A já dodávám proč to tak je? Protože v našem fotbalovém prostředí se zkvalitňuje nejen samotný fotbal na hřišti, ale jak jsem zmínil v posledním komentáři i infrastruktura. Tyto dvě hlediska můžeme všichni, kteří se o fotbal zajímáme, dobře vidět, ale co vidět není a hodně se v tom náš fotbal posunul k evropským zvyklostem jsou kluby. Nejsem v posledních letech přímým aktérem v prvoligovém fotbalovém prostředí, ale i tak si dokážu vyhodnotit, že velkou a zásadní změnou myšlení se prezentují fotbalové kluby, které mají opravdový zájem o zlepšení prostředí pro diváky a tím se zvyšuje i návštěvnost. Zkrátka platí, co historicky ne vždy platilo, že fotbal se dělá hlavně pro lidi a je vidět, že to funguje a průměrná návštěvnost na utkání F:L i v tomto kole překročila 8 tisíc diváků. A to ještě určité rezervy byly na stadionech v Českých Budějovicích a na Slovácku necelé 4 tisíce a hlavně v Karviné a Liberci cca 2 tisíce. Naopak snad rekordem je 19 164 fanoušků na Slávii, kde vytvořili skvělou atmosféru a zřejmě rekordem v Teplicích byla návštěva téměř 16 tisíc na utkání se Spartou. V týdnu jsem vyzvedl v deníku Sport práci trenéra Frťali u týmu Teplic a tato návštěva je kromě bodu za remízu a finanční prémie za ni i odměna za práci celého týmu, jak trenér hráčům zdůraznil. A i to se podílí na pozitivní změně myšlení v rámci celého fotbalového prostředí. Minule jsem v tomto kontextu pochválil práci trenéra Sparty Priskeho, nyní i trenéra Teplic Frťali a stojím si za tím i při informaci, že zrovna tito dva trenéři se v tomto kole verbálně během vzájemného utkání vymezovali proti sobě, ale to tak trochu, pokud je to bez urážek, k fotbalu patří, tlak na úspěšnost v tomto oboru je velký, což znám z vlastní zkušenosti. Rozdíl byl v té době jen v tom, že někteří trenéři neznali míru a slušnost a korektnost jim nic neříkala.
Dalším statistickým ukazatelem tohoto kola je naprostá bodová i branková převaha domácích týmů, 5 výher, 3 remízy a žádná výhra hostujícího týmu, což domácí diváci na tribunách určitě také ocenili a příště přijdou znovu.
Silná trojka tentokrát o svoje výsledky musela hodně urputně bojovat a ukazuje se, že mezera mezi nimi a ostatními kluby se zmenšuje. Už zřejmě nebudeme často vídat výsledky 4:0 a podobné, narážím tím na utkání Sparty v Teplicích, které skončilo remízou 1:1, i když Sparta musela hrát celý druhý poločas oslabená o kapitána Krejčího nebo utkání Slávie před skvělým publikem, která v utkání s Baníkem Ostrava neměla jednoduchou pozici a byla ráda, že utkání s těsným výsledkem 1:0 skončilo. Hráči Baníku byli totiž velmi dobře organizovaní a to je pro mě známka toho, že v Ostravě se sice pozdě, ale přece po dlouhé době tápání kdo a jak má hrát ledy pohnuly a skladba týmu se začíná stabilizovat, což vždycky musí začínat od obrany. I v tomto utkání se ukázalo, že v ofenzívě je hodně na čem pracovat, hráči Baníku v ofenzívě měli velké rezervy, ale to bylo tím, že v jejich situaci bylo prioritou eliminovat přednosti soupeře…
Třetí tým silné trojky přivítal na svém stadionu Sigmu Olomouc a podle očekávání to bylo dramatické utkání s těsnou výhrou Viktorie 2:1, která se zrodila po vedoucím gólu Sigmy až v nastaveném času prvního poločasu, kdy tým Plzně otočil výsledek na 2:1 a potvrdil tak dobrou formu z posledního období, což vzhledem k rozpačitému začátku soutěže včetně předkol v Evropě, kde kdo nečekal, ale i to je typický ukazatel současného pojetí moderního fotbalu, že při příchodu několika nových fotbalistů a především i nového trenéra, v tomto případě pana Koubka, je třeba dopřát určitý čas, ale pokud možno co nejkratší, k tomu nasát do hlav a poté do nohou taktické principy, nazval bych to „týmovými zákony hry“, ale také typologii, přednosti