Výměna trenérů v Plzni? Důkaz přístupu ze „staré“ školy

Vzhledem k tomu, že se pohybuji v českém fotbalovém prostředí celý život, navíc v několika obdobích v nejvyšších patrech, mohu srovnávat trenérské metody a reakce na ně v našem fotbalovém prostředí. Prožil jsem jedno takové období jako hráč, další jako trenér a v současné době jako komentátor, glosátor či fotbalový expert s mnoha zkušenostmi. Fungoval jsem jako hráč, trenér mládeže i dospělých snad na všech úrovních soutěží včetně pěti prvoligových klubů. Proto dokážu rozlišit podmínky, možnosti a reálné fungování v různých obdobích.

Proto tvrdím např. to, že kdysi, v době mojí hráčské kariéry mohl být trenérem kdokoliv, kdo uměl hodně křičet, nejraději vulgárně, urážet všechny kolem včetně svých svěřenců, naběhané kilometry a tuny v posilovně určovat podle nálady při ranním vstávání. V té době totiž nebyla třeba žádná odbornost, všichni hráli stejným způsobem, ve stejném rozestavení, jen někdo to uměl lépe než ten druhý nebo někdo měl „pod palcem“ důležité komise na svazu…Dovedete si představit fotbalového trenéra, který jde na hřiště na zahájení tréninku s cigaretou v puse, ve středovém kruhu zbytek cigarety odhodí, zašlápne a trénink může začít. Já jsem takového zažil v první lize, byl to bývalý reprezentant, jméno dnes není důležité, už není mezi námi. Nebo se v té době vůbec neřešily standardní situace, dokonce ani ty obranné atd. Prvním trenérem, který začal pracovat v duchu dnešní doby byl pan Brückner, trénoval mě už v roce 1976, kdy jsem se vrátil z vojny a ze Sigmy Lutín přestoupil do Sigmy Olomouc, ale moderní tendence jako taktický trénink a mnoho dalších jsem zaregistroval až při mém druhém společném působení s ním v roce 1983.

A nyní to podstatné, co souvisí přímo s nedávnou výměnou trenérů v Plzni. V minulosti si totiž kluby vybíraly trenéra podle jeho známého jména, nerozlišovala se u toho trenérská filosofie nového trenéra. Protože ta byla pro vedení klubu „šuma fuk“. Už proto, že v té době všechna mužstva hrála stejně, jak jsem poznamenal v úvodu. Hlavně se po trenérovi chtělo mít výsledky, vyhrávat, jakými cestami toho dosáhne bylo jedno. Proto šlo vše podle filosofie trenéra, když nebyly výsledky trenér skončil a klub angažoval jiného známého trenéra, který ovšem měl zcela jinou představu o způsobu hry mužstva. A tak se měnila strategie a způsob hry stále dokola, podle přání aktuálního trenéra.

Jenže v současné době a dle vyspělých profesionálních zahraničních prostředí volba trenéra funguje zcela jinak. Sportovní filosofii a herní strategii by měl dnes určovat klub, konkrétně jeho odborné sportovní vedení, které ho musí vybrat podle typologie hráčů, které ve svém hráčském kádru má. To jsou vysoce odborná rozhodnutí. A až podle tohoto kritéria se hledá trenér, který mu svojí filosofií vyhovuje. Je to právě ta chyba, kterou jsem kritizoval v případě Baníku Ostrava a volbě herní strategie kombinačního fotbalu s dominancí na míči a volbě trenéra Kozla, i když hráčská typologie tomuto způsobu hry nevyhovuje. Na tento hrubý omyl přišel až začínající trenér Smetana.

Uvedu jeden další případ. Tým Sigmy hrál fotbal pod trenérem Jílkem typický pro Španělsko (přízemní kombinace, technický projev, dominance na míči…), proto utkání Evropské ligy se Sevillou vypadalo v podání Sigmy tak skvěle, jenže po odchodu trenéra Jílka přišel trenér Látal s úplně jinou herní strategií (přímočarost, agresivita, dravost…), proto špatné výsledky i hra nejde za trenérem Látalem, ale za tím, kdo ho angažoval. Hráči typu Plšek, Zahradníček, Houska, Falta…jeho nárokům nemohli vyhovět, těm vyhovovala filosofie předchozího trenéra Jílka.

