Ve svých komentářích se hodně věnuji nejen statistickým a zpravodajským parametrům jednotlivých osmi utkání i celého kola, ale také poznatkům z pohledu vývoje fotbalu, který se z mnoha ohledů opravdu raketově vyvíjí, což mnozí účastníci a možná i začínající trenéři neuvědomují a nezachycují tyto moderní trendy. Měl jsem s tím během své trenérské kariéry hodně konfrontačních diskuzí s lidmi, kteří lpěli na svých už v té době zastaralých metodách a moc mě těší, že v mnoha disciplínách trenérské práce mě dává současný trend vývoje fotbalu zapravdu a s tím logicky i práce trenéra. I v tomto kole jsem si našel některé konkrétní příklady, které by mohly čtenáře tohoto komentáře zajímat už proto, že je vkládám kromě svých webových stránek také na webové stránky UČFT (Unie českých fotbalových trenérů), tedy je budou číst zejména mladí, ale i zkušenější fotbaloví trenéři.
Na začátek pár statistických čísel, která potvrzují, že úroveň naší nejvyšší fotbalové soutěže se zlepšuje nejen kvalitou fotbalu, ale i kultivovanějším prostředím na stadionech a profesionálnějším přístupem všech aktérů, včetně trenérů.
Důkazem o tom, jak tzv. silná trojka klubů ovlivňuje F:L nejen sportovní dominancí, ale také vyšší návštěvností a poměrem úspěšnosti hostujících týmů daného kola v utkáních na domácím a hostujícím stadionu. Všechny tři týmy hrály tentokrát na stadionech svých soupeřů, proto průměrná návštěva na jedno utkání byla přibližně jen poloviční (4784 diváků) ve srovnání s kolem předchozím, kdy hrály všichni tři favorité před svými diváky v zaplněných větších stadionech. Nadprůměrné návštěvy byly i na těch menších, ale to by prokázalo procento z celkové kapacity.
Další ovlivnění se týká bilance doma a venku. Výhra domácího týmu v tomto kole jen 3 x, remíza 1x a výhra hostujícího týmu 4 x, z toho celá trojka + Slovácko na Bohemians, celková bilance branek 10 : 15, z toho trojka 11 branek (Sparta a Plzeň po 5), nikdo ze zbývajících hostujících týmů nevstřelil více, než 1 gól…
O tom, jak se změnil moderní fotbal od doby, kdy jsem nejvyšší soutěž hrál já není třeba pochybovat, ale on se změnil i ve srovnání před cca 5 – 10 lety a je s podivem, že někdo to ještě nezaregistroval. K těm ovšem nepatří trenéři Trpišovský a Priske. Stačí si např. přečíst hodnocení utkání trenérem Trpišovským a výkony některých hráčů Slávie při výhře 1:0 v Mladé Boleslavi. To je spousta detailních povinností a typických detailů pro dané herní posty, které před lety nikdo neřešil a pokud řešil, tak byl zesměšňován, že dělá z fotbalu vědu nebo že dělá z fotbalistů atlety atd. V tomto případě šlo zejména o hráče Provoda a pro něj netradiční post levého obránce či halvbeka. Jenže to by ze strany trenéra nestačilo, kdyby ten konkrétní hráč nebyl dostatečně inteligentní a nastavený tak, že na první místě je tým a ten to potřebuje. A jsme opět u mentality a charakteru hráče, ale v tomto případě i u odbornosti trenéra. Základem pro to, že to funguje je výběr hráčů už na začátku při jejich příchodu. Trenéři ve Slávii přísně hodnotí i osobnostní stránku hráče, naposledy tyto parametry nesplňoval Usor, tak musel odejít. Proto je Slávia od nástupu trenéra Trpišovského nejblíž evropskému pojetí fotbalu…
Na paty mu šlape trenér Sparty Priske v tandemu s Tomášem Rosickým. V Jablonci si proto mohl dovolit změnit základní sestavu od té optimální o 8 hráčů, samozřejmě bez vysvětlení hráčům přesný důvod se to určitě neobešlo. Poločas skončil vedením Sparty 5:0, což je historicky něco nevídaného, ale potvrzuje to fakt, že hráči žijí s týmem a mají tým a jeho potřeby jako prioritu a chápou tento krok trenéra jako přípravu na klíčovou úterní odvetu s Kodaní. A nesnižuje tuto charakteristiku ani konečný výsledek „jen“ 5:1 pro Spartu. Naopak je to tak trochu vizitka Jablonce, o kterém jsem na začátku F:L napsal, že tuším, že tým klubu, kde jsem pracoval s polovinou kádru hráčů, kteří v Jablonci s ligovou kariérou úplně začínali bude mít problémy. Se Spartou se hrálo na zbrusu nově položeném trávníku, což je dobře, protože i moje zkušenost je z pohledu hrací plochy tenkrát katastrofální, zejména v jarní části sezóny, tedy v tomto období, kdy trávník se po prvním utkání na konci února změnil v bahno a na tom se hrálo do konce sezóny, hřiště bylo více hnědé a tvrdé a hrbolaté, než zelené a rovné a diváci chtěli po nás hrát skoro tiky-taka jako Barcelona. Proč Jablonci příliš nevěřím? Protože vím, že ne každý skvělý ligový fotbalista se automaticky stane skvělým ligovým trenérem, protože náročnost je obrovská nejen z odbornosti fotbalové, ale i komunikace s hráči, vedením, médii, fanoušci atd.