a nedostatky svých spoluhráčů a skloubit je dohromady s celým týmem. Je zřejmé, že v Plzni to proběhlo docela rychle a tým funguje včetně omlazení týmu (možná i proto, že jsem tým Viktorie v jednom komentáři před koncem loňské soutěže nazval týmem veteránů :-) ) a já rozumím tomu, že trenér Koubek se vymezuje k teorii, že nyní budou hrát mladí, protože by se mu tak mohla rozpadnout soudržnost kabiny. V dobách minulých trenéři v našem českém fotbalu takto chránili starší hráče, dnes si kluby chrání ty mladší. My v Olomouci to známe podle termínů „zlatí“ vers. „prašiví“, které používal podle mého názoru v historii českého fotbalu nejprogresívnější, proto nejlepší trenér pan Brückner, kterého jsem měl tu čest poznat z pozice fotbalisty, asistenta trenéra i trenérského kolegy v klubu, ale to je jediná věc, v které se s ním ve své trenérské filosofii neshodnu, ale hlavně je to jiná kapitola a byla to jiná doba. Dnes už mají kluby v tomto smyslu jiné priority, naštěstí je mají i současní trenéři, což z poslední doby je zřejmé ve většině klubů, protože o tom už nerozhoduje jen trenér, ale klub, který tuto sportovní strategii nastaví a podle ní hledá trenéra. Již dávno takto pracují ve Slávii, Spartě, Slovácku, Z poslední doby vidím posun konečně v Ostravě a v Plzni, již dříve v Pardubicích, Olomouci, Bohemians, Teplicích, snad se dočkáme i ve Zlíně a Jablonci, vypadá to, že určitý posun se stal v tomto týdnu v Českých Budějovicích.
Jihočeši vlétli do nejvyšší soutěže bez ligových trenérských zkušeností a po výhře 3:0 v tomto kole s Bohemians už snad pochopili, že základem k úspěšnosti ve fotbalu je kvalitní organizace hry a vše musí vycházet z bezpečné hry a z kvalitní defenzívy. Ano, je mnoho expertů a „expertů“, kteří to vidí opačně, populisticky líbivě, což na některé majitele funguje. V loňské sezóně byly podobným příkladem Pardubice, až příchod trenéra Kováče udělal tu klíčovou změnu k lepšímu. I to je důkaz, že klíčovým mužem, který tuto nepříznivou bilanci může změnit je trenér v tomto případě v Českých Budějovicích trenéři dva. Nevím, jak to funguje, kdysi takto fungovali dva trenéři s rovným postavením ve Slávii, ale hlavně se musí shodnout na tom, co a jak hrát. Spousta obdržených branek jednoznačně napovídala, že problém je v nastavení způsobu hry sice se snahou sledovat trendy, ale je to systémová věc tedy málo bezpečný způsob hry celého týmu. Už výhra v tomto kole a s nulou v kolonce obdržených branek by mohla svědčit o tom, že už tento způsob našli a uvidíme, co bude dál.
Výhrou Českých Budějovic se na poslední místo propadl Zlín prohrou v Hradci Králové 2:0. Po dobrém výkonu Zlína na Slávii a těsné prohře jsem napsal, že na Slávii se týmu jako je Zlín hraje dobře, to stejné lze napsat o týmu Baníku Ostrava v tomto kole po utkání na Slávii, uvolněně, bez velkého tlaku na výsledek, že horší to bude v utkání s týmy, které je třeba porazit. Jenže já dlouhodobě Zlín sleduji, znám to tam, na mém konci jako trenéra ve Zlíně se podíleli konkrétní hráči a konkrétní kolegové, ale dlouhodobě tam vidím problém v personální politice s hráči a neproduktivní výchově mladých odchovanců, jako např. Slončík nebo Tkáč, což s tím souvisí. Bohužel tam vidím minimum z toho pozitivního, o čem tady píši v předchozích odstavcích v souvislosti s jinými kluby, i když moc dobře vím, že psát o tom je daleko jednodušší, než to všechno uvést do praxe, což je dlouhodobá záležitost, ale ve Zlíně na to už čekáme moc dlouho…
