Krátce vysvětlím, co konkrétně znamená nadpis tohoto mého komentáře. Fotbal dělám celý život a každý rok se opakuje v závěru podzimní části a v úvodu jarní části soutěží, včetně nejvyšší soutěže, jeden nešvar, na který musí trenéři a jejich svěřenci reagovat a kdo to neudělá, tak většinou na to doplatí.
Fotbal je totiž, na rozdíl např. od florbalu či ledního hokeje venkovní sport a je proto zejména ve vzpomínaných obdobích ovlivňován povětrnostními podmínkami (déšť, vítr, sníh, mráz atd.) a ty ovlivňují stav hrací plochy nebo samotný průběh utkání. A tady platí jedno velmi důležité trenérské pravidlo, že povětrnostní podmínky a díky nim i stav hrací plochy se nikdy nepřizpůsobí hráčům a při volbě způsobu hry i trenérovi. Platí to přesně naopak, trenéři a hráči se musí přizpůsobit povětrnostním i jiným podmínkám volbou vhodného způsobu hry.
V dávné minulosti mého hráčského působení v nejvyšší soutěži to byla někdy s hrací plochou katastrofa, bahno po kotníky apod., v současné době, kdy kluby a jejich účast v nejvyšší soutěži je podmíněna kromě jiného i vyhřívanou hrací plochou (i proto musí tým Pardubic hrát domácí utkání na Bohemians a tým Hradce Králové v Mladé Boleslavi) jsou tyto problémy daleko menší, ale přesto se najdou jednotlivé případy nevhodné hrací plochy, která komplikuje hráčům zejména kombinaci po zemi a vede ke ztrátám míčů a brejkovým výpadům soupeře a následným ohrožením vlastní branky, v horším případě obdržením branky. Hned několik trenérů v tomto kole po utkání zdůvodňovalo svoji prohru mnohými ztrátami míčů svých hráčů, ale je pravděpodobné, že se na nich také sami podílí nevhodně zvolenou herní strategií.
Naopak trenér Baníku Ostrava Smetana se vyjádřil takto: „Stavu trávníku jsme přizpůsobili svou taktiku, byli jsme přímočařejší a vzadu hráli bez rizika, protože chyba se na tomto terénu stane velmi snadno. Stavu trávníku se ovšem v půlce prosince nedivím“. A tím je z mého hlediska řečeno vše, jen dodám, že i díky tohoto přístupu trenéra Smetany k volbě způsobu hry vyhráli jeho svěřenci „v Pardubicích“ na dvojnásob zatěžované hrací ploše stadionu Bohemians 0:3!!!
Možná, že i v tomto kontextu jsem zaznamenal drobnou změnu ve způsobu hry pražské Sparty, která porazila v malém derby Bohemians 5:1. Trenér Vrba se vždy hlásí ke způsobu hry s dominancí na míči, tedy vyšším procentem držení míče a kombinací, v tomto utkání jeho tým očividně přidal i snahu o rychlé protiútoky po zisku míče, které proti nim také používali soupeři v Evropské lize. Nakonec proč ne, když má trenér k dispozici rychlostní typy hráčů jako vpravo Wiesner a Pešek (ten v posledních utkáních díky zranění v reprezentaci Spartě chyběl nejvíce), vlevo Haraslín a aktivně je doplňuje v protiútoku podhrot Hložek (opakovaně jsem přesvědčen, že Hložek není hrotový útočník, ale podhrotový) a na hrotu efektivní Pulkrab. A z takových akcí třikrát tento kanonýr skóroval za asistence Hložka a kreativního obránce Hancka. A co trenér soupeře Klusáček po utkání? Konstatoval, že jeho hráči často ztráceli míče…
Slávia porazila Mladou Boleslav 2:0 díky svému tradičně zažitému skvěle v ofenzívě i defenzívě strojovému fotbalu. Přesto dva hráči čněli nad ostatními i díky podílu na obou brankách s bilancí 1+1. Byli to Stanciu a Bah. O druhém jmenovaném se ještě krátce zmíním. Ano, naprosto souhlasím s názorem i trenéra Trpišovského, že byl nejlepším hráčem utkání, ale mě zaujala ještě jedna věc. Že je dánský fotbalista atleticky skvěle vybavený všichni víme a vidíme, ale on v tomto utkání potvrdil skvělý charakter na který já celou svoji trenérskou kariéru velmi lpěl, i když v té době v českém fotbalovém prostředí svítila „zelená“ spíše typům, které měly k profesionálnímu přístupu velmi vlažný přístup. Proto mě Bah velmi zaujal svým týmovým přístupem (v 90. minutě sprintoval za ztraceným míčem přes 70 metrů), odhodláním a ochotou přispět k úspěchu týmu a odevzdat všechny svoje síly, podobně jako to dokáže např. Tomáš Souček a někteří další hráči. I Bah potvrdil správný charakter, což je parametr, který jak vnímám je pro trenéra Trpišovského velmi důležitý, proto je Slávia tam, kde je a i proto si zřejmě tohoto hráče vybral.