A nyní konečně k současné výměně trenéra v Plzni. Trenér Guĺa zřejmě vyhověl herní strategii, kterou klub (pan Šádek) nastavil po odchodu trenéra Vrby, včetně využívání mnoha moderních technologií v diagnostice tréninkového procesu, které ho zefektivňují. Jsou to věci, které fungují v nejmoderněji fungujících fotbalových klubech, v některých byl i trenér Guľa na stáži. Jenže zatuchlé české fotbalové prostředí po počátečním oťukávání tyto vymoženosti nepřijalo s nadšením, jak bylo zřejmé z několika úniků z prostředí klubu. Vím o čem mluvím, v letech kolem přelomu století, cca před 20-ti lety jsem prožíval něco podobného, jako trenér Guľa v Plzni. Motorem tehdejších změn byl současný šéftrenér fotbalové akademie Sparty Jaroslav Hřebík, já jsem byl zastáncem stejných novinek tady na Moravě, tak trochu v závětří. Jarda Hřebík byl doslova trnem v oku všem „expertům“ včetně tehdejším hráčům i kolegům trenérům, kteří místo zamyšlení nad potřebou přijmutí nastolených progresívních metod je kritizovali. Dnes už jsou tyto metody naprostou samozřejmostí, o českém fotbalovém prostředí něco vypovídá fakt, že mnozí tehdejší hlasití kritici v současné době občas vystupují v televizních fotbalových pořadech jako experti. Upřímně celý klub Viktorie Plzeň, včetně jeho vedení, nebyl z dlouhodobého hlediska ideálním působištěm pro trenéra typu Adrian Guľa. V Plzni nebylo ani nikdy v minulosti prostředí nastavené podle představ trenéra typu Adrian Guľa. Možná proto byl místo něj angažován trenér Bílek, tedy zcela jiný typ člověka a především trenér s jinou trenérskou filosofií, což se potvrdilo už v prvním soutěžním utkání Viktorie se Spartou. Možná byl trenér Bílek po několika letech v zahraničí překvapen, jak moc naše F:L zrychlila a jak je způsob hry soupeřů v ní odvážný, plný napadání, dravosti včetně vyššího tempa hry, než kdysi. Možná se i v konfrontaci s týmem Sparty potvrdilo, že pro způsob hry týmů naší nejvyšší fotbalové soutěže nebyla herní strategie trenéra Guľy založená na dominanci na míči pro typologii a zejména nižší kvalitu hráčů Viktorie vhodná, jak jsem se i několikrát zmiňoval ve svých komentářích.

Pokud bych použil závěrečnou rekapitulaci tohoto mého komentáře, tak ta zní: Vedení (pan Šádek) Viktorie Plzeň postupovalo při výměně trenérů podle staré školy. Neprezentovalo požadovanou herní strategii svého týmu, odpovídající typologii svých hráčů a následně podle tohoto požadavku hledalo vhodného trenéra. Postupovalo opačně, tedy vybralo trenéra podle známého jména a bude upravovat herní strategii dle jeho představ. Doufejme, že zvolená strategie bude adekvátní postavení klubu v hierarchii F:L. V utkání na Spartě se to nepotvrdilo, hra byla v konfrontaci s mladými dravci Sparty doplněnými zkušenými hráči pomalá. Sparta byla ve všem lepší, rychlejší. Uvidíme, jak se bude herním způsobem tým Plzně pod novým trenérem prezentovat v závěru soutěže, protože je faktem, že trenér Bílek měl na přípravu k utkání na Spartě opravdu minimální čas. Vzorem, jak by kluby měly v tomto smyslu fungovat je pražská Slávie. Její výsledky na hřišti včetně posouvání hráčů k jejich vyšší fotbalové kvalitě je toho logickým důkazem.

Komentáře nejsou povoleny.