrovský titul, který se bude zřejmě týkat už jen Slávie a Viktorie Plzeň. Sparta má sice zápas k dobru, ale aktuálně ztrátu 7 bodů na oba soupeře.

(Pokračování textu…)

Ta stěžejní otázka, kterou jsem nastínil v nadpisu tohoto mého komentáře zní: „Proč padá v naší nejvyšší fotbalové soutěži tak málo branek, což svědčí o nízké kvalitě fotbalové hry“?

(Pokračování textu…)

Tento můj komentář jsem se rozhodl pojmout nejen jako sdělit svým čtenářům něco o průběhu jednotlivých utkání, ale také jako poučení a varování zejména pro bývalé fotbalisty, kteří se rozhodují o tom, zda po ukončení aktivní hráčské kariéry pokračovat ve fotbalovém prostředí jako trenér nebo v jiné exponované pozici. Inspiroval mě k tomu poslední případ ukončení spolupráce bývalého reprezentanta Tomáše Sivoka s Dynamem České Budějovice. Nechci a ani nemůžu být soudcem v tomto konkrétním případu, ale jedno vím, na základě svých zkušeností, zcela jistě. Je třeba si prověřit a vyhodnotit, do čeho vlastně jdu.

(Pokračování textu…)

Dlouho očekávaná jarní část naší nejvyšší fotbalové soutěže začala v našich klimatických podmínkách tradičně i netradičně. Tradičně v zimních povětrnostních podmínkách, které ovlivňují stavy hracích ploch a tím i kvalitu fotbalu, která je pravidelně každou sezónu kritizovaná, ale málokdo si uvědomí, že způsob hry se vždy musí přizpůsobit podmínkám, naopak to opravdu nefunguje, jak jsem se zmínil v jednom z komentářů v závěru podzimní části F:L.

(Pokračování textu…)

V posledním komentáři k 18. kolu jsem se zmínil o důležitosti utkání v závěru první části soutěže a tomu odpovídající atmosféře. Je logické, že dvojnásob to platí pro poslední kolo, které tuto každoroční zkušenost potvrdilo. Pro trenéry je důležité „vyhnat“ z hlav svých svěřenců před utkáním myšlenky na Vánoce nebo dovolenou s rodinou, na odpočinek fyzický i mentální po náročném období plném důležitých utkání, pro některé i získání časového prostoru pro doléčení drobných nebo i větších zdravotních problémů. Je to v tomto ohledu velmi specifické kolo, což potvrdilo i to poslední o tomto víkendu. Všechna tato specifika mají společného jmenovatele v tom, že si všichni uvědomují, že před dlouhou přestávkou už není možnost bleskového napravení nebo dohnání bodových ztrát nebo celkového negativního dojmu z výkonů a bodového zisku týmu hned za týden. Všichni chtějí prožít dovolenou a následující přípravné období v co nejpříjemnější atmosféře a ne s pocitem, že je v jarní části čeká tzv. „hra o všechno“. Toto každoroční napětí jsem vnímal i tentokrát a vůbec mě to nepřekvapilo.

(Pokračování textu…)

Krátce vysvětlím, co konkrétně znamená nadpis tohoto mého komentáře. Fotbal dělám celý život a každý rok se opakuje v závěru podzimní části a v úvodu jarní části soutěží, včetně nejvyšší soutěže, jeden nešvar, na který musí trenéři a jejich svěřenci reagovat a kdo to neudělá, tak většinou na to doplatí.

(Pokračování textu…)

Pokud bych měl heslovitě popsat průběh a příčiny výsledků 17. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak bych nesměl opomenout v první řadě efektivitu, dále skvělé výkony některých brankářů, snahu o rychlé přímočaré protiútoky, včetně dlouhých míčů za obranu, ale bohužel musím zmínit i výkony a diskutabilní rozhodnutí rozhodčích. Začnu tím posledním.

(Pokračování textu…)

Předpokládám, že po přečtení nadpisu tohoto mého komentáře není snad nikdo, kdo by nepochopil, že jde o utkání Dynama České Budějovice s týmem Slovácka, které před týdnem v kole 15. doslova rozdrtilo zaslouženě pražskou Spartu 4:0. Rozdrtilo proto, že na rozdíl od Sparty praktikovalo moderní, rychlý a přímočarý fotbal. Zaslouženě jejich trenér Svědík i jeho svěřenci byli chváleni a Sparta naopak kritizovaná. Nejinak tomu bylo i tady v mém komentáři, který jsem napsal o 15. kole F:L.

(Pokračování textu…)