Ze čtyř českých zástupců v předkolech Ligy mistrů a Evropské ligy se přes třetí předkolo prodrala jen pražská Slávia a to s vypětím všech sil v závěru odvetného utkání v běloruském Borisovu i přes prohru 1:2. Dalším třem našim zástupcům se to nepodařilo, i když Viktoria Plzeň má opravu v play off Evropské ligy. Navíc tentokrát všechny čtyři týmy, a to včetně postupující Slávie, nezískaly do svého i českého koeficientu ani bod.
I podle mého názoru naše největší želízko v ohni pražská Slávia dvojutkání s mezinárodně zkušeným BATE Borisov zvládla po domácí výhře 1:0 i přes prohru v odvětě 1:2 díky gólu, koho jiného než Milana Škody na hřišti soupeře (vstřelil i ten jediný doma). Přesto i na tak kvalitativně nadprůměrným českým týmem vyšperkovaným zkušenými zahraničními fotbalisty byla vidět obrovská nervozita. To nevnímám jako kritiku, ale jako svoji zkušenost z dlouholeté hráčské i trenérské kariéry. I fotbalisté jsou totiž jen lidi a psychika u nich pracuje velmi intenzívně. Proto mě ani nepřekvapilo, že nejhůře na tom byl v tomto smyslu úplný nováček na mezinárodní scéně obránce Jugas. Přesto chyby, které hráči Slávie, včetně jmenovaného Jugase, by se na takové úrovni neměly stávat. A platí to u obou inkasovaných branek Slávie. Naštěstí to nemělo vliv na postup týmu, ale byly to opravdu nervy.
Dalším středečním českým týmem usilujícím o play off Ligy mistrů byla Viktoria Plzeň. Po nadějném výkonu a výsledku 2:2 v Bukurešti a především výhře v prvním ligovém utkání s Duklou Praha 4:0 se zvedla doslova vlna optimismu. Uvedu několik titulků v médiích po utkání s Duklou: „Ostré zápasy nastartovaly kvalitu posledního mistra“, nebo „Plzeň se mění díky Vrbovi“. Já jsem ve svém komentáři po prvním ligovém kole napsal, že euforie není na místě, protože Dukla hrála v Plzni po inkasované brzké brance svoji kombinační hru a hráči Viktorie hráli jednoduše z bloku a čekali na chyby soupeře a ty přicházely. A z brejků Duklu trestala. To koneckonců potvrdil v pozápasovém rozhovoru i střelec první branky obránce Hejda. Titulky před Bukureští: „Nečekat, hrát“, „Hrát na 0:0 je sebevražda“, a po utkání: „Postup odvál výprask“ nebo „Drsný návrat na zem“ atd. A tady já vidím jednu z příčin kolapsu Plzně. Euforie po utkání s Duklou totiž z uvedených důvodů nebyla na místě. Navíc bylo jasné, že rumunský mistr je tvořen zkušenými rychlými fotbalisty, má nebezpečné protiútoky a na soupeřově hřišti je velmi efektivní. V pohárech, jak všichni víme, se hrají dvě utkání a herní strategii obou soupeřů to zcela jasně ovlivní. A po tom prvním a remíze 2:2 byla Viktoria ve výhodě. Nemyslím tím hrát na nula nula a posílat míče na tribunu, ale určitě hrát obezřetně, podobně, jako v utkání s Duklou Praha. Plzeňští v tomto případě přecenili svoje síly a otřepané „rozhoduje se na zeleném pažitu a ne prohlášeními do médií“ tady zafungovalo.
