Do konce základní části naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY zbývají již jen dvě kola a všichni (hráči, trenéři, funkcionáři i fanoušci klubů) počítají a kombinují varianty možné skupinové účasti v následující nadstavbě. Proto se v úvodu svého komentáře k 28. kolu, tedy dvě kola před koncem základní části F:L alespoň letmo budu věnovat aktuálnímu stavu.
Nejdříve co už je definitivní: není toho moc, přímý sestup čeká Karvinou, jistou účast ve skupině o titul a předkola evropských soutěží má první pětka týmů, o šestou bude ještě velký boj, naopak jistou účast ve skupině o sestup a baráž má poslední pětice týmů, šestý se ještě hledá. Naopak tuhý boj ještě bude ve dvou zbývajících kolech a v nadstavbě o mistrovský titul, jak jsem se již zmínil o šestou příčku, teoretickou šanci mají všechny čtyři týmy ze střední skupiny, do které se může a určitě ještě chce protlačit Zlín. Velký boj bude ještě také o vyhnutí se baráži, tedy 15. a 14. příčce, adeptů je ještě pět. Bude to ještě hodně zajímavé a napínavé.
Pokud tedy přejdu k 28. kolu a několika předchozím, tak stoupající napětí a snaha urvat v závěru základní části potřebné body je evidentní. Začnu tou metou nejvyšší. Největší favorité na mistrovský titul jsou tři, Viktoria Plzeň po evidentně chtěné a plánované remíze se Slávií před týdnem završila svůj výsledkový remízový „hattrick“ v Olomouci po výsledku 1:1. Pro mě to bylo zajímavé utkání i z pohledu toho, že to jsou kluby, ve kterých jsem nastřádal svých 90 startů v tehdy celostátní se Slovenskem nejvyšší soutěži a v plzeňském dresu vstřelil pět branek. Pikantní také je, že oba kluby spolu dlouhodobě kooperují v hráčských transferech zejména ze Sigmy do Plzně. Prvním fotbalistou, který se vydal na tuto trasu jsem byl v říjnu 1977 já, následovali Jaromír Fiala, Roman Hubník, Hořava, Kalvach, Chorý, Houska (dnes už je v Baníku Ostrava).
Ovšem nejvíce zajímal výsledek tohoto utkání všechny ve Slávii včetně hráčů, i když možná budou tvrdit, že jsou pro ně podstatná jejich utkání a na druhé se neohlížejí. Tak to totiž říkáme všichni. Olomoucká remíza Slávii nahrála v cestě za prvním místem po základní fázi, všichni ve Slávii věděli, že nedělní výhra s Pardubicemi by tuto metu naplnila. A to se podle očekávání stalo, Slávia porazila svého soupeře jasně 4:0 a musím říci, že po skvělém výkonu, typickém pro tým Slávie, plným kombinací, nabídky pohybem a aktivitou. Pro trenéra Slávie Trpišovského a jeho trenérský štáb musel být moc příjemný pocit z kvalitního fotbalu jejich svěřenců, ale i ze zmenšující se marodky hráčů.
Určitě neobjevuji „Ameriku“, když se zmíním o evidentním přínosu pro hru týmu Slávie dlouhodobého maroda a dnes uzdraveného Provoda, podobné platí pro Hovorku. Všiml jsem si v tomto kontextu i důležitého faktoru, kterým je možnost rotace hráčů. V utkání s Pardubicemi nastoupilo v základní sestavě devět jiných hráčů, než ve čtvrtek v Roterdamu. Umožnily to i různé neplánované okolnosti, jako karetní tresty pro utkání Konferenční ligy nebo i soupiska pro Konferenční ligu. Zkrátka se potvrdilo, že někdy je i to špatné pro něco dobré. A to dobré je možnost odpočinku klíčových hráčů, kteří nastoupí ve čtvrtek v odvetě s Feyenoordem. Z tohoto pohledu mě velmi zaujalo, že celý tým v tomto složení fungoval jako kdyby hráli všichni klíčový hráči v sestavě. Proto nechci použít termín „improvizované“ složení, zkrátka trenéři ve Slávii pracují s celým kádrem hráčů a podle způsobu hry se tým Slávie pozná v jakékoliv sestavě.
Remíza Plzně v Olomouci nahrála také Spartě, která po skvělém druhém poločasu vyhrála v Teplicích 3:0. Musím konstatovat, že tým se pod trenérem Vrbou postupně stabilizuje, mě těší, že se stále více podílejí na výkonech Sparty mladí hráči, protože to byla i moje trenérská filosofie. V tomto případě Hložek, Vitík, Krejčí ml, Čvančara a další.
Dalším týmem, který je v současné době ve formě je Slovácko, které porazilo poslední Karvinou 3:1. Určitě to není překvapení, ale tým Karviné získal venku více bodů než doma, ale v Uherském Hradišti to na soupeře nestačilo. Pro mě byla zajímavou událostí nominace náhradního brankáře Slovácka Petra Drobisze. Já jsem ho totiž jako trenér Třince na začátku své trenérské kariéry v sezóně 1994-95 jako 18-tiletého mladíka odchovance Třince premiérově postavil do druholigové branky, jak jsem si ověřil ve svém bohatém hráčském a trenérském archívu přesně 12. března 1995 v Blšanech.
Ostravský Baník hrál před svými diváky bez branek s Hradcem Králové a podle komentářů po matném výkonu. Tým východočeského nováčka a pod zkušeným trenérem Koubkem totiž není jednoduché porazit. Hradec Králové i na mě působí jako kondičně výborně připravený, takticky dobře organizovaný a jeho postavení na šesté, tedy poslední příčce ve skupině o poháry není žádná náhoda nebo shoda okolností. Navíc má ve svém středu velmi šikovného a kvalitního kapitána Vlkanovu, který kdyby v Ostravě přesněji trefoval branku, tak by si jeho tým odvezl všechny tři body.
Očekávané utkání se hrálo v Mladé Boleslavi, kam přijel tým Dynama Českých Budějovic, jehož trenéra Hořejše velmi uznávám. Domácí tým vyhrál 2:0 a přihlásil se tak právě na úkor svého soupeře o účast ve skupině o poháry. Mezi 6. až 10. týmem je rozdíl pouhých tří bodů, takže za dvě poslední kola může být pořadí úplně jiné.
Podobné utkání se hrálo v Jablonci, kam přijel Zlín. Na těžkém terénu se zlínští ujali vedení, domácí už stihli jen vyrovnat. Nebylo by to v Jablonci, aby během utkání nesněžilo, i já doufám, že v tomto ligovém ročníku naposledy.
Poslední utkání tohoto kola se hrálo na Bohemians, kam si pro bezbrankovou remízu přijel Liberec. Po tomto výsledku patří Liberec k adeptům na horní skupinu a „Klokani“ se musí obávat baráže. I to ukazuje, jak budou poslední dvě kola dramatická a jak budou všichni pracně počítat…