Dnešní dopoledne jsme věnovali doladění veškerých informací o dnešních čtvrtfinálových soupeřích, zejména o Německu, protože ty jsme tady ve Švýcarsku ještě nekomentovali, naopak Portugalce známe velmi dobře. Kolega Ondra Prokop ovšem musí zjistit ty nejčerstvější informace o obou, protože je použije v přenosu. Já se vždy zaměřuji více na systémy hry, změny v sestavě, jejich důvody a potom i na samotný průběh utkání z pohledu zápasové strategie, zvolené taktiky a jejího plnění, na individuální i týmový herní výkon.
(Pokračování textu…)

Ráno jsem se sbalil a naposledy se vydal cestou vlakem z Bernu do Basileje, kde zůstávám až do svého odjezdu 26.6. po prvním semifinále. Hned na první pohled po opuštění hotelu bylo zřejmé, že město již opustila také naprostá většina příznivců obou včerejších večerních soupeřů. V prostoru před nádražím a na nástupištích jsem potkal spoustu skupin dětí školou povinných. Pravděpodobně si všichni naplánovali školní výlety do hlavního města právě v tento den, kdy předpokládali, že město bude již žít svým obvyklým, tedy klidným životem.
(Pokračování textu…)

Večerní utkání s domácím Rakouskem Němci zvládli 1:0, i když rakouské mužstvo mě osobně překvapilo velmi dobrým výkonem. Kuriózní situace nastala v okamžiku, kdy rozhodčí vykázal na tribunu za nevhodné chování na střídačce oba trenéry současně. Věc, s kterou jsem se nikdy nesetkal, a to dělám fotbal 45 let. I mně připadalo, že rozhodčí Gonzalez připískává Němcům. Možná mu připadala eventuální neúčast Německa, světové fotbalové velmoci, ve čtvrtfinále pro EURO 2008 nežádoucí. Pro nás komentátory ve Švýcarsku to znamená atraktivní čtvrtfinále ve čtvrtek 19.6. v Basileji Portugalsko-Německo.
(Pokračování textu…)

Dnes ráno po probuzení jsem se cítil přesně jako trenér po prohraném utkání. Uvědomil jsem si, co se včera večer stalo, a měl jsem po náladě. Čekala mě naposledy cesta vlakem do Bernu (zbývající 3 „moje“ utkání se budou hrát v Basileji). Nebylo to nic veselého, navíc mě v Bernu přivítal déšť.
(Pokračování textu…)

Den začal velmi dobře. Dostal jsem SMS, že si mám na nádraží vyzvednout ztracenou bundu, což se stalo. Odsud jsem se šel projít do centra Basileje, kde v 10:00 hod. bylo hodně pusto a prázdno. Až kolem poledne se začali trousit fandové Portugalska a po nich i domácí. Odpoledne začalo pršet, takže zbytek dne do odjezdu na stadion asi v 17:00 hod. jsem strávil na hotelu.
(Pokračování textu…)

Ráno tradiční rituál, snídaně, nádraží, vlakem do Basileje. Opět 13 tunelů, ale navíc dobrá zpráva. Podle hesla „Líná huba – hotové neštěstí“ jsem se průvodčího zeptal, na moji ztracenou bundu. Poradil mi, ať v Basileji na nádraží navštívím kancelář, kde se tyto věci evidují. Po vyplnění formuláře a zaplacení 15 CHF slečna v počítači zjistila, že bunda, kterou jsem jí musel nejdříve popsat, se našla. V pondělí při odjezdu do Bernu se tam mám dostavit, takže naděje na její návrat tady je. V této chvíli jsem optimista.
(Pokračování textu…)

Hned od rána jsme byli plni očekávání. Čeká nás dnes další fotbalová lahůdka, utkání skupiny smrti Nizozemsko – Francie. Připomněla nám to i přítomnost hotelových hostů v oranžových dresech už na snídani. Den jsme strávili svědomitou přípravou na toto utkání.
(Pokračování textu…)

Hned ráno jsme znovu nabrali kurs vlakové nádraží a přemístili se z Basileje opět do Bernu. Cesta trvá asi 55 minut, spočítal jsem, že vede celkem 13 tunely. Po příjezdu ubytování nejen ve stejném hotelu jako před několika dny, ale také ve stejném pokoji. Chvilku si odpočinout a sbírat informace o zítřejších soupeřích – Francii a Nizozemsku.
(Pokračování textu…)