Poslední 16. podzimní kolo uzavřelo program naší nejvyšší fotbalové soutěže v roce 2015 a určitě se i já budu zamýšlet nad jeho průběhem, nečekanými událostmi i konečnou tabulkou. V tomto komentáři se však budu věnovat právě jen poslednímu kolu, které potvrdilo dominanci dvojice Viktorie Plzeň a Sparty Praha v čele a definitivně vyjasnilo pořadí na sestupových příčkách, respektive druhé sestupové 15. příčce, protože ta první sestupová a poslední 16. příčka byla již dávno přisouzena Baníku Ostrava a je třeba říci, že zcela po právu. Ale pojďme postupně k jednotlivým utkáním.
I v tomto kole se potvrdilo, že pouhá fotbalovost v současném fotbalu k dlouhodobému úspěchu nestačí. Podrobněji se tomuto tématu budu věnovat v některém z dalších komentářů, ale tentokrát to zmíním na příkladu utkání Baníku Ostrava se Spartou a Bohemians s Jabloncem. V obou utkáních se střetly týmy z konce tabulky se soupeři s velkými ambicemi, tedy i s vysokým rozpočtem a vysokou hráčskou kvalitou. A kdyby hráči neměli na sobě dresy typické pro jednotlivé kluby, tak nově příchozí divák na stadion Baníku nebo Bohemians nepozná, který tým je ten ze dna a který ten bohatý a silný. Hráči Bohemians dokázali dokonce otočit během prvních tří minut druhého poločasu stav utkání z 0:1 na 2:1 a přehrávali určitě dobře placené fotbalisty z Jablonce nejen bojovností a týmovou odhodlaností, ale i fotbalovou kvalitou. Zisk tří bodů pro ně byl nejen zasloužený, ale znamenal udržení pětizápasové série bez porážky a v tabulce sestavené z posledních pěti kol jim patří se ziskem 11-ti bodů druhá příčka za Plzní, která získala plný počet 15-ti bodů. Ale ani to není pro klub, trenéry a hráče Bohemians to hlavní. Získali totiž ještě bonus v konečném umístění na nesestupové 13. příčce. A to je před dlouhou zimní přípravou velká vzpruha, protože vidět svůj tým během této doby na sestupové příčce není nic, co by dodávalo hráčům na sebevědomí a klidu.
Tento smutný pohled budou muset celou dobu vstřebávat hráči Baníku Ostrava, i když pro ně to není nic nečekaného nebo mimořádného, protože oni jsou s tímto stavem srozuměni již dlouho, i když to nahlas nikde neřeknou. Přesto v utkání se silnou Spartou podali velmi dobrý bojovný výkon a zasloužili si vyhrát. V sestavě trenér Korytář udělal několik změn a sestavil mužstvo podle schopnosti a ochoty odevzdat pro tým všechny síly. Hráči dřeli, nastřelili tyčku a vypracovali si několik šancí, ale nepřálo jim štěstí. Mužstvo Sparty vyprodukovalo za celé utkání jedinou střelu na branku Baníku. Byla to ta, která znamenala vítěznou branku po hrubé chybě brankáře Pavlenky, kterou využil všudybyl Lafata. Neodpustím si přesto poznámku na adresu sportovního vedení, trenérů a hráčů Baníku, kterým všem chybějí zkušenosti a často si počínají dosti naivně. Hrát dobře proti Spartě totiž není až takový problém díky velké motivaci a způsobu hry Sparty, který soupeři umožňuje hrát na rychlé protiútoky do otevřeného prostoru. A to vyhovovalo mladým dravcům Baníku i tentokrát. Další utkání i se slabšími soupeři, než je Sparta, budou daleko těžší po taktické stránce (soupeř bude bránit v bloku a hrozit z brejků) a hlavně mentální (tlak z nutnost zisku bodů).
Konkurent Sparty na čele tabulky Viktorie Plzeň zvládla domácí utkání s Duklou Praha podle předpokladů s přehledem. Všechno nastartoval Hořava nechytatelnou střelou hned ve 4. minutě. Plzeňští měli potom celé utkání pod kontrolou a přidali ještě dvě další branky. V posledních utkáních ustálená sestava složená z mladých hráčů v obraně potvrdila oprávněnost tohoto kroku trenéra Krejčího a zkušení hráči na lavičce musí bít na poplach, pokud ještě mají zájem se o místo v sestavě Plzně poprat. Pro budoucnost týmu Plzně je tento stav moc důležitý a je příslibem k návratu na ztracené pozice v Evropě. Na ty české by to stačilo, ale to je pro ambiciózní vedení klubu málo.
