V posledním komentáři k 18. kolu jsem se zmínil o důležitosti utkání v závěru první části soutěže a tomu odpovídající atmosféře. Je logické, že dvojnásob to platí pro poslední kolo, které tuto každoroční zkušenost potvrdilo. Pro trenéry je důležité „vyhnat“ z hlav svých svěřenců před utkáním myšlenky na Vánoce nebo dovolenou s rodinou, na odpočinek fyzický i mentální po náročném období plném důležitých utkání, pro některé i získání časového prostoru pro doléčení drobných nebo i větších zdravotních problémů. Je to v tomto ohledu velmi specifické kolo, což potvrdilo i to poslední o tomto víkendu. Všechna tato specifika mají společného jmenovatele v tom, že si všichni uvědomují, že před dlouhou přestávkou už není možnost bleskového napravení nebo dohnání bodových ztrát nebo celkového negativního dojmu z výkonů a bodového zisku týmu hned za týden. Všichni chtějí prožít dovolenou a následující přípravné období v co nejpříjemnější atmosféře a ne s pocitem, že je v jarní části čeká tzv. „hra o všechno“. Toto každoroční napětí jsem vnímal i tentokrát a vůbec mě to nepřekvapilo.

(Pokračování textu…)

Krátce vysvětlím, co konkrétně znamená nadpis tohoto mého komentáře. Fotbal dělám celý život a každý rok se opakuje v závěru podzimní části a v úvodu jarní části soutěží, včetně nejvyšší soutěže, jeden nešvar, na který musí trenéři a jejich svěřenci reagovat a kdo to neudělá, tak většinou na to doplatí.

(Pokračování textu…)

Pokud bych měl heslovitě popsat průběh a příčiny výsledků 17. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak bych nesměl opomenout v první řadě efektivitu, dále skvělé výkony některých brankářů, snahu o rychlé přímočaré protiútoky, včetně dlouhých míčů za obranu, ale bohužel musím zmínit i výkony a diskutabilní rozhodnutí rozhodčích. Začnu tím posledním.

(Pokračování textu…)

Předpokládám, že po přečtení nadpisu tohoto mého komentáře není snad nikdo, kdo by nepochopil, že jde o utkání Dynama České Budějovice s týmem Slovácka, které před týdnem v kole 15. doslova rozdrtilo zaslouženě pražskou Spartu 4:0. Rozdrtilo proto, že na rozdíl od Sparty praktikovalo moderní, rychlý a přímočarý fotbal. Zaslouženě jejich trenér Svědík i jeho svěřenci byli chváleni a Sparta naopak kritizovaná. Nejinak tomu bylo i tady v mém komentáři, který jsem napsal o 15. kole F:L.

(Pokračování textu…)

Vzhledem k tomu, že víkendové kolo F:L komentuji vždy v samostatném komentáři, ohlédnu se speciálně za „pracovním“ fotbalovým týdnem, který byl velmi bohatý. Hrála se předposlední kola všech tří evropských klubových soutěží, včetně českých zástupců Slávie, Sparty a Jablonce a losovala se baráž k účasti na mistrovství světa v Kataru v roce 2022.

(Pokračování textu…)

Přiznám se, že po skončení posledního utkání tohoto kola jsem byl plný nadšení nad průběhem 15. kola F:L, protože zcela odhalilo hranici mezi moderním fotbalovým projevem plným sprintových náběhů za obranu, rychlého přímočarého přechodu po zisku míče včetně mentálního nastavení hráčů a celého týmu, což je podle mého názoru ten správný recept na úspěšnost v současném moderním fotbalu. Předpokládám, že každý čtenář pochopil, o jaké utkání se jedná. Ano, jde o utkání pražské Sparty, která prohrála v Uherském Hradišti s týmem Slovácka 0:4, i když na procento držení míče „vyhrála“, protože byla u míče 57% času a Slovácko „jen“ 43%. Jenže tato statistika hovoří úplně za všechno, přesto průběh utkání okomentuji, protože klíčovou příčinou nejsou prohrané osobní souboje, jak hodnotil po utkání trenér Sparty Vrba, ale celkové mentální nastavení hráčů a především zvolená týmová herní strategie. Nerad bych zapomněl na slavnostní úvod utkání, kdy domácí hráč Petržela nastoupil k rekordnímu počtu utkání v samostatné nejvyšší soutěži č. 437. Klobouk dolů před hráčem, odchovancem Drnovic, za které jsem v jejich začátcích a na konci své fotbalové kariéry v letech 1986 až 88 také hrál.

(Pokračování textu…)

V úterý uzavřel náš reprezentační tým kvalifikační skupinu na mistrovství světa v Kataru závěrečným utkáním s Estonskem výhrou 2:0. Výhra je fajn, protože nás posunula sice až ze třetího místa za Belgií a Walesem do baráže, ale i toto poslední utkání nenaznačilo z mého pohledu žádnou pozitivní změnu v základní herní strategii, která je dlouhodobě, a mám na mysli historicky i aktuálně pro český fotbal typická. Nedokážeme se jednoznačně prosadit ani proti soupeřům z konce výkonnostního žebříčku v Evropě, kteří vystaví svůj neprostupný obranný blok a přesně to charakterizoval v deníku Sport bývalý skvělý reprezentant Karel Poborský, když řekl: „Celkově nám chybí kreativita“.

(Pokračování textu…)

Oba týmy pražských „S“ (a s nimi i Jablonec) mají v této podzimní (a doufáme, že někdo z nich i v té jarní) části sezóny možnost konfrontovat svoje výkony a představy trenérů o způsobu hry s mezinárodní úrovní fotbalu i interní českou nejvyšší soutěží. V deníku Sport jsem si po utkání Sparty v Lyonu přečetl pochvalu způsobu hry při prohře 0:3, že nehrála jen na brejky. Z toho autor evidentně usuzuje, že hrát na brejky je nějaká ostuda, přitom podle mého názoru hraje na brejky, pokud ten termín „brejky“ někomu vyznívá zbaběle, tak uvedu termín „rychlý protiútok po zisku míče“, který tak u nás zřejmě neprovokuje teoretické „experty“, naprostá většina i nadprůměrných evropských klubů. To by při dnešní výhře West Ham United s Tomášem Součkem v sestavě 3:2 s FC Liverpool hrál WHU zbaběle a nemoderně, protože hrál z pevné obrany a na brejky. Jinak by totiž nevyhrál a vůbec nebodoval.

(Pokračování textu…)

Dvě kola nazpět, tedy v komentáři k 11. kolu F:L, jsem chválil produktivitu i fotbalovou pohlednost diváckou i odbornou. Tentokrát jsem při sledování dvou nejatraktivnějších a proto nejočekávanějších duelů 13. kola byl obrovsky zklamaný a dovolím si tvrdit, že jsem nebyl sám. Jsem přesvědčen, že by měl někdo kompetentní v českém fotbalu zavelet k tomu, aby se na našich stadionech při ligových utkáních nestalo něco, co jsme viděli nedávno na Slovensku u našich sousedů na stadionu v Trnavě. Jestli si někdo myslí, že moje vyjádření je „jen“ poplašnou zprávou, tak se mýlí.

(Pokračování textu…)

Ve svých komentářích k naší nejvyšší fotbalové soutěži „FORTUNA:LIZE“ se snažím, jako bývalý její účastník na pozici hráče (to už je opravdu hodně dávno), hlavního trenéra či asistenta trenéra, nalézt něco z pohledu trenéra. Vždycky se v tomto smyslu něco najde, našel jsem to i v tom 12. kole, ale nejdříve zmíním několik statistických čísel.

(Pokračování textu…)