Kdybych měl 3. kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže charakterizovat jednoduchými hesly, tak by to vypadalo asi takto: infrastruktura, návštěvnost, kanonáda, naivita, prozření klubů a trenérů, rozhodčí. Pokusím se v dalším textu tato hesla popsat a vysvětlit, jen hned na počátku tohoto komentáře ujistím, že všechna dohromady, až na jednu výjimku, potvrzují, že naše nejvyšší fotbalová soutěž F:L se posouvá, tou správnou cestou.
Začnu infrastrukturou a premiérou na novém stadionu v Hradci Králové. Pro klub to bylo sice opravdu hektické dokončit drobné úpravy včas, ale dílo se podařilo a po novém stadionu v Pardubicích máme další stadion, za který se nemusíme stydět. I tato skvělá zpráva, ale nejen ona, přispěla v tomto kole k rekordnímu průměrnému počtu diváků na jedno utkání 8753, celkově to bylo 70022 a to i vzhledem k ne zrovna ideálnímu počasí je opravdu třeba ocenit a přispěla k tomu právě i návštěva na vyprodaném stadionu v Hradci Králové 9058 a věřme, že to nebylo naposledy. Samozřejmě dalším faktorem byla domácí utkání kompletní silné trojky v Plzni přes 10 tisíc, na Spartě téměř 17 tisíc a na Slávii přes 17,5 tisíce.
Tato silná trojka a jejich domácí utkání přispěla i k pozitivní bilanci ve prospěch domácích týmů, konkrétně 4 výhry, 1 remíza a 3 výhry hostujících týmů. Bodově to je 13:10 a brankově 16:10.
Pokud ještě zůstanu u statistických čísel, tak kanonádou se dá nazvat počet branek tohoto kola 26, což je více než 3 branky na utkání a svědčí to také o určité naivitě některých týmů a trenérů, což uvedu dále v textu. Možná někteří konečně prozřeli ve volbě omlazení základní sestavy, což se projevilo pozitivním výkonem a výsledkem. Posledním heslem, tím negativním jsou rozhodčí, které já nemám v plánu konkrétně řešit, to udělá komise rozhodčích, ale jejich výkony a některá konkrétní rozhodnutí vyvolávají pochybnosti a celkově já jsem z jejich výkonů rozpačitý, včetně rozhodčích u obrazovek systému VAR.
A nyní konečně k jednotlivým utkáním a poznatkům z tohoto kola. Začnu silnou trojkou. Pražská Sparta porazila Pardubice 5:2 a potvrdila tak svoji ofenzívní kvalitu, ale přispěla k tomu i neadekvátně ofenzívní hra soupeře, který chtěl ukázat, že i proti Spartě to zvládne, ale to byla zřejmě jedna z těch naivních představ trenéra Kováče, který ve Spartě trenérskou kariéru na postu asistenta začínal a chtěl se takto prezentovat. Já to nekritizuji, možná bych se na začátku své trenérské kariéry zachoval podobně, ale je lepší si to nejprve vyzkoušet se slabším soupeřem, než je současná Sparta, což možná trenér udělal, ale na Spartu to nestačilo. Navíc této volbě „nepřál“ ani rozhodčí, což těžce nesl i trenér Pardubic Kováč a já se mu nedivím. V utkáních Sparty se s tím zřejmě tak trochu musí počítat, jak jsme si v posledních obdobích všimli.
Snad nebude od věci, si při této příležitosti vzpomenout na stejnou situaci mezi skvělými olomouckými trenéry Máčalou a Brücknerem v roce 1984, já jsem byl v té době hráčem Sigmy, vedli jsme suverénně II. ligu pod trenérem Brücknerem a jeli hrát pohárové utkání na prvoligovou Slávii, kterou vedl trenér Máčala. Náš trenér zvolil podobně aktivní způsob hry se snahou ukázat, že na to také máme, což v té době praktikoval jen trenér Brückner s presinkem atd., ale rozdíl v kvalitě na hřišti odpovídal ve prospěch I. ligy a o poločasu jsme prohrávali 0:3, já jsem hrál tzv. libera, na mě se to všechno valilo po našich ztrátách a v kabině pod vousy jsem si ulevil, že takto hrát nemůžeme. Trenér to uslyšel a jeho verbální bouřka byla velmi razantní. Dnes už dávno vím, že trenér má vždycky pravdu a měl ji i tenkrát…
Opačným případem v tomto kole byl trenér Zlína Vrba v utkání na Slávii, který zvolil jako zkušený trenér pragmaticky defenzívní způsob hry, který dělal Slávii problémy, i když asi ještě větší jí dělal brankář Zlína Dostál. Pochytal spoustu zakončení hráčů Slávie a několikrát mu pomohla i konstrukce branky. Výsledkem bylo přijatelných 2:1 pro Slávii a v závěru se dokonce hráči a trenéři favorita tak trochu obávali o výhru.