Zajímavé utkání se hrálo v Liberci, kam přijela dnes už velmi ambiciózní Slávia Praha, která si dělala zálusk na třetí místo v pořadí před zimní přestávkou. Dvojnásob to platilo v situaci, kdy proti nim měl stát zraněními a nabitým zápasovým kalendářem zdecimovaný tým Liberce. První poločas také podle těchto indícií vypadal, ale po bouřlivém průběhu poločasové přestávky ze strany trenéra Trpišovského v kabině mužstva (v posledním období častý jev) a po příchodu útočníka Bakoše se stav otočil během tří minut na 2:1 pro domácí. Toto vedení udrželi až do konce, uhájili tak čtvrtou příčku a postavení zajišťující průběžně evropské poháry. Věřme, že to také pomůže zvýšit odhodlání do posledního podzimního utkání v Evropské lize, kde má Liberec šanci při výhře s Olympickem Marseille postoupit do vyřazovací jarní fáze soutěže. A to by byl velký úspěch.
Slávia zůstala na páté příčce tabulky a v jarní části soutěže bude zcela jistě usilovat o umístění zaručující starty v evropských pohárech po několika letech tápání a ekonomických problémů. Možná bude i značně posílená, ale příklad Jablonce potvrdil, že i posílení týmu musí mít hlavu a patu.
Další aspirant o Evropu Mladá Boleslav hrála v Brně, které na svém stadionu pokořilo i Plzeň a Liberec. Tyto týmy hrály v Brně těsně po utkáních Evropské ligy, což bylo pro Brno určitou výhodou. Mladá Boleslav nebyla tento případ a jela do Brna napravit několik nepřesvědčivých výkonů a výsledků z poslední doby a vyhrát. Utkání skončilo remízou 1:1 a pro Brno bylo tentokrát velkou výhodou, že vstřelilo první branku, protože v opačném případě by na vyrovnání asi nemělo sílu. Takto mohlo bránit svoje těsné vedení, ale ani to se mu nepodařilo a nechybělo mnoho a utkání v Brně mohlo být třetím v tomto kole, ve kterém se prohrávajícímu týmu podařilo skóre utkání otočit, jako se to podařilo Bohemians a Liberci. Branku Brna vstřelil útočník Řezníček, který se po příchodu do Brna dlouho nemohl střelecky prosadit. Dařit se mu začalo až ve druhé polovině podzimu a vstřelil 8 branek.
Rušné a atraktivní utkání se hrálo hned v pátek v Uherském Hradišti, kam přijely Teplice. Otázkou bylo, jak se domácí tým vyrovná s absencí nejlepšího střelce Doška. Už před utkáním jsem byl přesvědčen, že ho nahradí další útočník Jarda Diviš. Proč jsem byl o tom přesvědčen? Protože jsem ho trénoval ve Vítkovicích a vím, že je velmi rychlý hráč, který bude vysokým a pomalejším stopérům Lüftnerovi a Jablonskému dělat větší problémy, než vysoký a silný útočník typu Doška. A můj odhad se potvrdil. Z výkonu týmu Teplic jsem přiznám se neměl dobrý pocit. Všiml jsem si nervozity, která nevyplývala jenom z nepříznivě se vyvíjejícího utkání a série utkání bez výhry. Ta vyvrcholila zbytečným nebezpečným faulem teplického Filla na Havlíka, po kterém následovala strkanice, která skončila dvěma červenými kartami pro iniciátora Filla a domácího Šumulikoského. Všiml jsem si také určité odevzdanosti během utkání i po něm jindy velmi sebevědomého trenéra Vavrušky, kterého při nepříznivém výsledku zajímal na prvním místě výkon svých hráčů, s kterým byl spokojen. Tentokrát nemohl být spokojen s ničím, tedy ani s výkonem.
Poslední dvě utkání měla rozhodnout o tom, kdo bude přezimovat na druhé sestupové příčce. Příbram porazila Sigmu Olomouc 3:0, i když první poločas vyzněl vyrovnaně. První branka v 56. minutě obraz utkání změnila ve prospěch domácích, kteří do konce utkání přidali ještě branky dvě. Zaujalo mě několik mladých fotbalistů v základní sestavě domácích jako Chaluš, Tregler, Suchan a střídající Kilián a Januška. A podobně jako u Plzně se tato cesta vyplatila a na 15. příčku v tabulce poslala svého soupeře z Olomouce.
Jihomoravské derby se hrálo v Jihlavě, kam přijelo asi největší pozitivní překvapení podzimu ze Zlína. Utkání skončilo remízou 2:2, což zřejmě nebral nikdo jako tragédii. Zlín potvrdil, že jeho výkony a umístění nejsou náhodné a Jihlavě i ten jeden bod zajistil 14. příčku, která by na konci soutěže nebyla sestupová. K tomu je ovšem ještě hodně daleko a i z tohoto pohledu bude jarní část velmi zajímavá.
V tomto kole padlo po krátké odmlce dvou kol opět více branek, než je průměr na utkání 3 branky. Konkrétně padlo 25 branek, což dělá průměr 3,125 na utkání.