Ano, před námi jsou již jen tři kola do konce naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY a kromě mistrovského titulu Slávie a jistoty sestupu Opavy nemá jistotu zisku postupu do kvalifikací evropských pohárů i sestupu do Fotbalové národní ligy nikdo definitivně jistou. A to je dobře, protože budeme v závěrečných třech kolech stále o něco hrát a o napětí, které k fotbalu a sportu vůbec neodmyslitelně patří nebude nouze. V takových případech totiž rozhoduje hlava sportovce a její nastavení, tedy psychika, což bylo evidentní i v některých utkáních tohoto kola. Roli v tom hraje i mentalita každého hráče.
I s tímto parametrem musí trenér počítat, proto po úspěšném působení týmu Slávie v Evropské lize a jejím vyřazení londýnským Arsenalem trenér Trpišovský, jak se svěřil v jednom z rozhovorů, připomněl dalších několik cílů a úkolů, které mají jeho svěřenci před sebou: mistrovský titul – splněno, dále MOL Cup, prodloužení rekordní série utkání bez prohry, zisk titulu nejlepšího střelce F:L v aktuálním ročníku některého z hráčů Slávie. Tím chtěl, kromě pravidelné motivační složky v práci trenéra předejít případnému uspokojení a ztrátě motivace do posledních kol soutěže. A na týmu Slávie to je vidět.
V tomto kole přijela Slávia k nám do Olomouce a byl jsem zvědavý, jak se tato práce s hlavou hráčů, kterou považuji v práci trenéra za klíčovou, v utkání se Sigmou projeví. Trenér Sigmy Látal zvolil, podobně, jako proti Spartě v prvním utkání pod trenérem Vrbou úspěšnou taktiku vysokého napadání. Tento způsob hry je totiž nepříjemný každému soupeři a výjimkou nebyla ani Slávia. I proto hra Slávie nebyla tak výrazná, jak jsme zvyklí. Určitě k tomu přispělo i vážné zranění reprezentanta Provoda už v 19. minutě utkání (dnes už víme, že má bohužel přetržený křížový vaz a meniskus v koleni), který tak přijde nejen o závěr sezóny, ale také o červnové EURO. Slávia přesto dokázala vyhrát 0:1 a tím hráči při jistotě mistrovského titulu naplnili také některé další stanovené cíle trenérem Trpišovským. Prodloužili sérii bez prohry (tuším na č. 43) a branku vstřelil po nacvičeném rohovém kopu hlavou útočník Kuchta. Dostal se tak aktuálně se 14-ti brankami do čela střelecké tabulky. A to všechno přesto, že trenér šetřil některé opory (Bořil, Masopust, Ševčík), během utkání se už zapojili Hromada, Tecl, Jusuf, po delších zdravotních absencích Olayinka a Sima. I to ukazuje na sílu Slávie v celé šířce hráčského kádru.
Jak funguje hlava fotbalisty se v tomto kontextu projevilo také v Karviné, která se v předchozím kole definitivně zachránila a přivítala na svém stadionu Slovácko, které už v té chvíli vědělo, že jeho šance na 4. příčku, zaručující poháry se remízou Plzně a Prohrou Liberce zvýšila. Nastavení hlav obou soupeřů bylo tedy zcela jiné a na hřišti to bylo vidět. Proto mě vůbec nepřekvapila výhra Slovácka v Karviné 0:2.
Zato velmi mě překvapila, a mám pocit, že zdaleka nejen mě, remíza Viktorie Plzeň s Příbramí 3:3, která stála post trenéra Plzně mého někdejšího svěřence Adriana Guľu. Vím, že Adrian byl a je stoprocentní profesionál, pracovitý a učenlivý kluk a po zralé úvaze se z plzeňské mise poučí. V jednom mám ale jiný názor, než on. Jeho trenérská filosofie je založená na kombinačním fotbalu po vzoru špičkových fotbalových týmů (v některých byl i na stážích), jenže tady v našich podmínkách tyto svoje představy nemůže uplatnit. Naše liga je hodně soubojová, ale takticky velmi vyspělá. Určitě více, než na Slovensku. Proto uplatnění jeho vize je u nás složitější, protože k tomu nemá odpovídající kvalitu svých hráčů. Hráči, které měl v Plzni, včetně těch, které si přivedl, fotbalovou kvalitu na uplatnění jeho vize nemají a soupeři to nedovolí. Tyto fotbalové příčiny ještě zvýrazňuje nevhodná mentalita některých hráčů neschopných aktivně čelit právě té nadstandardní soubojovosti. Pro lepší pochopení mého vysvětlení uvedu srovnání se Slávii. Tam jsou hráči, kteří umí hrát fotbal, ale především jsou dravější, zarputilejší, odhodlanější, týmovější, chtějí se zlepšovat. A to je ta správná mentalita a charakter, proto se chtějí zlepšovat, jsou ochotni na tom pracovat, a proto se zlepšují. Je to kolečko, které funguje. Je to zkrátka o výběru hráčů a to byl v Plzni již od doby tzv. „tvrdého jádra“ problém. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí noví trenéři Bílek a Horváth…
Pražská Sparta porazila ostravský Baník zaslouženě 3:1. Pro hráče Sparty to bylo klíčové utkání v cestě za druhým místem, které zaručuje druhou příčku a finance za účast v kvalifikaci o Ligu mistrů. Těžké pro hlavy hráčů Sparty bylo i proto, že už věděli, že tým trenéra Rady a jejich přímý konkurent Jablonec v pátek porazil Teplice 4:1 a odskočil Spartě, která má ještě dohrávku s Plzní, na 6 bodů. Výhra se nerodila lehce, ale klíčovou roli hrál Dočkal, který vstřelil důležitou vedoucí branku na 2:1 a na zbývající dvě přihrával. I v tomto případě budou závěrečná tři kola velmi dramatická.
