Ano, v tomto 13. kole Synot ligy se střelci vyznamenali. Do sítí soupeřů nasměrovali 31 míčů, což dělá průměr téměř 4 branky na utkání. Také diváci nelenili a na stadiony přišlo v průměru více než 5 tisíc na utkání. Ale to zdaleka není vše, co toto kolo přineslo. Byly tam i pokutové kopy, červené karty i vlastní branky a hrubé chyby rozhodčích. Ty sice nevidíme tak rádi, ale i ty k fotbalu bohužel patří.
Jenže někdy z nich máme pocit, že jsou součástí určité plánované strategie. Zcela jistě takový pocit měl po utkání v Brně i nový trenér Liberce Trpišovský, ale jsem přesvědčen, že si časem zvykne…
Ještě než se pustím do hodnocení jednotlivých utkání, tak se zmíním o jedné, z mého pohledu, zajímavé kuriozitě. Tou je množství absencí středních obránců v týmech Synot ligy ze zdravotních nebo i disciplinárních důvodů či jiných. Ale je jich hodně: Procházka z Plzně, Hubník a v dalším kole přibude i Rajnoch z Olomouce, Hovorka z Liberce, Kouřil z Ostravy, Košťál z Brna, Šmíd z Bohemians, Beneš z Jablonce a k nim přibude i Latka ze Slávie, který se zranil v tomto kole v utkání s Bohemians.
Tradičně začnu našimi evropskými zástupci, jejichž trenéři se jakoby domluvili, že budou v tomto 13. kole šetřit některé hráče a sestavy svých týmů docela hodně obměnili ve srovnání se čtvrtečními utkáními v Evropské lize. Tak např. Na střídačku usedli Matějovský a Jiráček ze Sparty, Petržela, Ďuriš a Rajtoral z Plzně a Bakoš, Šural, Jefremov, Bartošák, Folprecht a Coufal z Liberce. Možná některý z těchto hráčů byl lehce zraněný, ale všichni tři trenéři přiznali, že únava hráčů po těžkých utkáních byla znát, což je logické. Proto také není náhodou, že hráči Sparty s Teplicemi i Plzně v Ostravě se do tempa dostávali postupně a první poločasy z jejich strany nebyly optimální.
Tým Sparty si nakonec se svým soupeřem z Teplic poradil, ale jak sami hráči přiznávají nebylo to vůbec jednoduché a souhlasím s trenérem Ščasným, že v této fázi podzimní sezóny to bylo velice důležité pro pohodu a sebevědomí celého týmu.
Viktoria Plzeň nakonec utkání v Ostravě také zvládla, ale první poločas měla štěstí, že hráči Baníku některé slibné akce nedotáhli do konce. Po první brance bylo vše jasné a tým Baníku to zlomilo, což v jejich situaci se dá na jednu stranu pochopit, protože těch ran už dostali v této sezóně hodně a ne vždy jen na hřišti, ale na druhou stranu si musí uvědomit, že bojovat se musí až do konce. I proto jsem přesvědčen, že o prvním sestupujícím je rozhodnuto a v Ostravě mě za to asi nebudou mít rádi, ale třeba je to natolik naštve (pokud to budou číst), že se semknou a zachrání se. Ale na čí úkor, to nedokážu určit.
To Liberečtí na rozdíl od Sparty a Plzně ztratili v Brně všechny body a trenér Trpišovský byl hodně rozladěn jednak z výkonu svého týmu, ale i z výkonu zejména pomezního rozhodčího, na jehož pokyn jeho týmu nebyly uznány dvě branky. Nedokážu posoudit, zda má úplnou pravdu, ale pokud si obě situace podrobně prostudoval na záznamu a vyhodnotil je objektivně jako chybná rozhodnutí rozhodčího, tak chápu jeho kritické rozpoložení. Jsem také trenér a znám tyto pocity velmi dobře. Jen bych mu poradil, že hlavou zeď neprorazí a s tím se buď smíří nebo práci trenéra nebude moci dělat. Mám ještě jednu variantu v zásobě, ale ta se mi nepodařila realizovat. Tou je angažmá v silném klubu po všech stránkách. Nemyslím tím Real Madrid nebo Bayern Mnichov, ale i u nás se kluby s tímto postavením najdou. Tam trenér tyto jinak běžné trenérské starosti nemá.
V tomto 13. kole se hrála dvě zajímavá derby utkání. V Praze to bylo Vršovické, kdy se střetly týmy Slávie a Bohemians, jejichž stadiony jsou od sebe vzdáleny jen několik stovek metrů. Utkání ovšem bylo očekávané i z jiného důvodu. Slávia Praha vyřešila po několika letech svoji vlastnickou strukturu příchodem podnikatele pana Šimáně a čínského kapitálu. Na tomto příkladu je pěkně vidět, jak takové pozitivní ekonomické okolnosti logicky rozhýbou i sportovní stránku klubu a probudí i fanouškovskou základnu. I proto utkání přihlíželo téměř 14 tisíc diváků. Utkání jsem sledoval ve studiu O2 TV pozorně, protože jsem měl hodnotit jeho průběh. Hostující tým Bohemians nejen mě překvapil v prvním poločasu sebevědomým výkonem s kvalitní kombinací bez zbytečných ztrát a zaslouženě vedl 0:2. Slávisté naopak působili nervózním dojmem (tlak na výhru zcela jistě zvýšila i početná návštěva majitelů z Číny) a vrcholem byla vlastní branka obránce Deliho a poté i pokutový kop po jeho zbytečném faulu, který vyplýval z jeho přemotivovanosti.
