Gambrinus liga sice odpočívá, ale rušno je v ní opravdu hodně

Stejně, jako každou sezónu, i letos v těchto dnech odjíždějí týmy nejvyšší české fotbalové soutěže na herní soustředění do teplejších destinací, jako jsou Kypr, Turecko, Portugalsko a Španělsko. Tam se snaží sehrát několik přípravných utkání v lepších klimatických podmínkách, než jsou momentálně u nás a s kvalitnějšími zahraničními soupeři. Cílem je také zabudovat do týmu nové hráče, sehrát se bez těch, kteří přestoupili jinam nebo museli z různých důvodů klub opustit. Troufám si tvrdit, že hráčských změn v prvoligových klubech je letos nejvíce za posledních několik let a to si na všechny určitě nevzpomenu.

Zcela jistě je překvapením minimální aktivita pražské Sparty, která v minulosti patřila ke klubům, kde se, často naprosto nekoncepčně, točili hráči jako na kolotoči do klubu i z klubu. Není to náhoda, protože Sparta konečně pracuje ve sportovní oblasti podle jasně dané koncepce, na kterou dohlíží její sportovní manažér Jarda Hřebík a s „A“ týmem pracuje trenér Lavička, který dokáže v kabině vytvořit pozitivní týmovou atmosféru. Jednoznačně k tomu napomáhá i daleko kvalifikovanější doplňování kádru hráčů Sparty fotbalisty kvalitními nejen sportovně, ale i charakterově. Kdyby v týmu působili a kabinu řídili hráči typu Řepky, Blažka a např. Siegla, tak by to i Hřebík s Lavičkou měli těžší. Na hře i vystupování týmu Sparty je evidentní týmová soudržnost, což v minulosti ve Spartě nefungovalo.

Možná i proto se ve Spartě rozhodli angažovat Radoslava Kováče, momentálně ještě do léta hráče Liberce. Ve Spartě už dnes ví, že je to hráč, který je pro mužstvo důležitý nejen na hřišti, ale i v kabině, což dokazuje i v Liberci. Radek prohlásil, že odchod do Sparty mu doporučil i Tomáš Ujfaluši, jeho dlouholetý kamarád. „Ujfi“ je totiž podobným typem fotbalisty na hřišti i v kabině. Oba jsou odchovanci Sigmy Olomouc, kde jsem se s nimi setkal, oba pocházejí z klimaticky drsného kraje na pomezí Jeseníků. Radek z Loučné nad Desnou a Tomáš z Rýmařova, takže mají k sobě blíže již od narození.

Případ „pilíře“ obrany Liberce mě zaujal ještě z jednoho důvodu. Liberec totiž „naboural“ letitou praxi českých klubů, kterou jsem v jednom z předchozích komentářů kritizoval, že hráč, kterému za půl roku končí smlouva a odmítne ji prodloužit, tak je vyřazen z týmu a trénuje individuálně, v lepším případě s juniorkou, protože za 6 měsíců odejde z klubu bez náhrady. Liberec se zachoval jinak. Uvědomuje si, že tohoto hráče bude potřebovat a je přesvědčen, že bude odvádět co nejlepší výkony, i když v létě přestoupí. Roli v rozhodování klubu jistě sehrálo i přesvědčení, že Radek Kováč je natolik charakterním člověkem, že to splní. I proto si jej Sparta vybrala.

Když už jsem u Liberce, tak musím konstatovat, že patří ke třem klubům, kde je hráčská fluktuace nejvyšší. Jenže u Slávie a Baníku Ostrava proběhla velká výměna hráčů s cílem jej posílit, v Liberci je to podle mého názoru opačně. Nabízí se vysvětlení, že ekonomická situace klubu není vůbec růžová. Jak jinak si lze vysvětlit odchody Kováče v létě a aktuální odchody stopéra Keliče, obránce Kušníra a čerstvě útočníka Rabušice do italské Verony. Ano, naopak do Liberce sportovní manažér Honza Nezmar přivedl obránce Rajnocha, záložníka Marka Jarolíma, útočníka z Dynama Kyjev a podařilo se udržet dalšího záložníka Rybalka. I vzhledem k brzkému souboji v Evropské lize s nizozemským Alkmaarem je úkolem trenéra Šilhavého poskládat tým prakticky znovu a času není moc.

Čerstvý odchod útočníka Rabušice asi nikdo nečekal. Zrealizoval se opravdu v posledních minutách přestupového „okna“. Pro hráče je to určitě krok výše po sportovní stránce, zcela jistě i po té finanční. Jen si nejsem jistý, zda se Rabušic, kterého mám rád pro jeho ochotu odevzdat pro tým všechny své síly a i jeho rozhovory mají hlavu i patu, dokáže v italské lize prosadit. Je to dříč, ale to je málo. Je fyzicky silný, ale pohybově dosti statický a těžkopádný, chybí mu dynamika a zrychlení v prvních krocích. Přesto mu držím palce.

