Ano, statistika to potvrzuje, v 5. kole byla bilance příznivá pro domácí týmy v poměru výhra-remíza-prohra 5 3 0 a v tomto 6. kole 5 1 1 (utkání Mladá Boleslav s Plzní bylo odloženo na žádost Plzně). Zajímavostí v tomto případě je především to, že v pozitivnosti výsledku na domácím hřišti se vlastně vystřídaly téměř všechny týmy, protože ty, co byly úspěšné před týdnem na svém stadionu neuspěly tentokrát na stadionu soupeře. Týká se to Ostravy, Českých Budějovic, Bohemians, Olomouce, Hradce Králové, Zlína, Liberce. Brankový poměr domácí v. hosté v tomto kole je 12:5. Průměrná návštěva na stadionech byla 5819 diváků, což je malý ústup ve srovnání s podzimním průměrem.
Než se budu věnovat postupně sedmi utkáním tohoto kola, tak bych si dovolil na základě konkrétních případů popsat náročnost trenérské práce a pro fotbal to platí jednoznačně. Spousta fotbalových fanoušků a bohužel zejména v minulosti a možná i ještě dnes i funkcionářů fotbalových klubů považují práci trenéra jen jako trénink na hřišti, v terénu nebo v posilovně. Jenže to není tak jednoduché, klíčová je totiž schopnost trenéra vnímat psychologický a mentální stav jednotlivých hráčů i celého týmu a podle toho zvolit způsob komunikace tak, aby dosáhl potřebného výsledku v nastavení hlav hráče nebo celého týmu. Každý člověk a samozřejmě i každý fotbalista je jiný a platí to i pro jeho mentalitu a charakter. Pro ty, co tomu ještě dnes nevěří právě uvedu několik případů z tohoto 6. kola.
Sparta v tomto kole porazila nováčka z Karviné 3:1, ale musela hrát půl hodiny v oslabení po úderu loktem mladého Karabce do obličeje soupeře. Ano, je to nepochopitelné už proto, že tento talentovaný hráč bojuje o místo v základní sestavě, po delší době se do ní dostal a provede toto. Podle mého názoru tento hráč je nevyzrálá osobnost, která neunesla nejen tlak na svoji osobu ve snaze podat kvalitní výkon, ale především, a to je klíčové, po vstřelené brance v úvodu utkání dospěl k pocitu, že si může dovolit všechno a to není dobrá zpráva pro trenéra Priskeho, ale hlavně pro Karabce. Chybí mu pokora a touha něčeho dosáhnout, neunese už malý, dílčí úspěch.
Tým Slávie ztratil první body v Jablonci po remíze 1:1. Trenér Trpišovský udělal osm změn v základní sestavě, samozřejmě s myšlenkami na čtvrteční odvetu v Lublinu s Luhanskem a na součinnosti celého týmu to bylo znát, což je další faktor, který v současném fotbalu platí. To se zcela zjevně potvrdilo, přesto tým Slávie mohl uspět za tři body, ale Jurečka neproměnil pokutový kop a dvě branky nebyly Slávii po zásahu VAR uznány, takže roli hrály i některé nepříznivé okolnosti, které ne každý hráč nebo i trenér dokáže vstřebat…Jak znám osobně trenéra Látala a trenéra Trpišovského a jeho kolegy z médií z několika úspěšných sezón, tak to musela být silná verbální válka střídaček, svědčí o tom i 4 žluté karty pro ně. Není pochyb o tom, že se to přeneslo i na hřiště i na tribuny a plynulost a kvalitu hry to negativně ovlivnilo.
V Olomouci zase řešili v týdnu před utkáním s Libercem zdravotní komplikace středního obránce Pokorného, který měl natažený sval a vzhledem k absenci dalších několika hráčů na tento post bylo nutné tohoto hráče uschopnit. To se nakonec podařilo, ale i díky mentalitě, myšleno ochotě tohoto hráče jít do tohoto rizika a pomoci tak celému týmu i s tím rizikem obnovení nebo zhoršení svalového zranění, což vždy hrozí. Pokorný díky svému mentálnímu nastavení do toho šel (znám mnoho jiných hráčů, kteří by upřednostnili svoje zájmy a potřeby), dokonce ve vítězném utkání s Libercem vstřelil po signálu z rohového kopu jednu z branek po výhře Sigmy 2:0. Pokud jsem u Sigmy, která dlouhodobě sportovně funguje podle mého názoru jako vzor pro ostatní kluby, tak zopakuji to, co jsem napsal nedávno, že Sigma především díky své sportovní strategii a ekonomické nutnosti skvěle funguje jako doslova „výrobna“ ligových fotbalistů, jen připomenu číslo 39 odchovanců, kteří v minulé sezóně hráli v Sigmě a jiných prvoligových klubech u nás i v zahraničí. Stojím si za tím, že trenér Sigmy Jílek je v Olomouci i v celém českém fotbalovém prostředí nedoceněný trenér moderního střihu, který je skvěle vybavený nejen v taktické přípravě, která je v současném fotbalu důležitá, ale především ve způsobu komunikace s hráči. Vnímám ho jako skvělého odborníka i díky jeho přirozené inteligenci, což bylo v minulosti bohužel vnímáno a hodnoceno jako negativní vlastnost trenéra, zelenou měli trenéři, a není to tak dávno a občas to ještě slýchám, kteří měli svoji práci založenou ne na odbornosti, ale jen na emocích a často těch negativních… Třetí místo hned za „silnou trojkou“ je skvělou vizitkou olomoucké Sigmy a jejího trenéra Jílka a celého realizačního týmu. Co mně ovšem v kontextu s aktuálním postavení Sigmy v prvoligové tabulce vadí jsou často podprůměrné návštěvy na prvoligová utkání na Andrově stadionu, což není dobrá vizitka celého klubu a doufám, že to fotbaloví fanoušci v Olomouci a okolí pochopí a přijdou ve větším počtu, ale zamyslet by se na tímto stavem mělo i vedení klubu.