Do konce prvního poločasu snížil, kdo jiný než Škoda a těsně před odchodem do kabin rozhodčí nařídil, z mého pohledu nepochopitelně, pokutový kop proti Bohemians a tím jasně potvrdil, že i Slávia se aktuálně přemístila mezi ty silné kluby. Naštěstí s tím nesouhlasil ani ten fotbalový nad námi a brankář Zlámal vystihl směr střely záložníka Pitáka a míč vyrazil. Za druhý poločas si Slávia zasloužila vyrovnání, které zařídil, kdo jiný než Škoda po chybě brankáře Zlámala, který chybu po utkání sympaticky přiznal, i když po odpískání vehementně protestoval. To znám dobře i z vlastní zkušenosti, kdy fotbalista o chybě ví, ale protesty ji chce tak trochu zamaskovat.
To druhé derby se odehrávalo na Moravě, pro čtenáře z Čech podotýkám, že se jedná o Slovácké derby, dnes Zlínského kraje a jeho dopady jsem poznal i já osobně. Před deseti lety jsem totiž jako trenér Zlína asi v 11. kole po utkání na Slovácku a porážce 1:4 byl odvolán. Nepomohla mi ani letní úspěšná cesta až do 3. kola Interpoháru, kdy jsme porazili i věhlasné Atlético Madrid s věhlasným Toresem a dnešním trenérem Simeonem v sestavě v Madridu 2:0 (po prohře ve Zlíně 2:4 postoupilo Atlético). Silnějším argumentem bylo naštvání a ješitnost zlínských sponzorů, z kterých si ti ze Slovácka dělali legraci. I takové „maličkosti“ někdy rozhodují o fotbalových trenérech.
Proto jsem chápal napětí, které tomuto utkání předcházelo a jsem zvědavý na řešení této prohry ve Slovácku už proto, že mužstvo k utkání nepřistoupilo zodpovědně a hráči Zlína je v tomto směru jasně předčili a výhru 2:1 si proto zasloužili.
Výrazným způsobem se na kanonádě v tomto kole podíleli hráči Mladé Boleslavi. I když prohrávali na domácím trávníku s Jihlavou 0:1 a do poločasu stihli jen vyrovnat na 1:1, tak konečný výsledek byl 6:1. Ten potvrdil nejen výbornou formu týmu, ale i velkou ofenzívní sílu současného zástupce města automobilů. Tento výsledek totiž není dílem náhody, ale stabilně vysoké výkonnosti a to dokumentuje i jasné vedení v počtu vstřelených branek, kterých tým trenéra Jarolíma vstřelil už 37, což dělá průměr na utkání necelé tři branky a to je neuvěřitelné. Samozřejmě se na tom podílí především ofenzívní hráči Magera, Čermák, Skalák a Zahustel, střídající Chramosta a v posledních kolech i zkušený Baroš. Trenéru Jarolímovi se podařilo vytvořit v týmu konkurenční prostředí, nikdo nemá místo v základní sestavě jisté, což platilo i u letní přestupové bomby Milana Baroše a to všechny ostatní ujistilo v tom, že jen hráči dobře trénující a v dobré formě budou hrát. Je pravda, že tým poměrně dost branek obdržel, ale v situaci, kdy více branek vstřelím, tak mi tolik nevadí, že také nějaké obdržím. To se také líbí divákům, protože chtějí vidět branky a alespoň o jednu více v síti soupeře a tím získávat i body do tabulky. Ve zbývajících třech podzimních kolech Synot ligy bude zajímavé sledovat, zda bude Mladá Boleslav Spartě a Plzni „jen“ šlapat na paty nebo někoho z nich vystřídá na prvních dvou příčkách Synot ligy.
Se zájmem bylo také očekávané utkání v Jablonci, který ještě v letošní sezóně na vlastním stadionu nevyhrál, kam přijela po výměně trenéra sebevědomá Sigma Olomouc. Domácí vyhráli sice jasně 4:0, ale vyloučení olomouckého hráče Hály již v 17. minutě bylo nejen přísné, ale dovolím si tvrdit, že i omylem rozhodčího. Já vím, omyl jsem zjistil až ze záběru jedné z kamer a tuto možnost rozhodčí nemá. Měl by být ovšem postavený tak, aby každou situaci dokázal posoudit správně. A především karta měla mít v každém případě žlutou barvu a utkání by asi vypadalo jinak. Zajímavostí tohoto utkání také bylo, že v dresu Jablonce nastoupili proti svým kamarádům dva olomoučtí odchovanci Doležal a Pospíšil. Oba jim vstřelili jednu branku a že ten vztah je v současné době u obou jiný ukázalo jejich chování po jejím vstřelení. Doležal se radoval (ze Sigmy doslova utekl) a Pospíšil se evidentně radosti zřekl (přestoupil v zájmu naplnění rozpočtu klubu po dohodě).
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Praze na Julisce, kde domácí Dukla přivítala Příbram. Zajímavostí bylo, že proti sobě nastoupily kluby, které v minulosti „bojovaly“ o přivlastnění nástupnictví po slavné Dukle Praha, kterou bývalý majitel Dukly převedl do Příbrami. V současné době majitel „obrozené“ Dukly odkoupil od Příbrami nejcennější trofeje a historii a vrátil ji zpět na Julisku. Příbram nakonec vyhrála 0:1, i když za celé utkání netrefila branku Dukly. A to je další rarita tohoto kola Synot ligy. Branku si totiž vstřelil domácí hráč Hanousek, když se lehký míč od něj odrazil do sítě.
Na kanonádě 13. kola se podíleli také nejlepší střelci soutěže a potvrdili tak svoji formu. Tabulka střelců má nyní pořadí: Ďuriš (1) a Magera (1) 10, Lafata (0) a Škoda (2) 9, Fatai (2) 8. V závorce je uveden počet vstřelených branek v tomto kole. Všichni, kromě Lafaty skórovali.