Dovedu si jako bývalý prvoligový fotbalista a trenér představit tlak, který museli hráči české fotbalové reprezentace vnímat, když nastupovali v Podgorici k utkání s Černou Horou s cílem za každou cenu vyhrát a získat tři body do tabulky kvalifikační skupiny. Po propadáku v Kosovu byly takto pro náš tým rozdané karty. Proto je třeba za výhru 3:0 hráče a realizační tým na prvním místě pochválit. To ovšem neznamená, že všechno v tomto utkání fungovalo, jak bychom si přáli a jak by si to přál trenér Šilhavý.
Při srovnávání obou utkání s rozdílným výsledkem (s Kosovem prohra 1:2) měla tato dvě utkání přesto něco zásadního společné, co odkrylo jeden podstatný a pro fotbal důležitý nedostatek českého týmu. Tím je schopnost po zisku míče okamžitě přepnout na vyšší rychlostní stupeň ve všech fotbalových modifikacích rychlosti jako běhu, práce s míčem, přihrávky, myšlení, orientace… Přesto, že tým Černé Hory neměl takovou kvalitu, jako tým Kosova, tak v prvním poločasu byl v těchto parametrech lepší. A v čem jsme se ve srovnání s utkáním v Kosovu zlepšili? Určitě v nastavení hlav tedy v koncentraci na utkání a řešení herních situací v defenzívě a hlavně v efektivitě standardních situací, které utkání rozhodly. První branka padla ze standardní situace zahrávané ze strany, druhá z rohového kopu a třetí z pokutového kopu.
Při sledování sestřihů dalších utkání kvalifikace na EURO a konkrétně utkání Anglie v. Kosovo musela každého diváka „praštit do očí“ rychlost a přímočarost hráče Anglie Sterlinga po zisku míče a sprintové doplnění dalších spoluhráčů až do pokutového území Kosova. Tak padaly také branky Anglie a tak se naši hráči na hřišti nechovají. My získáme míč a přihráváme do strany nebo dozadu a pěším tempem kombinujeme. Jenže takovou hrou nikoho nepřekvapíme. Ještě že jsme si mohli pomoci standardními situacemi.
Z jednotlivých našich hráčů nemůžu, kromě brankáře Vaclíka, nikoho vyzvednout za nadprůměrný výkon. Vůbec se nedokázal prosadit mladý Schick a nelze to svádět na jeho spoluhráče. Jeho nabídka je minimální a v soubojích se snaží být agresívní, ale nedokáže se při tom vyvarovat faulů. Masopust byl efektivní, ale ve hře byl opět nevýrazný, potřebuje více prostoru, který mu v bloku bránící hráči neposkytnou. Pokusil se snad o jediný sprintový náběh, při kterém byl faulovaný a z této standardní situace vstřelil Souček hlavou první branku. Určitě pochvalu zaslouží Jankto za perfektní zahrávání zmíněné standardky a rohového kopu, z kterého se nečekaně přesně trefil Masopust na 2:0.
Na závěr jen dodám, že touto výhrou jsme se sice probojovali v tabulce před Kosovo, ale to není v této chvíli podstatné. Rozhodující bude, abychom se před nimi umístili na konci kvalifikace a k tomu jsou tři body z Černé Hory velmi důležité.