Pravidelně se ve svých komentářích zabývám na prvním místě utkáními, ve kterých hrají největší favorité na titul a na účast v evropských pohárech. Tentokrát udělám výjimku a ne proto, že favorité hráli svá utkání až v pondělí, ale proto, že týmy z konce tabulky poměrně bohatě bodovaly.
Nepatří k nim sice Baník Ostrava, který na domácím stadionu ve Vítkovicích prohrál s dalším týmem z konce tabulky Jihlavou 1:2, ale ten podle mého názoru mezi ně nepatří také proto, že jeho osud je již dlouhodobě jednoznačně jasný. A porážka s Jihlavou na tom nic nezmění a nezměnila by na tom nic ani výhra. Příčiny dokáže pojmenovat i člověk sledující kroky vedení i z venku a nemusí být přímo u toho. Začalo to vyhazovem trenéra Svědíka a další přehmaty pokračovaly. Velkou měrou se na tom podílí i ne luxusní ekonomická situace, ale na ni se všechno svádět nedá. Zisk čtyř bodů za 15 podzimních kol je výmluvným vysvědčením.
Nad Baníkem Ostrava se před 15. kolem Synot ligy pohybovala trojice týmů se ziskem 12-ti bodů. Bohemians, Jihlava a Sigma Olomouc. A tato trojice získala v tomto kole dohromady 7 bodů. Jak už jsem vzpomenul Jihlava vyhrála v Ostravě s Baníkem 1:2, Sigma s dalším moravským soupeřem pomalu se přibližujícím závěru tabulky Slováckem 2:0 a tým Bohemians vydoloval cenný bod v Mladé Boleslavi za remízu 1:1.
Přesto, že Baník měl v utkání s Jihlavou i trochu smůlu, protože Kukec neproměnil několik minut před koncem pokutový kop, tak po pravdě by remíza 2:2 byla nezasloužená. Z utkání jsem viděl jen fragmenty, ale i podle hodnocení výkonu hráčů Baníku trenérem Korytářem utkání nezvládli tak, jak by si přál. Velmi kritické hodnocení celkové situace v týmu vyslovil po utkání hráč Mičola a mám takový dojem, že skutečnou situaci popsal sice v emocích a pod tlakem frustrace, ale poměrně přesně. Tomu odpovídá i divácká návštěva kolem 1 tisíce diváků.
Druhým sestupujícím nechce být nikdo a i toto kolo ukázalo, že v jarní části to bude boj, do kterého se můžou zapojit i další týmy, ne jen ty tři jmenované. Sigma Olomouc si určitě oddechla po zisku tří bodů se Slováckem, který byl zasloužený. Konečně se 2 krát prosadil hráč, který to má v popisu práce a tentokrát to byl hrotový útočník Slovák Malec.
Určitě překvapením je remíza Bohemians v Mladé Boleslavi a ještě větším překvapením je, že byla zasloužená. Zdá se mi, že domácím hráčům v závěru podzimu trochu docházejí síly a v utkání s Bohemians museli navíc dohánět jednobrankovou ztrátu. Lehkost, s jakou stříleli nadprůměrný počet branek zejména v domácím prostředí je opustila. Platí to i o mladých reprezentantech Zahustelovi a Skalákovi, i když prvně jmenovaný byl autorem jediné branky svého týmu.
Slávia porazila na domácím trávníku Příbram 2:1 a potvrdila tak nejen dobrou formu, ale i aktuální příslušnost k pořadí na příčkách hned za pohárovými zástupci a určitě bude chtít po nedávném vyřešení ekonomických problémů příchodem nových majitelů atakovat na konci sezóny příčky, zajišťující evropské poháry. Po pondělních dohrávkách už dokonce lepším brankovým rozdílem vystřídala na 4. příčce Liberec. Příbram naopak se prohrou na Slávii nebezpečně přibližuje k týmům, které si to rozdají o druhou sestupovou příčku. A to se panu Starkovi určitě nelíbí.
Dukla Praha přivítala na svém stadionu na Julisce ambiciózní Teplice a pro mě překvapivě zvítězila 4:0. Překvapením je pro mě zejména výše výhry a tím se Dukla protlačila na 9. místo v tabulce a vystřídala na ní právě svého soupeře z Teplic. Docela mě zajímala po utkání reakce velice ambiciózního a dravého trenéra Teplic Vavrušky, který již několikrát po nepříliš výsledkově úspěšném utkání prohlásil, že ho více než výsledek zajímá výkon svého týmu a ten byl dobrý. Tentokrát musel přiznat, že kromě výsledku ho nepotěšil ani výkon jeho svěřenců, což se při prohře 0:4 dalo předpokládat.