Velkým tématem v letním přípravném období byly změny v pražské Spartě. A logicky je to velké téma i nyní v začátku mistrovské sezóny. Po vyřazení z Evropské ligy logicky toto téma nabývá na intenzitě. I já jsem tady v předešlých komentářích uváděl spoustu nástrah, které mohou Spartu potkat a bohužel se moje obavy potvrzují a není třeba je znovu rozpitvávat. Heslovitě: zahraniční trenér, mnoho cizinců v kádru, složitá komunikace, mnoho zraněných atd. I já jsem toho názoru, že Sparta by měla i přes nepříznivé výsledky na nastoupené cestě pokračovat, ale musí si ujasnit a vyřešit mnohá „ale“. Od ideální základní sestavy, herní strategie, jasných pravidel a vytváření týmového ducha v hráčské kabině. Jenže to je cesta na dlouhou trať a Sparta na to má málo času. Zbývá ji teď sice jediný hlavní cíl, mistrovský titul, ale nesmí hned na začátku ligového ročníku, z výše uvedených důvodů, nabrat velkou bodovou ztrátu. Paradoxní výhodou může být koncentrace na ten jediný hlavní cíl, kdežto Slávia a doufám, že i Viktoria Plzeň budou mít hlavní cíle dva. Tím druhým je skupinová fáze evropských pohárů. Vyřešit musí také snížení počtu hráčů v kádru a to může také hodně narušit vztahy a soudržnost týmu.
Jen si v této věci neodpustím poznámku, že spekulace o odchodu Václava Kadlece mě vůbec nepřekvapují. Od okamžiku, kdy jsem si před několika lety přečetl v rozhovoru s ním, tenkrát mladým talentovaným fotbalistou, že jeho vzorem v týmu Sparty je Tomáš Řepka, tak mi bylo jasné, že tento chlapec to daleko nedotáhne. V Dánsku mu chyběl ruch velkoměsta, proto se vrátil do Prahy. Tam je ruchu hodně, což mu zřejmě vyhovuje, ovšem asi mu nedochází, že to nevyhovuje jeho sportovní formě. A že neplní pokyny a příkazy trenéra Stramaccioniho? To se v českém fotbalovém prostředí stává poměrně často a stejně často musí proto odejít trenér odejít trenér. Zaznamenal jsem v médiích obdiv k italskému trenérovi Sparty za to, že tento problém veřejně prezentoval. V pravém profesionálním prostředí to tak totiž funguje, ale v tom českém bohužel ne. Uvidíme tedy, jak to dopadne ve Spartě. Jsem totiž stoprocentně přesvědčen, že český trenér v situaci Sparty by už na její lavičce neseděl. Proto se zastávám ve svých komentářích českých trenérů, kteří nevytváří tolik propírané „specifické české fotbalové prostředí“. Oni jsou jen často jeho obětí. Vytváří ho funkcionáři a majitelé klubů, kteří o nich rozhodují.
Posledním českým klubem zapojeným v posledních dnech do předkol Evropské ligy byla Mladá Boleslav. Velice ambiciózní klub, který svoje ambice nedokáže realizovat. Žádná sláva to v posledních sezónách nebyla ani v lize (pohárovou příčku si klub zajistil v posledním kole ligy prohrou 0:4 díky výsledkům jiných klubů) a nic závratného tým nedokázal ani v předkolech Evropské ligy. A už vůbec nerozumím funkci trenéra Uhrína mladšího pod názvem generální sportovní manažér. Původní trenér Svědík byl sesazen, trenérem zůstal a nad ním je pan Uhrín ml. Zřejmě po vzoru např. Arsenalu Londýn, jenže tam je nejvyšším šéfem manažér Wenger a k sobě má několik asistentů. Nemám pocit, že by byl generálním sportovním manažérem. Trenér Uhrin si prošel zajímavou cestou i ve Slávii. Tam byl dokonce kromě trenéra i členem představenstva. Po něm ovšem musel tým dávat dohromady zkušený trenér Šilhavý a vůbec se nemusel jmenovat „generálním sportovním manažérem“. Tyto mladoboleslavské veletoče na postu trenéra týmu po odchodu trenéra Jarolíma k reprezentaci (Kalvoda, Svědík, Uhrín ml.) mně nepřipadají koncepční a hráči z toho musí mít tak trochu guláš.
Díky nepovedeným odvetám ve 3.předkole evropských pohárů, ve kterých naše 4 týmy nezískaly ani bod docela výrazně znehodnotily nejen svůj oddílový koeficient, ale především náš český. Pražská Sparta ani Mladá Boleslav ho již nevylepší, naopak jistotu vylepšení má Zlín ve skupině Evropské ligy a pražská Slávia v Lize mistrů nebo Evropské lize. Držme proto palce i Viktorii Plzeň v play off Evropské ligy, aby doplnila dva naše kluby na trojici. A s tím se už dá směrem k národnímu i klubovému koeficientu něco dělat.