Plzeň vyhrála v Českých Budějovicích 5:2 a i její aktuální série výher, včetně v evropských předkolech potvrzuje, co jsem napsal po neúspěšném začátku sezóny, že každá změna trenéra nebo příchody nových hráčů vyžaduje dnes trochu času, není to dlouho, když ho potřebovala Slávia (díky pěti novým hráčům) i Sparta (díky novému trenérovi Priskemu) a ukázalo se, že jsem se nemýlil. Je to totiž potvrzení prvního odstavce tohoto komentáře o moderním fotbalu a detailech, které ho vyžadují, ale hráči je musí nejen nabrat nejdříve do hlav a potom do nohou, ale hlavně se s nimi musí ztotožnit a to nejde, jako v dobách mojí hráčské i na začátku trenérské kariéry, hned. V Plzni platí obojí, nový trenér i noví hráči, zejména mladší a tentokrát byl hodně vidět odchovanec Šulc, který nebyl daleko od hattricku, ale hlavně fotbalově vyspěl, hodně mu pomohlo hostování v Jablonci. Za zmínku stojí i branka plzeňského hráče Traoreho, který využil, opět jak se stalo už několikrát, chybný výkop domácího brankáře a trefil se okamžitě z velké dálky přesně do opuštěné branky.
Naopak u týmu Českých Budějovic se budu opakovat, co jsem napsal v předchozím komentáři po 3. kole, že trenér musí zvolit takový způsob hry, který vyhovuje typologii svých hráčů a odpovídá jejich sportovní, ale i mentální úrovni. Nemusí to být zrovna inženýři, jako je už dnes Provod ze Slávie, ale musí se s trenérovou variantou ztotožnit. I moje zkušenost je, že stačí i jeden „rebel“ a výsledek se nedostaví…Jihočeši mají na bodovém kontě nulu a po 4. kole 17 obdržených branek a to signalizuje problém nejen s kvalitou hráčů, ale především se systémem a jeho dodržováním ve hře zejména do defenzívy, i když to spolu úzce souvisí a to je v kompetenci trenéra.
Čtveřici utkání, kdy si odvezli plný počet bodů hosté doplňuje prohra Bohemians se Slováckem 0:1. Bylo to utkání dvou rivalů, kteří se pohybují ve stejných patrech tabulky na hraně účasti v předkolech evropských pohárů. O výhře týmu trenéra Slovácka Svědíka rozhodl skvěle sehraný signál z rohového kopu. Tým Bohemians tentokrát doplatil na neproměňování brankových šancí, ale jejich bilance doma x venku je opačná, než je tradiční, doma 0 bodů, venku 6 bodů, což může být náhoda, ale já jsem přesvědčen, že to souvisí se současným fotbalovým trendem, kdy kvalitativně srovnatelní soupeři na domácím stadionu se snaží něco tvořit a každou ztrátu míče soupeř hrající z obranného bloku potrestá rychlým protiútokem. Proto jsem také velmi opatrný v prognóze postupu pražské Sparty s FC Kodaň, které se hraje zítra.
V kontextu s tímto poznatkem se tento předpoklad nepotvrdil v několika utkáních. Dvě z nich měla vzhledem k malému bodovému zisku domácího týmu před utkáním jasně daný úkol vyhrát a získat tolik potřebné 3 body. To se jim oběma podařilo a spadl jim určitě všem tzv. „kámen“ ze srdce. Šlo o utkání Baníku Ostrava s Hradcem Králové a Pardubic s Karvinou. Ostravští vyhráli zcela zaslouženě 2:0, i když se prosadili oběma brankami až v nastaveném času a hodně podobným způsobem, který jako trenér nechápu. Hráči Hradce Králové zřejmě v úplném závěru utkání více sledovali časomíru na stadionu než dění na hřišti a otevřeli do té doby svoje kompaktní postavení a po ztrátě míče nezareagovali včas na rychlé protiútoky, které podnikli střídající hráči Baníku, při první brance mladý Rigo vyslal kolmicí Buchtu, při druhé Tanko podobně mladého Šína a ten ho centrem našel a Tanko nezaváhal. Za zaznamenání stojí, že tito všichni 4 aktéři nastoupili do hry během poslední čtvrthodiny, což potvrzuje jednak šťastný tah trenéra Hapala, ale také škálu možností, jak během utkání může trenér ovlivnit výsledek utkání. Krátce ještě k Tankovi, který podobně jako kdysi podobně drobný a rychlý Sor se prosazuje zejména ve volnějším prostoru, který mu hráči Hradce Králové nepochopitelně v závěru utkání poskytli.
Pochválit nesmím zapomenout debutujícího rozhodčího Zaorala, který se nebál zodpovědnosti, jako mnozí zkušenější rozhodčí a nespoléhal alibisticky na systém VAR, dokázal 3krát správně posoudit filmování pokutového kopu ze strany obou týmů a přispěl tak kromě správných rozhodnutí i k plynulosti hry.
V podobné situaci byl tým Pardubic, který porazil Karvinou 2:1. Podle komentářů o utkání to nebylo pro vítěze lehké utkání, hostující hráči byli nebezpeční, ale domácí efektivnější.
Třetím domácím týmem, který získal všechny body byla Sigma Olomouc výhrou 2:1 s Teplicemi. Zaskvěl se tentokrát nejen výkonem, ale i efektivitou olomoucký Vodháněl, ovšem parádní branku vstřelil teplický Krsmanovič halv volejem z velké dálky na vzdálenější část branky nechytatelně, ale za pár minut si Sigma překlopila tři body na svoji stranu.
Jediné remízové utkání tohoto kola se hrálo ve Zlíně, odkud si odvezl bod po výsledku 1:1 tým Liberce. Pro domácí tým vzhledem k bodovému zisku jeden bod určitě nestačil, vítěznou branku se jim v nastaveném času vstřelit podařilo, ale bohužel pro ně neplatila pro ofsajd.