Dalším důležitým okamžikem před závěrem každé podzimní sezóny jsou úspěšné výsledky, které potom podstatně vylepší atmosféru v klubu během celé zimní přestávky. To se v tomto i v předchozím kole povedlo Teplicím výhrou v Jablonci 2:0 (před týdnem 4:1 se Zlínem) a za týden mohou dosáhnout na vítězný hattrick. To je doslova živá voda nejen pro hráče, ale i trenéra a celý klub.
Naopak pro Jablonec je tato prohra naopak další ranou po vyřazení z Konferenční ligy a nedokážu odhadnout, zda i situace klubu a jejího majitele. Určitě jednou z příčin poklesu Jablonce je náročný zápasový program, což je velká zkouška i pro trenéra. Nevím, zda s tím má trenér Rada nějakou zkušenost, já dvojnásobnou při dvou cestách do finále „Národního poháru“ jsem musel v jednom případě takovou nálož absolvovat s cca 13 hráči, ve druhém s 20 hráči. Obě varianty mají svoje specifika a záleží na mnoha psychologických a fyzických detailech v práci s hráči atd. Vím, že můj někdejší protihráč a kolega spolu komentátor Láďa Vízek tyto detaily neuznává, snad ho po této zkušenosti jeho velký kamarád Petr Rada přesvědčí, protože Láďa Vízek byl skvělý fotbalista, ale nikdy neměl zodpovědnost za přípravu hráčů a výsledky týmu jako trenér. Proto nevnímá, že náročný program může být příčinou neuspokojivých výsledků díky fyzické i mentální únavy. Mně se ho přesvědčit kdysi na TV Prima nepodařilo…
Viktoria Plzeň porazila Liberec 2:0 a přihlásila se tak o účast ve hře o medaile a tím i pohárové příčky v letošním ročníku F:L. Obě branky byly ukázkové, při první časovaná přihrávka Kalvacha na sprintem za obranu si vyžádanou přihrávku Řezníka a druhá chladnokrevní proměnění šance Sýkory, který je velkým přínosem pro Viktorii zejména svojí efektivitou včetně v reprezentaci.
České Budějovice porazily olomouckou Sigmu 2:1. O výhře domácího týmu rozhodla situace, která se mi nelíbila z hlediska posouzení rozhodčího. Opět jako mnohokrát se jednalo o pokutový kop za ruku, úmyslně nepíši za „hraní rukou“, protože vysoký míč jen spadl na ruku mladého Látala, bez snahy si tou rukou pomoci k výhodě, a to v situaci, kdy do něj rukou evidentně strčil hráč soupeře. Proto ta jeho dezorientace a dopad míče na ruku, který nic neřešil. Proto to také rozhodčí nejdříve nepískal, i když byl blízko. Jenže VAR to viděl jinak.
Zlín porazil doma poslední Karvinou (o ní jsem kriticky psal minule) i díky neproměněnému pokutovému kopu Karviné. Obě branky vstřelil kapitán Zlína Tomáš Poznar. U něj se zastavím opět ve věci charakteru hráče jako u Baha. Bah mě o svém charakteru přesvědčil svým chováním a postojem k cílům týmu v utkání, Tomáše Poznara jsem poznal jako jeho trenér v druholigových Vítkovicích v sezóně 2008-2009. Je to skvělý kluk, pracovitý, inteligentní, skvěle vychovaný tedy se skvělým charakterem a mentalitou. Tenkrát byl ve 20 letech na začátku kariéry a jsem rád, že potvrdil můj odhad, že něco ve fotbalu dokáže.
Slovácko hrálo v Mladé Boleslavi s Hradcem Králové 2:2 i díky dvěma pokutovým kopům soupeře. Přemýšlím, co způsobilo po výhře a deklasování Sparty 4:0 takový zvrat ve výkonech a výsledcích týmu trenéra Svědíka. Zda si na ně soupeři dávají větší pozor, zda usnuli hráči na vavřínech nebo něco jiného. Ano, v těchto třech posledních utkáních (České Budějovice, Plzeň a Hradec Králové) Slovácko obdrželo 7 branek a to je na adepta na pohárové příčky hodně. Jen pro srovnání např. se Slávií, která už 7 utkání neobdržela branku, což znamená skvělou organizaci hry. Tady je zřejmě ten zakopaný pes a já věřím, že trenér Svědík ho vyhrabe, i když se už bude hrát na podzim jediné utkání a přes zimní přestávku to určitě zvládne.