Proč pražská Slávia „neprolomí“ brány „evropského“ semifinále

Kdo mě zná, tak ví, že nemám rád tzv. „generály po bitvě“, proto mě z něčeho takového po přečtení tohoto mého komentáře nepodezřívejte. A neplatí to jen o současné vládě, která v době covidu všechno věděla jak se mělo udělat, ovšem až po „bitvě“. Ne, nepopletl jsem si témata, budu psát o fotbalu, konkrétně o pražské Slávii a její několikaleté strategii pod trenérem Trpišovským. Přiznávám, že mě k tomu vyzvalo vyřazení našeho nejprogresívnějšího fotbalového týmu ve čtvrtfinále Evropské konferenční ligy s nizozemským týmem Feyenoordu Rotterdam. Jsem totiž přesvědčen o tom a tvrdím to dlouhodobě, že fotbal má logiku, a proto není náhoda, že když tým Slávie hraje nejprogresívnější fotbal u nás, tak je logické, že je v posledních sezónách nejúspěšnější, ale v měření s týmy srovnatelných či vyšších kvalit na to výsledkově doplácí. A takové bylo pro mě i odvetné utkání čtvrtfinále Konferenční ligy s Feyenoordem, což jsem přesně předpovídal už před utkáním, nejsem tedy tzv. „generál po bitvě“.

Kam tímto mířím? Moderní fotbal vyžaduje kromě skvělého ovládání míče i rychlostní typy hráčů pohybově, v práci s míčem, rychlost rozhodování, kondiční připravenost, aktivitu ve hře, orientaci v prostoru, týmovou organizaci hry a nesmím zapomenout na mentalitu a charakter hráčů. To všechno tým Slávie pod vedením trenéra Trpišovského má na nadprůměrné úrovni ve srovnání se soupeři v české nejvyšší soutěži, to všechno má ve srovnání s běžnými soupeři v evropských soutěží, ale nemá to, i když se o to snaží, v konfrontaci se špičkovými kluby v Evropě. Obecně totiž v současném fotbalu platí, že branky padají po ztrátě či naopak zisku míče ve středu hřiště a tady z toho vyplývá moje klíčové tvrzení, že v takových konfrontacích je utkání na domácím stadionu z hlediska výsledku složitější, náročnější, než utkání na soupeřově hřišti. I proto například tým Plzně a jeho trenér Bílek zvolil v utkání se Slávií na vlastním stadionu v Plzni způsob hry, kterému říkáme „zaparkovaný autobus“. On věděl, že pokud se budou jeho hráči snažit kombinačně přecházet střední pásmo, tak nastanou díky způsobu hry Slávie ztráty míčů a následně bude hrozit, že ty míče budou končit v síti jeho týmu.

Jenže jak trenér Slávie Trpišovský mnohokrát potvrdil, vede svůj tým k „evropskému“ fotbalu, na který je radost se dívat, jenže s kvalitními soupeři se to zejména na domácím hřišti projeví výsledkově negativně. Proto mě prohra Slávie nešokovala, ale i když nerad, protože práci trenéra Slávie fandím, tak jsem to předpokládal. Tuto svoji teorii mám podloženou i dalšími výsledky Slávie i jiných týmů. Například z osmi utkání čtvrtfinále Evropské a Konferenční ligy šestkrát vyhrály hostující týmy a to také není náhoda. A pokud jde o Slávii, tak nebyla náhoda, že v památné účasti v Lize mistrů před několika lety a skupině s giganty Barcelona, Inter a Dortmund všechna tři domácí utkání Slávia prohrála, u soupeřů získala dva body za remízy a třetí utkání prohrála gólem v nastaveném času. Nemusíme chodit daleko, v loňské sezóně uhrála Slávia remízu v Londýně s Arsenalem, ale doma prohrála 0:4.

Po čtvrtečním utkání s Feyenoordem se určitě jako největší příčina porážky budou uvádět individuální chyby hráčů Slávie, což je pravda, jenže ty chyby jdou na vrub náročnému a v určitých momentech riskantnímu způsobu hry Slávie, který, jak jsem si vyhodnotil je sice velmi progresívní, ale málo bezpečný směrem k vlastní brance, což se negativně projeví ve výsledku s kvalitním soupeřem..

Nechci tímto komentářem radit trenéru Trpišovskému, on nejlépe ví co a jak má se svým týmem hrát a už vůbec ne ho kritizovat. Naopak je třeba pracovat a posouvat hráče tak, aby v dalším ročníku evropských soutěží, nejlépe ve skupině Ligy mistrů, byla jejich hra nejen atraktivní, ale i více bezpečná směrem k vlastní brance.

Trenér Feyenoordu dobře věděl, kde je největší síla Slávie, mám na mysli kvalitní kombinace ve výstavbě hry a tlak do pokutového území soupeře. Proto i v utkání v Nizozemsku vědomě couvl do bloku, pustil Slávii na vlastní polovinu hřiště a donutil ji ke ztrátě míče a rychlým protiútokem, na který má běžecky rychlostní typy hráčů ohrožoval branku Slávie. Podobně hrál i v Praze a těžil z dobrého pohybu, napadání rozehrávky Slávie a opět rychlým protiútokem.

V souhrnu účasti Slávie v předkolech a skupině Konferenční ligy i vyřazovací fáze tým Slávie obdržel hodně branek, hodně jich také vstřelil, což se divákům líbí, ale v konfrontaci s postupně kvalitnějšími soupeři už to nestačilo. A to se stalo v utkáních s Feyenoordem Rotterdam.

Komentáře nejsou povoleny.