Trenér Komňacký donutil vedení Baníku profinancovat totální přestavbu týmu. Hodně hráčů muselo na základě klubové i trenérovy analýzy z Baníku odejít. Patří mezi ně i klubová, do nedávna nedotknutelná ikona Lukeš. Důvodem byla jeho hráčská typologie, která nesplňuje požadavky moderního fotbalu. S tímto hodnocením zcela souhlasím a myslím si to již několik sezón. Přesto toto rozhodnutí považuji za velmi odvážné, protože příznivci Baníku to jistě vidí jinak. Oni totiž hodnotí hráče podle jejich popularity a Lukeš byl hodně populární. I v tomto případě se ukázalo, jak důležitá byla volba nového trenéra Komňackého, který má respekt nejen hráčů, ale především vedení Baníku. Kdyby totiž s „nápadem“ na totální obměnu kádru hráčů a ukončení působení ikony Lukeše přišel trenér Svědík, tak by zcela jistě neuspěl. Důvody by se našly a jedním z nich by byly finance. Nakonec se tedy našly a to je pro Baník dobře. Opět je otázkou, jak se podaří trenérům přebudování týmu, zapracování nových hráčů a také jak se noví, především mladí hráči Baníku, vyrovnají s psychickým tlakem, který bude v boji o záchranu velký.

Druhým týmem, který totálně přebudoval svůj hráčský kádr je Slávia Praha. V médiích jsem se dokonce dočetl, že sestava na první jarní utkání v Olomouci může být kompletně jiná, než při podzimním propadáku 0:7 s Teplicemi. Tady platí to stejné, jako u Baníku Ostrava. Trenéru Petroušovi by se prosadit takovou změnu nepodařilo, ale zkušenému trenérovi Koubkovi ano. A opět rozhodne zabudování nových hráčů a jejich výkonu v „ostrých“ utkáních v GL. Snad už i Slávia (podobně, jako Sparta) pochopila, že je třeba fotbalisty hodnotit nejen sportovně, ale i lidsky, a že s hráči typu Fenina svých cílů nedosáhne.

Kromě Sparty se ve změnách svých týmů moc neprojevuje ani plzeňská Viktoria. Kromě návratu několika hráčů z hostování zaujal přestup (přesněji hostování s opcí na přestup), zkrátka odchod Rajtorala do bundesligového Hannoveru. Včera odpoledne již nastoupil v základní sestavě při výhře 3:1 s Mönchengladbachem. Byl jsem na jeho výkon zvědavý a budu i nadále, protože jsem na něj přísnější, než se o něm píše. Tvrdím, že hraje velmi aktivně v podpoře útočné fáze hry, což moderní fotbal vyžaduje, ale nezodpovědně brání, což je pro obránce docela velký problém. Např. v utkání Ligy mistrů v Manchesteru s City měl prsty ve všech čtyřech brankách. Ve třech případech nepokryl skórujícího hráče ve svém uzavírajícím prostoru stejně tak při brance CSKA Moskva v Plzni), při čtvrté brance nedůsledně přistoupil k centrujícímu hráči, jehož centr zužitkoval na 4:2 Džeko. Podle mého názoru Rajtoral v dresu Plzně často hrál nezodpovědně a návraty do obrany podceňoval. Zcela jistě mu to vytýkal i trenér Vrba a uvědomoval si to i sám Rajtoral, protože včera si defenzívních povinností všímal daleko zodpovědněji, než v dresu Plzně. Zkrátka se chtěl dobře zapsat a doufám, že mu to tak vydrží, protože v Bundeslize čekají na jeho chybu další hráči, kteří jsou momentálně na střídačce nebo dokonce na tribuně. Vykládat by o tom mohli i jiní čeští hráči (Kadlec ve Frankfurtu, Fenin atd.), kteří dobře začali a dnes sedí na střídačce nebo už tam nejsou vůbec..

Na závěr nemůžu opomenout případ útočníka Sigmy Olomouc Doležala, dnes již vlastně hráče Jablonce. Je neuvěřitelné, že se něco takového na této úrovni může přihodit. Myslím tím naivitu (možná pohodlnost nebo přehnanou šetrnost) zodpovědných lidí v Sigmě. Navíc v situaci, kdy i pan Lébr, šéf Sigmy přizná, že už pan Kubíček, dlouholetý manažér před ním tvrdil, že hráčský agent Chovanec je podrazák, se spolehnou na to, že jim zaregistruje nově prodlouženou smlouvu. Je to další z několika podivností v posledním období v olomoucké Sigmě (kauza Bohemians, Kučera a jeho odchod do zahraničí, trenér Pivarník kritizuje v médiích vedení klubu, kapitán Škerle kritizuje v médiích odvolaného trenéra Kotůlka). V Sigmě jsem pracoval 17 let a trochu její filosofii znám. Proto vím, že tam nefunguje všechno tak, jak má. Lidská stránka hráčů je podceňovaná. Dokonce i finanční stránka, která byla léta vzorem ostatním klubům má svoje mezery. Klub je ve ztrátě 40 mil. Já mám na mysli výchovu hráčů ke klubové hrdosti (nevím, jak to lépe nazvat), klubismu, oddanosti atd. Postup útočníka Doležala je toho důkazem. Jsem přesvědčen, že většina hráčů „A“ mužstva mu tento postup schvaluje a rádi by byli na jeho místě. Nemají ten správný vztah ke klubu, protože se v nich nepěstuje. A to je pro klub alarmující. Prapočátek je ve výchově hráčů od žáků. Dnes už totiž neplatí, že nejlepší hráči jsou ti problémoví. To je zastaralá téze a hodně by o tom mohli přednášet šéfové ve Spartě. Snad se poučí i Sigma, ale bude to trvat, to nejde za rok.

Komentáře nejsou povoleny.