Zmiňoval jsem Jablonec a výhru 4:1 s Teplicemi. Tady se potvrzuje jedna z mnoha trenérských pouček, že je důležité mít v týmu hráče, který, v lepším případě kteří dokáží zúročit hru týmu efektivitou, v tomto případě brankami. A tady platí pro Jablonec kteří, protože Jablonec má takové hráče dva. Nejlepšího svého střelce Schranze (13 branek), který se v tomto utkání zranil a Doležala, který vstřelil 3 branky a zapojil se tak s počtem 12 branek do boje o cenu nejlepšího prvoligového střelce.
Překvapení se zrodilo v Praze, kde domácí tým Bohemians porazil ambiciózní Liberec 3:0. Liberečtí tentokrát narazili na stejně běhavého a pracovitého soupeře, který navíc byl daleko efektivnější. „Klokani“ jim vnutili pozici týmu, který více tvoří (Liberec potřeboval vyhrát) a to Slovanu nikdy nevyhovovalo a doplatil na to i tentokrát. Rychlé protiútoky domácích jim dělaly problémy.
České Budějovice po výhře v Příbrami potvrdily výhrou na domácím stadionu 2:0 s Pardubicemi, že se jim vrací forma. Zaujala mě nyní i před týdnem soudržná týmová chemie, kterou „prozradí“ euforie po vstřelených brankách a po závěrečném hvizdu rozhodčího. Podle tohoto mého postřehu jsem přesvědčen, že na jihu Čech nemusí mít o práci trenéra Hořejše strach nebo pochybnosti.
Poslední část tohoto komentáře bude patřit nejvíce ohroženým týmům. Příbram v Plzni hrála bez zábran, s velkým odhodláním a fyzickým nasazením. Hráči zkrátka měli „čisté“ hlavy a bylo to vidět. Nakonec se k nim přiklonilo i štěstí, i když takové hodnocení by nebylo spravedlivé, proto říkám, že závěrečné vyrovnání na 3:3 bylo důsledkem lajdáckého přístupu domácích, ale především bojovnosti hráčů Příbrami.
Hráči Brna dlouhodobě nezvládají domácí utkání a to ani se svými přímými soupeři o „černého Petra“. Před dvěma týdny neporazili v Brně Teplice (0:0), tentokrát prohra s Mladou Boleslaví 2:3. Zkrátka lze konstatovat, že na nejvyšší soutěž nestačí a příčiny si musí v Brně vyhodnotit sami.
Opava je už i teoreticky jistým sestupujícím a dovolím si k tomu něco přidat. Každý, kdo fotbal sleduje přes média musí poznat, že v Opavě se dělá profesionální fotbal na amatérské bázi. Naznačují to i názory některých hráčů a můžu to potvrdit i já ze své zkušenosti ze sezóny 2004-5, kdy jsem přišel do Opavy po 11. kole. Hráči nedostávali 5 měsíců výplaty a to platilo celou sezónu, klubu bylo odebráno 6 bodů za korupci, která se dajně stala před mým příchodem, každodenní hrozba stávky hráčů atd. Příčina stejná, jako letos, majitelem bylo a je město a to je podstata všeho. V Opavě rozhodují o odborných fotbalových záležitostech regionální politici, kteří klub zneužívají ve svých předvolebních politických hrátkách. Jedna skupina (myšleno politická strana) pomlouvá druhou, skupině, která má na starosti fotbalový klub hází ta druhá (fotbalově opoziční) „klacky pod nohy“. Poznal jsem to i při návštěvě tehdejšího primátora. Žádnému trenérovi bych nepřál pracovat v takovém prostředí. Přitom Opava je fotbalové město, má pěkný stadion, věrné fanoušky, širokou mládežnickou základnu, potřebnou infrastrukturu. Problém je především na straně majitele. Za této situace nevěřím, že SFC Opava bude schopen postoupit za rok zpět do nejvyšší fotbalové soutěže.