Ve svých komentářích se snažím nekopírovat ostatní média z pohledu zpravodajského (kdo a kdy vstřelil branku, držitele červených karet apod.), to si každý může v médiích přečíst, ale snažím se najít v těchto utkáních fotbalové trendy, které přispívají k atraktivitě fotbalu a pomáhají držet tempo našeho, českého fotbalu s vyspělou fotbalovou Evropou. Proto tvrdím, že i v tomto 8. kole se ukázalo, že někdo je na tom z tohoto pohledu velmi dobře a někdo naopak pokulhává, což ovšem nevnímám jako kritiku těch dohánějících týmů a jejich trenérů, protože každý klub má jiné možnosti, jinou ekonomickou sílu a s tím související možnosti vytvoření kvalitativně odpovídající prvoligový tým, což také ovlivňuje i úspěšnost práce jejich trenérů především z hlediska výsledků. Jenže hodnotit by se práce trenéra měla tím, jak daleko má jeho tým ke 100% výkonnostního limitu, což je pouze odhad, protože fotbal není atletika, kde každý sportovec svoje 100% maximum zná, ve fotbalu zejména díky kolektivnímu sportu a skloubení všeho a všech je to složitější, ale odhadnout se to dá. Zda to je cca 80 % nebo jen 40 % je na způsobu a kvalitě hry včetně výsledků vidět.
O tom, že v současném fotbalu se z hlediska srovnání výsledků doma a venku na rozdíl od minulosti dostává do popředí vyšší úspěšnost na hřištích soupeří píšu již několik let a i toto 8. kolo to potvrdilo. Většina trenérů se snaží přizpůsobit se evropskému fotbalu a to je správně. Proto na vlastním stadionu používají způsob hry tzv. s výstavbou hry kombinací od vlastní branky přes střední pásmo, kde je nejvíce zahuštěný prostor hráči soupeře, kteří čekají na jejich ztrátu míče a trestají tento způsob hry soupeře góly. Na toto doplácí např. tým Bohemians i v tomto kole prohrál proto na vlastním stadionu s Libercem 0:2, proto naopak se mu na hřišti soupeřů daří daleko lépe. Podobným případem je Baník Ostrava, který se tentokrát poučil z minulých neúspěchů na vlastním stadionu, v utkání s Pardubicemi zvolil způsob hry na rychlé protiútoky, kromě pokutového kopu přispěly k výhře 3:0 dva skvěle provedené kontry po ztrátě míče hráčů Pardubic. Ano, já vím, uvidíme, zda se to hráčům Baníku podaří i s kvalitnějšími soupeři nebo to je reakce na zapojení dvou posil Plavšiče a Brazilce Cadu. Uvidíme.
Dalším týmy, které mají výrazně horší výsledky doma je Mladá Boleslav 4x doma a 2 body, 4x venku a 7 bodů, tentokrát remíza doma 1:1 se Slováckem, Zbrojovka Brno 4x doma 4 body a 4x venku a zisk 9 bodů a 5. příčka v tabulce, což je na nováčka F:L skvělá bilance. Posledním týmem, který získal více bodů venku jsou České Budějovice (doma ze 4 utkání 1 bod, venku ze 4 utkání 7 bodů). Tentokrát ovšem tým trenéra Webera odjel ze stadionu Slávie s prohrou 6:1 a já hned zmíním proč.
Slávia pod trenérem Trpišovským je právě tím opačným případem, kdy na svém stadionu téměř každého soupeře doslova drtí, ze 4 utkání 12 bodů a skóre 23:2. Na soupeřových stadionech naopak má bilanci 4 utkání a jen 7 bodů. A víte proč má tým trenéra Trpišovského opačnou bilanci, než ostatní? Protože jeho realizační tým zachytil evropský trend fotbalu již několik sezón, svojí herní kvalitou, schopností zatlačit soupeře na jeho polovinu hřiště ho dokáže donutit nátlakovou hrou k chybám. Zkrátka má nejkvalitněji propracovanou a hlavně s minimem ztrát míčů zrealizovanou ofenzívní přechodovou fázi podpořenou skvělou kondicí. To je ten zásadní rozdíl před ostatními, nechci říci, že hraje bez ztrát míčů, to nehraje nikdo v Evropě ani na světě, ale těch ztrát je minimum (v tureckém Sivassporu jich bylo více a byl z toho problém), navíc ve finále útočné fáze je v pokutovém území soupeře hodně hráčů Slávie a to souvisí samozřejmě s tou kondicí a především s mentalitou jejich hráčů, protože jsou obecně spousty fotbalistů kondičně skvěle vybavených, ale nedonutí se k aktivitě v pohybu, nemají na to odpovídající volní vlastnosti. A jsme zase u mentality a charakteru hráčů. Slávia se zkrátka snaží poměrně úspěšně v naší lize „kopírovat“ fotbal Chelsea, Liverpoolu a dalších evropských gigantů a k tomu si musí hlídat a hlídá mentalitu nových hráčů, snaží se o to i mnozí jiní, ale ti na to zatím nemají kvalitou individuální i týmovou taktickou součinností a doplácí na to těmi prohrami na svém stadionu a naopak těží z toho u soupeřů.
