Včera jsme se všichni těšili na další kvalifikační utkání na mistrovství světa v Brazílii proti Arménii. Utkání jsme potřebovali vyhrát, abychom si uchovali reálnou naději na postup alespoň z druhého místa ve skupině, což se nám nepodařilo. Proto naděje na postup sice existuje, ale jen teoretická.
Nechci se v tomto svém komentáři chovat jako „generál po bitvě“, protože to umí každý. Jsem trenér a nikdy jsem takové chytráky neměl v oblibě. Proto mi věřte, že připomínky a kritiku, kterou teď po utkání vyslovím, jsem přesně takto vnímal již před jeho zahájením a měl jsem snahu ji sdělit i na těchto mých webových stránkách, jenže mi na to nezbyl čas.
Respektuji právo trenéra na zvolení základního rozestavení, sestavy a strategie pro utkání. Stejně tak je mi jasné, že měl trenér Bílek a jeho asistenti možnost shlédnout na videu nejbližší utkání svého soupeře Arménie a podle těchto poznatků se rozhodovali. Tuto možnost jsem já neměl. Přesto si troufám pojmenovat několik, podle mého názoru, sporných rozhodnutí trenéra. Opakuji, že jsem to tak viděl již před utkáním, v okamžiku, kdy se začalo spekulovat o sestavě a základním rozestavení. Teď tedy konkrétně.
Trenér Bílek se rozhodl pro rozestavení 4 4 2, tedy se dvěma hrotovými útočníky. Tady jsem já viděl velké nebezpečí v tom, že proti soupeři, jehož hra je založena na rychlých protiútocích (viz výhry 4:0 na Slovensku a v Dánsku), tímto rozestavením oslabovat o jednoho hráče střední pásmo, kde se rychlé protiútoky ziskem nebo ztrátou míče rodí, jsem považoval za chybu. Ano, já vím. Potřebovali jsme vyhrát, ale toho jaksi automaticky nelze docílit prostým zdvojením útočníků. Trenér podle mě tímto rozhodnutím Arméncům ulehčil situaci ve středu hřiště. I já jsem sice viděl, že naši krajní záložníci se tlačili do středu hřiště a uvolňovali tím prostor pro aktivitu krajních obránců, ale těm se vůbec nedařilo. U Limberského zřejmě i díky zdravotnímu stavu. Zkrátka volbu hry se dvěma hrotovými hráči považuji za chybu. Dnes už tak nehraje z vyspělých týmů nikdo a není to proto, že by nechtěli střílet potřebné góly. Má snad někdo pocit, že Viktoria Plzeň nehraje dostatečně ofenzívně proto, že hraje v základním rozestavení na jednoho útočníka? Trochu mi tato volba trenéra Bílka připomíná reakci jeho předchůdce na postu trenéra reprezentace Petra Rady po utkání kvalifikace v Polsku. Tenkrát zvolil také rozestavení 4 4 2, také to byla hrubá chyba a on opáčil: „Národ si přál hrát na dva útočníky, tak jsme tak hráli“.
Druhá chyba, podle mého názoru, byla volba druhého útočníka ke Kozákovi, kterým byl Michael Rabušic. Daří se mu sice momentálně v dresu Slovanu Liberec, považuji jej za velkého srdcaře a bojovníka, ale na mezinárodní úroveň má i nedostatky, které mu brání se prosadit, i když se dostal do dvou šancí, které bohužel neproměnil. Za ty nedostatky považuji jeho malou pohyblivost, schází mu dynamika v prvních krocích, je tak trochu nemotorný. To Kozák i přes svou vysokou postavu je daleko pohyblivější, dynamičtější a obratnější.
Třetí důvod mojí nedůvěry pro zvolené rozestavení, opakuji již při jeho prezentaci před utkáním, který úzce souvisí s dvěma předchozími, je zkušenost v tom, že proti dvěma útočníkům, tzv. „věžím“, tedy vysokým hráčům, se obraně hraje daleko lépe, než proti jednomu, kterého z hloubky pole doplňují další hráči. Takto si oba naše útočníky arménští stopeři rozebrali, vrchem je uhlídali a jinak moc nebezpeční nebyli. Jejich účinnost při standartních situacích byla otupena jejich stereotypním zahráváním.
Souhlasím s tím, že kdyby třeba Rabušic proměnil jednu ze svých velkých šancí a my utkání s Arménií vyhráli, tak ty moje kritické výtky tady nebudeme řešit. Jenže jsme nevyhráli a je otázkou proč. Já nechci tvrdit, že utkání skončilo naší porážkou díky těmto mnou prezentovaným chybám. Já tvrdím, že to byla špatná rozhodnutí. Trenér zkrátka řešil jen potřebu našeho týmu (vyhrát), ale už zapomněl (i když o tom před utkáním mluvil a hráče na rychlé protiútoky soupeře upozorňoval) myslet i na jeho největší zbraň. Vlastně on na ni myslel, ale zvoleným způsobem hry jej soupeři umožnil.
Samozřejmě si uvědomuji i další okolnosti, které neprospívají výkonu mužstva. Podle mého názoru obránce Kadlec už dlouho nehraje dobře. Jeho „útěk“ z Bundesligy do Turecka není náhoda. A i tam už nehraje pravidelně. Působí na mě jako hráč bez ambicí. