Po strastiplné cestě v sobotu skončil letošní ročník naší nejvyšší fotbalové soutěže posledním 34. kolem. Název „covidový“ si zcela zaslouží, protože pandemie COVID-19 jeho průběh opravdu hodně ovlivnila, komplikací byla volba termínové listiny vzhledem k restrikcím, které omezovaly spoustu oblastí našeho života fotbal nevyjímaje. Předpokládám, že nejvíce nám všem chyběli diváci na tribunách, ovšem stejně tak na tom byl fotbal ve všech zemích. Stejně jako předposlední kolo se i to poslední hrálo tradičně kompletní ve stejném termínu i času, v sobotu v 17:00 hodin, proto jsem neměl možnost sledovat více utkání. Proto se v tomto komentáři zaměřím nejen na zmínku o závěrečných utkání, ale také na stručné hodnocení jednotlivých týmů.

(Pokračování textu…)

Jako každou sezónu tak i pro tu letošní platí, že poslední dvě kola se hrají všechna utkání ve stejném termínu a se stejným začátkem. V neděli v 17:00 hodin se tedy rozhodovalo ještě kromě držiteli mistrovského titulu pro Slávii Praha a dvou sestupujících týmech do FNL Opavy a Brnu o dalších držitelích vstupenky do kvalifikace o účast v evropských pohárech a třetím sestupujícím. Jak je zřejmé z nadpisu tohoto komentáře zůstala ve hře již jen poslední tajenka a tou je pátá příčka v tabulce, ke které má nyní nejblíže Viktoria Plzeň.

(Pokračování textu…)

Ano, s blížícím se koncem tohoto soutěžního ročníku FORTUNA:LIGY přibývá na dramatičnosti, zajímavosti i překvapivých výsledků, přesto, že mnohým týmům jde o splnění svých předsezónních cílů. Na rozdíl od konce tabulky, kde je, jak jsem se zmínil již před několika týdny, už o sestupujících téměř rozhodnuto, i když jistotu má jen Opava a po tomto kole i Brno, teoretickou malou šanci na záchranu má ještě Příbram, tak na opačné straně tabulky, kde se bojuje o účastech v předkolech evropských pohárů je stále rušno. V tomto kole dokonce z prvních šesti přímých účastníků o tuto nominaci hned pět nezískalo potřebné tři body za výhru. Podařilo se to jen pražské Spartě a to v utkání v Mladé Boleslavi, v kterém soupeře zlomila na konečný výsledek 5:4 po průběžném nepříznivém skóre 2:3 až ve druhém poločasu. Ukazuje to také na velkou vyrovnanost a dramatičnost naší nejvyšší fotbalové soutěže, i proto je škoda, že se hraje bez nebo dnes již jen s minimem diváků na stadionech.

(Pokračování textu…)

Vzhledem k tomu, že se pohybuji v českém fotbalovém prostředí celý život, navíc v několika obdobích v nejvyšších patrech, mohu srovnávat trenérské metody a reakce na ně v našem fotbalovém prostředí. Prožil jsem jedno takové období jako hráč, další jako trenér a v současné době jako komentátor, glosátor či fotbalový expert s mnoha zkušenostmi. Fungoval jsem jako hráč, trenér mládeže i dospělých snad na všech úrovních soutěží včetně pěti prvoligových klubů. Proto dokážu rozlišit podmínky, možnosti a reálné fungování v různých obdobích.

(Pokračování textu…)

Ano, před námi jsou již jen tři kola do konce naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY a kromě mistrovského titulu Slávie a jistoty sestupu Opavy nemá jistotu zisku postupu do kvalifikací evropských pohárů i sestupu do Fotbalové národní ligy nikdo definitivně jistou. A to je dobře, protože budeme v závěrečných třech kolech stále o něco hrát a o napětí, které k fotbalu a sportu vůbec neodmyslitelně patří nebude nouze. V takových případech totiž rozhoduje hlava sportovce a její nastavení, tedy psychika, což bylo evidentní i v některých utkáních tohoto kola. Roli v tom hraje i mentalita každého hráče.

(Pokračování textu…)

Dlouho po skončení očekávaného utkání pražské Slávie s Viktorií Plzeň jsem se nemohl zbavit nadšení z toho, že mistrovský titul je jednoznačně ve správných rukou. Nedokážu si představit, že by s tímto názorem někdo nesouhlasil. Možná ten „odborník“ ve vedení Slávie, který před několika sezónami i přes nesouhlas tehdejšího trenéra Šilhavého angažoval do týmu Slávie tři fotbalové veterány, sportovně dávno za zenitem v čele s tureckým rodákem a německým bývalým reprezentantem Altintopem. Naštěstí klub následně angažoval sportovního ředitele Jana Nezmara a s ním i trenéra Jindřicha Trpišovského se svým trenérským štábem. A spanilá jízda Slávie mohla začít. To období dodnes je materiál na dlouhý samostatný komentář, možná na celou knihu, ale já se vrátím k 30. kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže, které rozhodlo o zaslouženém držiteli mistrovského titulu.

Nejde to jinak, než že začnu tím posledním utkáním tohoto kola, ve kterém nastoupila Slávia Praha, v té chvíli již s mistrovským titulem v kapse, proti rivalovi Viktorii Plzeň, tedy proti klubu, ve kterém jsem v období říjen 1977 až prosinec 1979 strávil jako první z olomouckých fotbalistů a další mě následovali, více než dvě sezóny. Přesto jsem v neděli večer sledoval utkání jako fanoušek Slávie, protože jsem doslova nadšený z toho, jak skvělou práci v ní odvádí trenér Trpišovský se svými kolegy. Nejen díky výsledku 5:1 pro Slávii a spoustě dalších neproměněných tutovek, by i laik určitě poznal a pochopil, jak velký rozdíl mezi oběma soupeři na hřišti bylo možné vidět. Staromódní, pomalý fotbal Plzně v kontrastu s pohybově aktivním a rychlým fotbalem Slávie. Termínem rychlým není v tomto kontextu myšlena jen rychlost běžecká, ale především rychlá práce s míčem, rychlost výběru řešení herních situací, rychlost myšlení a provedení veškerých činností ve hře, včetně rychlých přihrávek a kombinací, velmi často na jeden dotek. A to ještě kvalitou nejsilnější hráče (Stanciu, Olayinka, Provod, Kuchta, Traore) trenér Trpišovský poslal do hry až během utkání, Sima, Lingr, Hovorka, Zima, Tecl, Jusuf nehráli vůbec. (Pokračování textu…)