Po dlouhé době tápání a hledání se snad vyřešila sportovní situace v Baníku Ostrava, což potvrzují poslední, z mého pohledu stabilizované výkony týmu trenéra Hapala zejména na domácím stadionu, tentokrát výhrou 2:0 s Českými Budějovicemi. Vypadá to, že nedávný hráč druholigového Varnsdorfu Tanko by mohl fungovat jako žolík, ale předpokládám, že až ho budou zejména fotbalisté soupeře znát lépe, že se mu bude prosazovat hůře, ale to záleží také na samotném Tankovi a jsme zase u té mentality a charakteru, což zejména u zahraničních hráčů navíc afrických většinou zjišťujeme až po jejich příchodu do klubů a až dostávají prostor na hřišti. V tomto případě to vypadá nadějně.
Zmínil jsem pozitivní výsledky Baníku před svými věrnými fanoušky, což ovšem neznamená, že bych vnímal tragicky výsledky Baníku na soupeřových stadionech. Prohry v Liberci, Plzni nebo na Slávii nejsou fatálním selháním, tam budou ztrácet body i další ligové týmy…
Pardubice prohrály na svém stadionu se Slováckem 0:1, což by teoreticky nemusela být nějaká ostuda, ovšem jak správně poznamenal jejich trenér Kováč podstatnější a varující jsou pocity a poznatky trenéra z hry jeho týmu, mimo jiné zmiňuje nejen jména hráčů, kteří mu z loňského týmu zmizeli a hrají v základních sestavách jinde (Hranáč v Plzni, Vlček ve Slávii, Janošek v Nizozemsku, dále odešel Nita a Chlumecký). I trenér Kováč totiž postrádá, jak zmínil, nejen fotbalové kvality hráčů, kteří odešli, ale také organizační schopnosti na hřišti, např. potřebnou komunikaci obránců Vlčka, Hranáče a těch dalších a jsme zase u mentality a charakteru, což má vliv na sebevědomí, odhodlání se posouvat ve výkonnosti atd. A to nemluvím o součinnosti v taktických principech a soudržnosti na hřišti. Kluby, kde se každou půl sezónu mění několik hráčů základní sestavy nemohou být dlouhodobě úspěšné a na vině není trenér, ale ekonomické možnosti (Sigma je řeší skvělou efektivitou systému výchovy odchovanců) a tím i sportovní úroveň klubu. Když jsem např. já přišel po letech a zkušenostech v Sigmě (od roku 1986) v roce 2001 do Jablonce, tak jsem se zhrozil. Naprosto nefungující a tím i neefektivní systém výchovy mládeže, ligový tým byl doplňován zejména z juniorky Sparty, v Jablonci juniorka chyběla, tehdy ještě pod názvem „B“ mužstvo atd.
Další zkušenost v kontextu tohoto komentáře mám se Zlínem, který konečně v tomto kole naprosto zaslouženě porazil na svém stadionu na Letné Teplice 2:1. Utkání to bylo pro diváky atraktivní, protože na obou stranách se vyznamenali brankáři, kteří doslova zlikvidovali několik tutovek. Bylo to utkání tzv. o 6 bodů, proto tlak na hráče byl velký a lépe se sním vyrovnali určitě hráči Zlína, což naznačil po utkání i trenér Teplic Frťala. Proto se snažil své svěřence po utkání povzbudit a podpořit místo někdejších způsobů trenérů bez odbornosti a pracujících jen na základě emocí. Trenér Teplic totiž dobře ví, že svoje hráče bude potřebovat psychicky připravené i na další utkání.
Zajímavá z pohledu mého dlouhodobě prezentovaného názoru na složení kádrů hráčů pro současný fotbal byla jména střelců branek v tomto utkání. Za Zlín Tkáč a Cedidla, za Teplice Vachoušek. Asi každého příznivce fotbalu napadne, co mají tato tři příjmení společného. Ano, všichni tři jsou mladí odchovanci klubů, což já dlouhodobě kritizuji v případě Zlína, zejména po prvním kole po prohře v Karviné, ale je vidět, že i ve Zlíně se „ledy“ pohnuly a i trenér Vrba si našel cestu ke změně za jiná jména místo Filla a spol. A je vidět, že to je správná cesta. A znovu jsme u mentality a charakteru, nechci být generálem po bitvě, ale už dříve jsem napsal, že hráče Filla i podle mých sice jen mediálních zkušeností z jeho působení v Plzni, bych ve Zlíně určitě nechtěl…
Po nepřesvědčivých výsledcích konečně zabral naplno tým Bohemians výhrou s Hradcem Králové 2:1. Obě branky „klokanů“ vstřelil zkušený Kovařík, z toho ta první, tak na tu by se mohl každý fotbalový fanoušek, včetně mě, dívat mnohokrát. Odražený míč po rohovém kopu asi z 23 metrů trefil halvvoleyem nechytatelně pod břevno branky brankáře Bajzy. V utkání opět diváci viděli hodně šancí na obou stranách, ale domácí tým jich měl více, proto tři body zaslouženě zůstaly doma.