Podobně jako Sparta, tak 5 branek v tomto kole vstřelili při premiéře na novém stadionu hráči Hradce Králové při výhře s Českými Budějovicemi 5:1. I tady já musím zkritizovat rozhodčího. První branka po centru Krejčího ofsajd, druhá po faulu před brankou Hradce Králové a rychlém protiútoku, třetí branka hraniční s ofsajdem a pátá problematický pokutový kop. Přesto domácí svěřenci trenéra Webera vyhráli zaslouženě, protože trenéři Jihočechů chtějí hrát moderní fotbal s výstavbou hry od obrany, z toho plynou při nižší kvalitě hráčů ztráty míčů v nebezpečných prostorech a branky v jejich síti. Ve svých komentářích stále opakuji základní pravidlo trenéra, který by měl zvolit takový způsob hry, který odpovídá kvalitě a typologii svých hráčů a to tady nevidím, proto obdržel jejich tým ve třech kolech 12 branek a s tím se nedá zachránit v soutěži. Příkladem může být tým Pardubic, který měl v loňské sezóně podobný začátek, až nástup trenéra Kováče udělal pořádek v organizaci a kompaktnosti hry týmu a výsledky všichni viděli. Ovšem tentokrát se chtěl trenér Kováč se svým týmem posunout o další krok, ale na Spartě narazil.
Třetí z trojice favoritů Plzeň nyní prožívá období, kdy jde z utkání do utkání, ale to určitě všichni hráči, trenéři a celý klub vnímá pozitivně. V minulé sezóně jsem během jarní části kritizoval Plzeň, že je to mužstvo veteránů, že v jeho užším kádru je 9 hráčů přes 33 let, z toho dokonce 6 přes 35 let a já jsem to nazval „týmem veteránů“, s tím v současném moderním fotbalu nejde uspět. Základní sestava Plzně v tomto kole při výhře s Baníkem Ostrava 3:1 měla průměrný věk 24,36 let, nejstarší v základní sestavě byli shodou okolností odchovanci olomoucké Sigmy Kalvach a Chorý jen 28 let. Do 23 let mělo 5 hráčů (Paluska 18 atd.). Trenér Koubek to zdůvodňoval zdravotními dopady zkušených hráčů na utkání v Kosovu a únavou z cestování zpět, ale to jsou jen psychologicko-taktická vyjádření pro udržení soudržnosti a motivace hráčů, ovšem určitě to utkání s Baníkem a sestava v něm trenérům v Plzni ukázala určitou variantu cesty. Samozřejmě to nelze provést přes noc, ale určitý signál to je.
Karviná v tomto kole prohrála s Mladou Boleslaví 1:2 i díky hrubé chybě brankáře a ukazuje se, jak prorocká byla slova trenéra Hejduška po lehké výhře v prvním kole se Zlínem, když upozornil na to, že je třeba stále pracovat a jsem přesvědčen, že o tom přesvědčoval i svoje svěřence, jenže i z vlastní zkušenosti vím, že i fotbalista je člověk, má svůj rozum a hlavu a tato varování sice vyslechne, pochopí, ale na hřišti je to jinak, protože je tam i jen špetka uspokojení a to rozhodne. Tým Boleslavy proto vyhrál zaslouženě, i když trenér Kulič musel opět do druhého poločasu vystřídat Marka Matějovského, tentokrát kvůli žluté kartě udělené v první poločasu a jeho kritice směrem k rozhodčímu a hrozbě červené. Ještě že to nemusí trenér Kulič dělat u více hráčů. A takový byl Marek Matějovský už ve věku 20 let, na začátku kariéry, sice výborný kreativní fotbalista, ale na hřišti si dělal co chtěl, měl rád míč, v soubojích o něj přišel a hádal se s rozhodčími, že byl faulován a zřejmě mu to zůstalo dodnes.
Týmu Boheminas po vystřízlivění z pohárové Evropy jsem nedával příliš šancí na zisk bodů v Liberci, přesto se to podařilo, v nastaveném času zajistil jedinou brankou utkání 3 body Kozák, který v minulé sezóně hostoval právě v dresu Liberce ze Sparty, nyní hraje v Bohemians. Liberečtí tak musí po remíze v Mladé Boleslavi při vedení 2:0 a přesilovce spolknout další hořkou pilulku s prohrou v nastaveném času a navíc na domácím stadionu.
Utkání v Teplicích s Jabloncem jako jediné v tomto kole skončilo bez branek, i když oba týmy si vypracovaly spoustu šancí. Ze strany Teplic je to podle mého názoru důkaz poctivé a důsledné organizace hry, kterou po svých hráčích vyžaduje trenér Frťala a pro Jablonec důkaz o neschopnosti proměnit vyložené šance. Proto s jednou vstřelenou brankou po třech kolech je v této statistice nejhorší.
Sigma Olomouc vyhrála na stadionu v Uherském Hradišti se Slováckem 0:2 a tým trenéra Jílka potvrzuje můj předpoklad o roli tzv. „černého koně“ soutěže. Podle mého názoru je práce trenéra Jílka nedoceněná v českém fotbalovém prostředí i v Olomouci. Je to další příklad po Trpišovském ve Slávii o kvalitním, moderním a progresívním trenérovi, který nebyl ligovým fotbalistou a musel si všechno v začátku svojí trenérské kariéry vybojovat tzv. „od nuly“. Tentokrát týmu Sigmy pomohly k zisku tří bodů i chyby hráčů Slovácka brankáře Heči a obránce Daníčka, ale čisté konto ze Slovácka je opět výsledkem organizace hry, která je v současném fotbalu základem k úspěchu.
Nevím jak vy, ale já už se moc těším na další kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže
FORTUNA:LIGY.