V tomto týdnu jsme mohli sledovat další kolo evropských pohárů, českých týmů se bohužel netýkala ta prestižnější Liga mistrů, ale „jen“ Evropská liga. Každé utkání přineslo pro naše zástupce jiný počet bodů, který současně znamenal různé vyhlídky do posledních dvou kol, která definitivně stanoví dva postupující do vyřazovací fáze.
Ta se po prohře s Rapidem Vídeň 1:2 s největší pravděpodobností nebude týkat Viktorie Plzeň, protože opak by byl pravdou jen v případě plného počtu šesti bodů z těchto dvou utkání a dalších příznivých výsledků. Konkrétně nula bodů pro španělský Villareal a výhra Viktorie s ním o 2 branky. Procentuální pravděpodobnost je to velmi nízká a v Plzni to dobře vědí.
Rapid Vídeň ve včerejším utkání potvrdil výbornou výkonnost v letošní sezóně, která i mě po předchozích průměrných sezónách překvapila. Bohužel zřejmě i hráče Plzně. Ukázalo se, že skvělé výsledky Rapidu Vídeň, jako vyřazení Ajaxu Amsterodam a např. remíza v Doněcku se Šachtarem a výhra ve Vídni s Villarealem nebyly dílem náhody. Tým Rapidu to potvrdil i v Plzni, kde mu vyhovovala pozice aktivní hry soupeře a jeho hra na rychlé protiútoky. Předzápasové rozdané karty byly po prohře Plzně ve Vídni jasně dané. Domácí musí vyhrát a podle toho se utkání vyvíjelo. Hostujícímu Rapidu nahrálo i vstřelení první branky do sítě Plzně, protože to jen upevnilo jejich takto zvolenou taktiku. Domácím se sice podařilo vyrovnat Holendou v 71. minutě, ale hostující Rapid nakonec vstřelil v 77. minutě druhou branku, na kterou už domácí hráči Viktorie nedokázali do konce utkání zareagovat. Rapid Vídeň si tímto vítězstvím překvapivě brzy zajistil postup do jarní vyřazovací fáze Evropské ligy.
Krátce se ještě vrátím k obdrženým brankám Viktorie Plzeň ve včerejším utkání. Obě padly ze situací, které si byly velmi podobné a zklamaly trenéra Krejčího a jdou jednoznačně za pravým obráncem Rajtoralem, který pozdě zareagoval na náběh rychlého hráče Rapidu a pozdě zavřel svoji stranu, takže se celý běžecký úsek směrem k brance Plzně díval tomuto hráči na záda. Mě tyto nedostatky a hrubé chyby tohoto hráče nepřekvapily. Několikrát jsem totiž během posledního roku kritizoval způsob myšlení a tím způsob hry tohoto hráče v utkáních evropských pohárů. Všude byl naopak pozitivně hodnocený za svoji aktivitu v útočné fázi. Ano, Rajtoral je velmi aktivní v útočné fázi, často je vidět v pokutovém území soupeře a to zejména v Synot lize, ale při stejném přístupu proti silnějším a rychlejším soupeřům v evropských pohárech na to tým Plzně doplácí. Kdybych měl vyjmenovat všechny branky, které Plzeň obdržela z jeho pozdě vykrytého prostoru, tak by to byl dlouhý seznam. A několikrát jsem to ve svých komentářích zmiňoval. Potvrdilo to i včerejší utkání. Vysvětluji si to tím, že on, vědom si svého pozitivního hodnocení má v hlavě myšlenky především na podporu ofenzívy, za kterou je chválen a povinnosti v defenzívě má až na druhém místě, což v Synot lize funguje, ale v Evropě už ne. Tam by mělo být pořadí priorit opačné. Jako obránce musím na prvním místě bránit a nadstavbou je ofenzíva. Ano, včera k brankám přispěla i ztráta míče ve středu hřiště, ale to je to, co je jiné v Synot lize a v Evropské lize. Ztráta míče je pravděpodobnější a nebezpečí tím větší. A tomu musím přizpůsobit způsob hry. Navíc si vůbec nemyslím, že Rajtoral je nadprůměrně rychlý, jak občas čtu.
Plynule se přemístím k utkáním Sparty se Schalke 04 a v kontrastu s Rajtoralem budu jmenovat levého obránce Sparty Hybše. Ten má také v Synot lize sklony řešit herní situace hluboko na vlastní polovině systémem „pokus – omyl“ a občas mu to nevyjde. Jenže včera hrál v tomto směru úplně jinak a bylo to evidentní na první pohled. Vzhledem k tomu, že na něj hrál velmi rychlý mladý Sané, tak svoje zvyky změnil a hrál jednodušeji, tzn. bezpečněji a svůj prostor i tohoto hráče s jednou výjimkou ve druhém poločasu ubránil.
Spartu jsem za výkon v Plzni hodně kritizoval, dnes ji musím za remízu 1:1 a především výkon v utkání se 4. celkem věhlasné Bundesligy pochválit. Sehrála rovnocenné utkání se soupeřem, který po remíze 2:2 v Německu už věděl o síle Sparty a nedopustil se podcenění a platí to i trenérovi při určení základní sestavy. Hráči Sparty hráli s velkou obětavostí a vydali se ze všech sil, což by ovšem mělo být samozřejmostí v každém utkání. Snad si to už dnes po utkání v Plzni a včerejším se Schalke všichni uvědomí.
