Opravdu pikantní byla situace díky zápasovému programu 11. kola F:L. V sobotním utkání Mladá Boleslav v. Baník Ostrava s výkopem v 17:00 hod. měl hostující Baník šanci, při zisku tří bodů, posunout se alespoň na několik hodin do čela F:L. To se mu ovšem při remíze 2:2 nepodařilo, proto mohla na stejnou příčku dosáhnout i Sparta Praha, která od 19:00 hod. hrála v Olomouci se Sigmou. Jenže ani Sparta na tuto několikahodinovou vedoucí pozici v naší nejvyšší fotbalové soutěži prohrou 0:1 nedosáhla.
Dalším adeptem na toto prestižní umístění byla Viktorie Plzeň, hrající v neděli od 15:00 hod. s Teplicemi. Nejtěsnější výhra 1:0, v letošním ročníku už sedmá, jí na první příčku posadila. Ovšem jen opravdu přesně na tři hodiny, protože v 18:00 hod. Pražská Slávie uzavírala program kola utkáním s Příbramí a po výhře 4:1 si zajistila minimálně dvoutýdenní pobyt (díky reprezentační přestávce) v čele nejvyšší soutěže. A já dodám, že zcela zaslouženě.
Způsob hry, který po hráčích trenér Trpišovský vyžaduje se musí líbit každému fotbalovému fanouškovi (všichni hráči v pohybu, agresívní napadání soupeře s míčem v každém prostoru hrací plochy, aktivita krajních obránců atd.). Díky širokému kádru se trenér dokáže vyrovnat s početnými absencemi hráčů pro zranění a i v této situaci se ukazuje, že i hráči, čekající na šanci mají způsob hry Slávie „pod kůží“ a funguje i v tomto složení. V tomto případě přispěla k atraktivnosti utkání i Příbram, která hrála aktivně, trenér Csaplár má tým založený na zkušenosti několika hráčů (Skácel, Rezek) a kolem nich poskládal rychlostně a pohybově nadstandardní mladé fotbalisty, kterým navíc nepřekáží ani míč.
Pokud si někdo klade otázku, proč se podobnou brankovou kanonádou tým Slávie neprezentoval v utkání v Evropské lize v Petrohradu, tak odpověď je jednoduchá. Protože v Petrohradu hrál jinak soupeř, tedy tým Zenitu Petrohrad. A tady se potvrzuje fakt, který my trenéři dobře známe. Zenit hrál totiž hodně defenzívně, z hlubokého obranného bloku se snahou o rychlý protiútok. A z jednoho z nich také rozhodl o zisku tří bodů do tabulky skupiny Evropské ligy. A tady se ukázalo, že tým Slávie, pokud nemá pro svou útočnou hru prostor, pokud soupeř zahustí vlastní třetinu hřiště musí hráči Slávie řešit finální část své ofenzívní hry převážně střelbou ze střední a větší vzdálenosti a pokud některý z těch pokusů tzv.“neulítne“, jako Stochovi v utkání s Příbramí (kdy už to na 4:1 Slávie ani nepotřebovala) ze 30-ti metrů nechytatelně do šibenice, tak je i pro Slávii vstřelit branku těžko řešitelné. Možná, že i tam směřoval některý z pokusů o střelbu do šibenice, jenže byl zblokovaný a ty které nebyly, brankář Zenitu dobře viděl a navíc přilétli k němu v ideální výšce.
V utkání Slávie s Příbramí jsem viděl i ještě jeden důkaz o kvalitě fotbalisty v parametru kvalitní první dotek s míčem. O prvním doteku mluví trenéři na všech úrovních a druhý gól Slávie v podání záložníka Baluty byl skvělou ukázkou. Přesně načasovaný míč od Hušbauera přes obránce do kroku Baluty, v pohybu skvěle prvním dotykem si míč sklepl do směru svého pohybu a druhým dotykem tak mohl poslat míč do sítě za bezmocného brankáře Kočího. Opravdu skvělá práce.
O tom, jak je fotbal nevyzpytatelný svědčí i další utkání 11. kola, v kterém Baník Ostrava si odvezl bod za remízu 2:2 z Mladé Boleslavi. Za zmínku určitě stojí to, že vyrovnávací branku obdržel Baník v 94. minutě prakticky z posledního nákopu domácích hráčů do pokutového území soupeře. Bránící hráč sice míč odhlavičkoval, jenže před pokutovým územím stojící mladoboleslavský hráč Mareš propálil všechno před sebou a míč si našel mezi mnoha hráči cestu do sítě za Laštůvkova záda. Toto utkání mě zaujalo především tím, že hostující tým Ostravy v té chvíli hrál přesilovku, domácí měli vyloučeného Matějovského, a přesto obdrželi branku. Přitom před týdnem v utkání se Slávií hráli 75 minut v oslabení bez vyloučeného Baroše a porazili silnou Slávii 2:1. Tady se ukazuje, jak je fotbal nevyzpytatelný a nikdy není nic jistého předem. V žádném případě nerozhoduje počet hráčů, jak by si laik mohl myslet, ale roli hraje i vůle hráčů, taktika, týmovost, kvalita na míči a mnoho dalších kritérií. Až někde hodně vzadu je i určitá dávka štěstí, které ovšem přeje připraveným.
Důležitou roli hrají ve fotbalu i standardní situace, což víme všichni a mohli jsme to vidět i v tomto kole. Např. vzpomínaný Baník Ostrava takto vstřelil obě svoje branky v Mladé Boleslavi, Slávie po nacvičeném rohu na Ngadeua a zakončoval Bořil, Ďurica z Dukly v Karviné z trestného kopu.
Zajímavé výsledky se tentokrát zrodily i na konci prvoligové tabulky. Začnu v Olomouci.
Domácí Sigma potřebuje bodovat v každém utkání a nic na tom nezměnilo ani to se Spartou. Asi se všichni shodneme, že Sigma vyhrála naprosto zaslouženě 1:0. Ale co já jsem na její hře viděl jinak, než dříve byla větší agresivita ve hře, větší tlak do zakončení i střelecké pokusy. Dosud jsem hru Sigmy hodnotil jako technicky a kombinačně vysoko, ale bez tlaku do pokutového území. Předpokládám, že na této změně v poslední době i trenér Jílek s týmem pracoval a bylo to vidět. Jen aby od tohoto trendu v dalších utkáních neustoupili.
Zajímavé výsledky se zrodily i u týmů na konci tabulky, které přispěly k velké vyrovnanosti týmů od 10. místa dolů. Ovlivnila to už vzpomínaná výhra Sigmy 1:0 se Spartou, ale také výhra poslední Dukly Praha v Karviné 0:2, prohra Opavy v posledním utkání ve „vyhnanství“ v Brně s Bohemians 0:1 a prohra Slovácka v Jablonci 0:2. V případě Slovácka je to už šestá prohra v řadě a v takovém případě je to složitá situace i pro trenéra Kordulu. Snad to ustojí, což mu přeji, protože to je jeden z mých nejpracovitějších fotbalistů, které jsem trénoval a určitě stejný je i jako trenér.
V posledním utkání tohoto kola Zlín prohrál 0:1 na vlastním stadionu s Libercem a po parádním úvodu v soutěži nyní začal sérii neúspěchů. Hodně je přisuzovaná odchodem středního záložníka Traorého do Slávie, což v tomto případě je pravděpodobně pravda. Je to úděl tohoto typu klubů, které prodejem hráčů naplňují klubový rozpočet. Vím o čem mluvím, zažíval jsem to hned v několika klubech.