Pondělní dohrávky týmů, které hráli ve čtvrtek utkání Evropské ligy zahájila Viktoria Plzeň v Jablonci, který zůstává hodně za očekáváním. Podle mého názoru je to největší zklamání z pohledu umístění v aktuální tabulce v konfrontaci s předpokládaným očekáváním. To samozřejmě vycházelo z výkonů a umístění Jablonce v loňské sezóně a dalšího posílení hráčského kádru. Jablonečtí mají největší bodový deficit z utkání na vlastním stadionu na Střelnici a tuto bilanci potvrdili i v utkání s Viktorií Plzeň. Hrálo se za vydatného sněžení, ale terén byl poměrně solidní i díky povinnosti ligových klubů mít vyhřívané trávníky. Plzeň vyhrála brankou Baránka ještě v prvním poločasu, který tím odčinil vinu na zbytečném faulu v Borisovu v utkání s Dynamem Minsk, díky kterému soupeř v závěru utkání vstřelil vítěznou branku. Hráči Jablonce i přes evidentní snahu v tomto utkání branku nevstřelili. Mě nemile překvapila slabá návštěva na tomto atraktivním utkání i přes nevlídné počasí. Trenér Plzně Krejčí opět upřednostnil mladou obranu (Matějů, Baránek a Hejda) a udělal opět dobře. Nejen, že jeho tým bodoval naplno a neinkasoval branku, ale tito hráči tak získávají cenné zkušenosti. Taková konkurence je jen ku prospěchu a snad se zkušení mazáci, kteří se na poslední utkání dívají ze střídačky, také probudí.
Druhé pondělní utkání se hrálo ve Zlíně, kam přijel další pohárový zástupce českého fotbalu Liberec. Byl jsem opravdu zvědavý, jak si povede proti bojovnému a takticky skvěle připravenému a disciplinovanému nováčkovi, který je naopak od Jablonce největším příjemným překvapením letošního ročníku Synot ligy. Na Liberec jsem byl zvědavý hlavně proto, že jsem viděl jeho čtvrteční utkání v portugalské Braze, kde posledních 20 minut jeho hráči opravdu mleli z posledního. Navíc v současné době se musí Liberec vyrovnat také s několika absencemi ze zdravotních důvodů (Šural, Pavelka). Tím v žádném případě nechci snižovat suverénní výkon Zlína, který vyhrál 2:0 a kdyby proměnil některé další šance, které měl, tak by bylo skóre ještě vyšší. Své hráče snad poprvé po utkání ostře zkritizoval i trenér Liberce Trpišovský, který po svém letním nástupu své svěřence mohl dosud jen zaslouženě chválit. Nováček ze Zlína se tímto vítězstvím posunul po 15. kole na 6. místo prvoligové tabulky a to určitě nečekal nikdo, ani oni sami. Jenže zlínští i tímto utkáním potvrzují, že to není žádná náhoda. Je to výsledek práce trenéra a vnímání jeho pokynů soudržnými fotbalisty, kteří pracují v utkání a určitě i v tréninku na sto procent.
Poslední utkání se hrálo v Praze, kde Sparta Praha přivítala další překvapení podzimní části sezóny z Brna. Sparta už v tu dobu věděla, že Plzeň vyhrála v Jablonci a při neúspěchu v tomto utkání naroste její ztráta na tohoto největšího rivala na šest bodů. A to si nechtěli hráči ani celý klub připustit. Jenže po neproměnění několika tutovek se Brno ujalo vedení a mělo i několik dalších šancí. V sestavě Sparty tentokrát nastoupili ve středu hřiště Vácha i Jiráček a s nimi Matějovský. Poprvé se do základní sestavy nevešel Dočkal. Sparta po prohraném poločasu 0:1 vyrovnala dvěma slepenými brankami v 68. a 70. minuě, na kterých se podílel průnikem a finální přihrávkou mladý Konaté, který byl v tu chvíli na hřišti jen 4 minuty. Navíc první branku vstřelil také mladý útočník Juliš, který nastoupil do hry v 60. minutě. Střídání se tedy trenéru Ščasnému podařila. A to Hušbauer nastoupil až v 89. minutě a Dočkal se nedostal na hřiště vůbec.
Ani tentokrát se střelci nevyznamenali. Padlo 20 branek, což je průměr na utkání 2,5 a nepřišlo ani moc diváků. Snad se v dalším předehrávaném odvetném 16. kole střelci i diváci polepší.