Nemůžu se nezmínit o inkasované brance Sparty, která padla z pokutového kopu, který soupeři rozhodčí darovali. Píši množné číslo, protože nevím, který rozhodčí se takto chybně rozhodl, zda hlavní, pomezní nebo brankový, do píšťalky však mylně foukl hlavní. Je s podivem, že k utkání je delegováno stále více rozhodčích, ale chyby se dějí stále. Možná by z úsporných důvodů mohli být k utkání delegováni jen tři. Střídání by řídil civilista a to ostatní by tři rozhodčí zvládli stejně, jako v současnosti šest. K tomu ještě krátkou poznámku. Nikdo mě nepřesvědčí, že fotbal funguje na všech úrovních stejně. V národních soutěžích jsou všude tzv. privilegované kluby, tak jsou také v evropských pohárech. A když v utkání s privilegovaným soupeřem rozhodují rozhodčí z privilegovaného státu (myšleno fotbalově), jakým je Španelsko, tak je výsledek takový, jako včera. Pocit zklamání z jeho chybného rozhodnutí, které ovlivní výsledek.
Tým Sparty jako celek hrál včera velmi dobře, přesto musím navíc pochválit kromě již jmenovaného Hybše i pravého obránce Marečka. Nejen za to, že po jeho akci a přihrávce hlavou skóroval kanonýr Lafata, ale především za to, že si důsledně plnil úkoly směrem ke své brance. Podobně se prezentoval i mladý Brabec, který je soubojovým typem obránce, který týmu Sparty v předchozím období chyběl a možná, kdyby se hned v úvodu utkání v Plzni nezranil, tak výkon Sparty bychom po utkání nemuseli tolik kritizovat protože i výsledek by byl jiný.
Naopak pochvalu si nezaslouží obránce Costa. Ne, že by nebojoval, ale on jde do všech soubojů doslova bez hlavy a často i bez rozumu. Neřeší prostor, v kterém svůj souboj podstupuje a z toho také vyplynul pokutový kop Schalke. Pískat se neměl, ale Costa svým „hurá“ systémem rozhodčímu k tomuto chybnému verdiktu zavdal příčinu.
I přes velkoiu snahu nebyli tentokrát příliš vidět zkušení hráči Matějovský a Dočkal, což vzhladem k jejich typologii ani tak nepřekvapuje. Přesto v utkání odevzdali všechny síly, ale absence rychlosti, rychlé práce s míčem a síly je v takovém utkání vidět. Určitě se zlepšuje v každém utkání Jiráček a včera byla na něm vidět i touha ukázat se před hráči, proti kterým ještě nedávno v Bundes lize nastupoval a na rozdíl od nich se tam neprosadil tolik, jako oni. Lafata tradičně dřel pro tým a vstřelil i jedinou branku, protože klasicky byl tam, kde měl v tom okamžiku být. Fatai i Krejčí jezdili nahoru dolů a první jmenovaný se snažil nejen bránit, ale i doplňovat sprintem Lafatu na hrotu, Krejčí spíše posílal z křídla centry právě na tyto dva koncové hráče. Zkrátka Sparta předvedla jiný výkon, než v Plzni, což se sice dalo čekat, ale musí to opakovat v každém utkání, protože na to má a v Synot lize to platí dvojnásob.
Třetí náš zástupce Slovan Liberec opět vyhrál na půdě soupeře v nizozemském Groninchenu 0:1 a já jsem přesvědčen, že zaslouženě, i když tak trochu šťastnou brankou. Jenže ta byla výsledkem jejich sebevědomého a výborného výkonu. Bylo až zarážející, jak si domácí tým, až na několik výjimek, nevěděl rady s aktivním a sebevědomím způsobem hry Liberce, podpořeným maximální bojovností. A to je to, na čem Liberec v současnosti profituje. Trenéru Trpišovskému se povedlo přivést několik mladých hladových hráčů, kteří potvrdili svůj potenciál a skvěle do týmu zapadli výkonem a zřejmě i svým charakterem a to je základ fungování sportovního kolektivu. Potom se občas přikloní i potřebné štěstí. Jenže v případě Liberce museli minule překousnout i kopec smůly, když se stejným soupeřem v posledních vteřinách obdrželi branku z pokutového kopu. Jen tak podotýkám, ten rozhodčí byl z Německa a v Groningenu rozhodoval Polák a liberečtí si nemohou stěžovat… Pochvalu za včerejší výkon zaslouží všichni hráči Liberce, ale speciálně musím zmínit dva. Tím je brankář Koubek a záložník Pavelka. Oba dva podali skvělé výkony.
Sečteno podtrženo, Sparta a Liberec budou ve dvou zbývajících kolech o svoji účast v jarní vyřazovací fázi Evropské ligy tvrdě bojovat. Větší šanci dávám Spartě, ale přál bych to i Liberci, který ovšem nastoupí proti dvěma nejsilnějším soupeřům v Braze a v Liberci s Olympickem Marseile a to nebude jednoduché. Oni ovšem dokáží příjemně překvapit, tak tomu bude snad i v tomto případě. Naopak Plzeň svůj ani český koeficient nevylepší a v Plzni už asi vědí, kde je bota tlačí. Kromě sportovních parametrů i v disciplíně a zodpovědném přístupu.
Pro všechny tři týmy platí, že jejich hráči poznávají, kam se ubírá současný nadprůměrný mezinárodní fotbal, jaké typy fotbalistů se v něm dokáží prosadit a uplatnit je zkušenost i pro vedení klubů a profitovat by z toho měla i česká fotbalová reprezentace, což si uvědomuje i její trenér Vrba, a proto hráčům z těchto klubů určitě bude dávat příležitost v přípravných utkáních před EURO 2016 ve Francii a určitě i tam.