V tomto směru mě docela zklamala Sparta pod trenérem Priskem. Když do Sparty přišel, tak jsem i já ve svém komentáři a po přečtení rozhovoru s ním tvrdil, že to je ta cesta, kterou by se měla Sparta vydat. Jenže tady se ukazuje, a platí to i pro toto kolo, kdy Sparta počtvrté za sebou hrála nerozhodně, tentokrát v Teplicích 2:2, že povídat si o fotbalu je fajn, uvědomuji si to i já sám, proto se snažím striktně nekritizovat trenéry, ale přenést tyto správné pohledy z teorie na hřiště je daleko těžší. To je zřejmě případ trenéra Priskeho a já nedokážu posoudit, zda na tom má podíl i nesoulad některých hráčů s jeho herní koncepcí nebo třeba ne ideální atmosféra v kabině hráčů. To je totiž klíčová věc, zažil jsem to jako trenér několikrát a to je i věc klubu a bohužel téměř vždy se v našem fotbalu klub postavil na stranu rebelujících hráčů. Historicky Sparta jako klub měla jinak, myslím nezdravě nastavenou kabinu hráčů, zda je tomu i dnes nedokážu posoudit. Lépe by to mohl posoudit Honza Koller, který to zažil nebo Pavel Nedvěd, který nebyl údajně v kabině tehdejší Sparty oblíbený, protože místo do baru se šel po utkání lehce vyběhat. Proto to ve fotbalu dotáhl tak vysoko…
Nezdravě nastavenou kabinu, některé členy realizačního týmu a dokonce klubového šéfa měla pod trenérem Guľou i plzeňská Viktoria, jenže tentokrát pod trenérem Bílkem a v ekonomických problémech klubu se všichni semkli a výsledky jsou neuvěřitelné. I když tentokrát v Olomouci při výhře Plzně 3:2 údajně i s přispěním rozhodčích, což podle toho, co jsem viděl v pořadu „Dohráno“ je asi pravda, ale přesto je třeba před všemi v Plzni smeknout, obrovský rozdíl v kvalitě v utkání v Barceloně já nepřičítám ani tak jenom Plzni, ale celému našemu fotbalu. I když to utkání v Olomouci bylo utkáním dvou klubů, ve kterých jsem nastupoval v prvoligové kariéře, tak jsem na utkání přítomen nebyl, měl jsem povinnosti ve svém současném klubu HFK Olomouc na předměstí Olomouce. Zaujali mě střelci branek, odchovanci olomoucké Sigmy Chytil a hráč Plzně, také odchovanec Sigmy Chorý. Já totiž často zmiňuji parametr, podle kterého jsem na prvním místě hodnotil hráče jako trenér a tím byla mentalita a charakter. A tady v tom oba fotbalisté potvrdili na hřišti vítěznou mentalitu, nezdolnou vůli, s kterou jdou do každého souboje, za každé situace, zkrátka pro tým by se „rozkrájeli“ a to mě zaujalo a proto také jsou produktivní a pro tým klíčoví.
Jablonec byl posledním týmem F:L, který ještě nezvítězil, tentokrát si i tuto špatnou statistiku vymazal výhrou 3:0 s Hradcem Králové. Ukazuje se i na tomto případu, myslím Hradce Králové, že i když je fotbal týmový sport, tak odchod klíčového hráče, kterým byl Vlkanova může negativně ovlivnit výkonnost a výsledky celého týmu. Vlkanova totiž i v utkání Plzně v Barceloně byl jedním z mála hráčů týmu z Plzně, který má také evropské parametry z hlediska aktivity ve hře, schopnosti orientace a výběru řešení herních situací, práce s míčem i pohybových předpokladů. Není tolik českých fotbalistů, kteří mají na solidní úrovni všechny parametry, s kterými se dá v mezinárodním fotbalu prosadit.
Vyčerpal jsem všechny atributy moderního fotbalu, které jsem sice ne u všech týmů, ale v utkáních tohoto 8. kola na našich stadionech viděl. Jde jen o to, aby jich bylo postupně více a více. Patří sem týmová kvalita v přechodové fázi hry Slávie i rezervy všech ostatních, mentalita Chytila a Chorého, individuální komplex schopností Vlkanova, změna ve vyšší úspěšnosti hostujících týmů a opačně menší u domácích týmů ve srovnání s minulostí, kdy téměř všichni brankáři míče při zahájení útoku vykopávali, což bylo především bezpečnější ke své brance a vysvětlení příčin této otočené statistiky.
Na závěr ještě trochu statistiky 8. kola F:L. Kanonýři se tentokrát vyznamenali, padlo 31 branek, což je vysoký průměr na jedno utkání téměř 4 branky, diváků přišlo na tribuny v průměru přes 8.500, to je také pozitivní. Jedno negativum si neodpustím, na můj vkus a ve srovnání s moderním evropským fotbalem je v naší nejvyšší fotbalové soutěži vysoký počet nebezpečných faulů, tak se ve vyspělých ligách nehraje. Navíc někdy je i posuzování rozhodčích nekompetentní, tam máme ještě rezervy…Stejně tak máme rezervy v chování a nežádoucích reakcí trenérů a členů realizačních týmů napříč týmy.