Ano, je to tak, což je určitě velmi potěšující zejména pro diváky i média, ale já bych se rád podíval na poslední podzimní kolo i z pohledu rozdílné sportovní strategie jednotlivých klubů, která je logicky ovlivněná především ekonomickými možnostmi, ale v některých případech i chybnými personálními kroky.

(Pokračování textu…)

Ano je to tak, domácí týmy z osmi utkání vyhrály sedm, jediná Sparta dokázala vyhrát na půdě soupeře. Nevím, zda se to v tomto ročníku nejvyšší soutěže ještě stalo. Nadpis tohoto komentáře jsem totiž zvolil proto, že jak jsem již několikrát konstatoval a vysvětlil proto i příčinu úspěšnější bilance hostujících týmů v české nejvyšší soutěži. Tentokrát to ovšem neplatilo, což lze považovat za potvrzení známého pořekadla, že „výjimka potvrzuje pravidlo“. Začnu tím nejočekávanějším utkáním mezi Viktorií Plzeň a pražskou Spartou, které díky výhře Sparty 1:0 jako jediné neskončilo výhrou domácího týmu, i když sázkové tendence hovořily jinak.

(Pokračování textu…)

A musím dodat, že se jim to vyplatilo. Komentář ke 14. kolu F:L začnu malým okénkem do statistiky. Při pohledu na všechna utkání a jejich výsledky zjistíme, že v každém ze sedmi odehraných utkání (to osmé mezi Spartou a Slováckem bylo přeloženo na 9. listopadu kvůli o den posunuté dohrávce Konferenční ligy Slovácka s Kölnem) diváci viděli minimálně 3 branky a to je opravdu vzácná efektivní vyrovnanost. Celkem padlo 25 branek, což je průměr na utkání více než 3,5 branky a to je dobrá vizitka kanonýrů. Někdo možná namítne nedobrá vizitka defenzívní práce týmů. Pokud se ovšem zaměřím na způsoby, jakým k brankovým situacím docházelo, tak podle mého názoru konečně v českém fotbalu přicházíme na to, že vzhledem k omezeným schopnostem a dovednostem, zejména v práci s míčem, hráčů v české nejvyšší soutěži se vyplatí ustoupit od strategie tzv. „dominance na míči“ (to nám zítra předvede tým Barcelony v Plzni v závěrečném utkání skupinové fáze Ligy mistrů) a zaměřit se především na rychlé přepínání po zisku míče a následný rychlý protiútok (to nám předvedl minulý týden Inter Milán v utkání s Viktorií Plzeň), standardní situace a rychlá změna těžiště hry. A to jsem já v tomto kole viděl, nejvíce branek padlo právě z těchto tří situací.

(Pokračování textu…)

Ano, ten problém všichni známe, všichni o něm mluvíme, ale musíme na jeho odstranění nekompromisně pracovat. Co mám na mysli? I utkání našich zástupců v evropských pohárových soutěží s týmy vyšší kvality ukazují největší rozdíl ve fotbalovosti, kreativitě, práci s míčem na malém prostoru a orientace v něm atd. Naopak jsme dobře připraveni v taktické složce fotbalu, bojovnosti, zarputilosti, týmovosti, atletických, tedy běžeckých parametrech atd. Jak to souvisí s 12. kolem naší nejvyšší fotbalové soutěže? Proto nám dělá nepřekonatelný problém prosadit se proti soupeři zaměřenému na defenzívu, což platí i pro Spartu v lize a Slávii v Konferenční lize a vlastně pro všechny naše týmy, protože i to je příčina toho, že v české nejvyšší soutěži má většina týmů vyšší úspěšnost na soupeřově hřišti, než na domácím stadionu před vlastními fanoušky. I proto v minulém kole např. Hradec Králové i přes vyloučení svého hráče Rybičky ve 30. minutě za stavu 1:0 porazil Teplice 4:1.