K Hradci Králové mám hezký osobní vztah, hrál jsem tam na vojně za VTJ (Vojenská tělovýchovná jednota), ale také tam trénuje můj někdejší svěřenec Jožka Weber. Na jeho případu, snad se nebude zlobit, uvedu příklad, jak je současný fotbal složitý ve srovnání s minulostí z pohledu na přísnou volbu typologie hráče. V roce 2001 – 2003 jsem trénoval prvoligový Jablonec, Jožka Weber byl v té době zkušený fotbalista, kapitán, lídr týmu. První rok jsme hráli normálně na 4 obránce, ale ve druhé sezóně s mladými kluky jsem zvolil hru na tři stopery, kterou jsem si již vyzkoušel při úspěšném působení v Ratíškovicích ve II. lize. V tom prvním rozestavení Jožka hrál levého záložníka, za sebou měl krajního obránce, v té druhé variantě musel plnit roli tzv. „halvbeka“, ovšem k tomu už neměl potřebou dispozici, tedy předpoklady v rychlosti, objemu práce, síle zkrátka tento post byl nad jeho síly (něco podobného dnes řeší trenér Sparty Priske s halvbekem Wiesnerem nebo Mejdrem). Proto tam tenkrát nastupoval jiný hráč, mladý, dravý, také levák, pracant Tomáš Čáp. Jožka Weber to těžce nesl, i když jsem mu to samozřejmě vysvětlil, což chápu, to bych těžce nesl i já, ale potřeby týmu jsou přeci důležitější, než jednotlivec. Dávám to jako příklad toho, čeho se zřejmě obává trenér Koubek, pro mě to byla jasná záležitost, že už před 20-ti lety bylo pro ty progresívní trenéry a za toho jsem se vždy považoval, důležitá typologie hráče na konkrétní post v týmu a potřeby toho postu, bez ohledu na věk. Tenkrát měli starší hráči velká privilegia ne proto, že jsou kvalitní, ale stačilo být starší hráč. Oni s tím automaticky počítali a trenéři jim to splnili. Protože u mě rozhodovala na prvním místě kvalita a pracovitost, tak jsem občas „narazil“. Dnes už bych prosadil svoje, protože se fotbalové prostředí posunulo blíže k Evropě, ale tenkrát měli u rozhodujících osob v klubu bohužel zelenou hráči, i když se nechovali správně i vůči klubu.
Liberec porazil na svém stadionu Pardubice těsně 1:0, což sledovalo jen necelých 2 tisíce diváků, což sice nezapadá do obsahu tohoto komentáře, ale pro tým trenéra Kozla to jsou moc důležité body, protože remíza 2:2 v Mladé Boleslavi při přesilovce a vedení 2:0 byla zarážející, následovala prohra 0:1 před svými diváky v nastaveném času s Bohemians. Zřejmě i tato zkušenost odradila diváky, snad jich příště přijde více.
Slovácko uhrálo na svém stadionu s Mladou Boleslaví jen remízu 2:2, i když mohlo získat tři body, protože vyrovnávací branku vstřelil lišáckým způsobem hráč Slovácka Kalabiška. Byla to kuriózní situace, i když jsem ji již za těch mnoho let ve fotbalu také viděl. Brankář Mladé Boleslavi Trmal, jinak odchovanec Slovácka, chytil míč, položil ho na zem a řešil, kam ho kopne. Kalabiška se doslova schoval do branky za něj a míč mu sebral a do prázdné branky v nastaveném času vyrovnal. Pak chtějte být trenérem, trenéru Kuličovi jsem nezáviděl. Když jsem u něj, tak jak jsem si přečetl reakce na jeho nástup do funkce prvoligového trenéra, tak mnozí byli překvapeni i vzhledem k tomu, jakým byl fotbalistou, myšleno tím jeho fotbalové „lumpárny“ a provokace, ale na pozici trenéra se chová uvážlivě a s nadhledem a prokázal to i v této situaci.
Karviná hrála na domácím stadionu nerozhodně s Jabloncem po remíze 1:1, což asi neudělalo radost ani jednomu týmu, oba by ve svých situacích potřebovaly body tři. Uvidíme, jak se jim bude dařit v dalším průběhu nejvyšší soutěže. Mám pocit, že oba budou patřit k týmům ohroženým sestupem. U nováčka Karviné se to dá předpokládat, ale u Jablonce mně to připadá, že ten klub neví, jakou cestou se má vydat, podobně to měl v posledním období i Baník Ostrava. V Jablonci je to zřejmé už z toho, jak klub střídá typologii vybraných trenérů, naposledy Rada, Hořejš a Látal. Každý z nich je jiný a pokud sportovní strategii ligového týmu potažmo celého klubu by měl určit klub, tak je zřejmé výběrem trenérů, že klub neví, jakou cestou se vydá a to mě ani nepřekvapuje…