Nadstavbová část naší nejvyšší fotbalové soutěže v době, kdy jsem já působil v nejvyšší soutěži jako hráč i později jako trenér ještě neexistovala, ale dokážu si představit, jak velký tlak na některé týmy a jejich trenéry z hlediska zisku potřebných bodů k dosažení nastolených cílů na ně působí. Tak to fungovalo i těsně před rozdělením do tří skupin, ale v nich to platí dvojnásobně, jenže jen pro některé týmy, což je podle mého názoru jediné negativum tohoto způsobu rozdělení klubů v cestě k dosažení maximální dramatičnosti závěru celého ročníku.

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak, domácí týmy z osmi utkání tohoto kola bodovaly naplno v sedmi z nich, stoprocentní bilanci jim pokazila jen pražská Sparta výhrou na Slovácku 4:2. Už před tímto kolem se spekulovalo o tom, jak moc je v současném fotbalu důležitá součinnost hráčů podpořená herními automatizmy. Hodně to před několika sezónami poznala i pražská Slávia pod trenérem Trpišovským, často jsem i já v několika komentářích upozorňoval na problematiku vypěstování souhry při několika tehdejších příchodech nových hráčů a už tenkrát to praxi týmu Slávie poznamenalo. I proto se před tímto kolem rozebírala a srovnávala metoda trenéra Sparty Priskeho, který rotuje se sestavou daleko méně, než trenér Slávie Trpišovský a i toto kolo ukázalo, že jak se říká, že všeho moc škodí a platí to i v tomto případě. Hra Sparty je určitě dynamičtější, přímočařejší něž způsob hry Slávie a potvrdilo to i toto kolo. Tato debata vznikla i proto, že před derby pražských „S“ bylo v obou týmech několik karetních ohrožení, více ve Spartě celkem 9 a všichni „přežili“ utkání se Slováckem bez karty. Slávia jich měla 5.

(Pokračování textu…)