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak, mám na mysli výhru olomoucké Sigmy se Slávií, Bohemians na Slovácku a Pardubic s Jabloncem. Proto začnu svůj komentář těmito třemi utkáními. Pro lepší srozumitelnost používám pro hodnocení práce trenérů, bohužel jen z vnějšího pohledu, tedy způsobu hry, který svým svěřencům vštěpují a který vidím na hřišti, velmi zjednodušeně na „evropský“ nebo „český“ a ty ostatní někde mezi těmito charakteristikami. Z tohoto pohledu vnímám jako tři nejprogresivnější české trenéry Trpišovského ve Slávii, Svědíka ve Slovácku a Horejše v Jablonci. No a v tomto kole se stalo, že všechny tři týmy, s kterými tito experti pracují v tomto kole prohráli a to jsou pro mě ty šokující výsledky.

(Pokračování textu…)

Pohled na aktuální tabulku naší nejvyšší fotbalové soutěže ukazuje, že se pomalu, ale jistě vytváří vedoucí duo Viktoria Plzeň (ta má ještě utkání k dobru) a pražská Slávia. Není to sice až takové překvapení, ale nečekala se určitě ztráta pražské Sparty, která paradoxně po neúspěchu v předkolech evropských klubových soutěží se může soustředit jen na F:L, na rozdíl od svých dvou největších rivalů, ale ve výsledcích se to neodráží pozitivně.

(Pokračování textu…)

V úvodu mého komentáře k 9. kolu FORTUNA:LIGY vysvětlím jeho nadpis. Kdo čte moje komentáře k současnému fotbalu tak potvrdí, že již několik sezón tvrdím, a vím, že mnozí se mnou nesouhlasí, že v naší nejvyšší soutěži platí, že stále větší procento utkání skončí úspěšným výsledkem hostujícího týmu. V tomto kole to byla 1 výhra domácích, 3 remízy a 4x vyhrál hostující tým. A protože fotbal má, podle mého názoru ve všem svoji logiku, tak ji má i v tomto konkrétním případu. Není to proto, že naše liga je vyrovnaná, jak jsem slyšel včera ve studiu O2 TV, vyrovnanost je jen dopad tohoto trendu, podstatná je příčina, která vyplývá právě z logiky fotbalu. Tou je tendence fotbalových trenérů v naší nejvyšší fotbalové soutěži přiblížit se modernímu, já říkám evropskému fotbalu, což já velmi vítám, ale jako všechno nové i tento trend, který já velmi chválím má přesto spoustu úskalí, která ovlivňují například i tento zmiňovaný trend úspěšnosti hostujících týmů.

(Pokračování textu…)

Ve svých komentářích se snažím nekopírovat ostatní média z pohledu zpravodajského (kdo a kdy vstřelil branku, držitele červených karet apod.), to si každý může v médiích přečíst, ale snažím se najít v těchto utkáních fotbalové trendy, které přispívají k atraktivitě fotbalu a pomáhají držet tempo našeho, českého fotbalu s vyspělou fotbalovou Evropou. Proto tvrdím, že i v tomto 8. kole se ukázalo, že někdo je na tom z tohoto pohledu velmi dobře a někdo naopak pokulhává, což ovšem nevnímám jako kritiku těch dohánějících týmů a jejich trenérů, protože každý klub má jiné možnosti, jinou ekonomickou sílu a s tím související možnosti vytvoření kvalitativně odpovídající prvoligový tým, což také ovlivňuje i úspěšnost práce jejich trenérů především z hlediska výsledků. Jenže hodnotit by se práce trenéra měla tím, jak daleko má jeho tým ke 100% výkonnostního limitu, což je pouze odhad, protože fotbal není atletika, kde každý sportovec svoje 100% maximum zná, ve fotbalu zejména díky kolektivnímu sportu a skloubení všeho a všech je to složitější, ale odhadnout se to dá. Zda to je cca 80 % nebo jen 40 % je na způsobu a kvalitě hry včetně výsledků vidět.

(Pokračování textu…)

Dříve, než se dostanu k utkáním 7. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže uvedu několik statistických čísel, která se týkají současných fotbalových trendů a také tohoto kola. Jedná se o téma, které se dlouhodobě v mých komentářích objevuje a vzhledem k tomu, že jsem nezaznamenal, že by se někdo z expertů dosud o nich zmínil, tak to tentokrát udělám já a zcela konkrétně a jasně, i když mnozí se mnou nebudou souhlasit.

(Pokračování textu…)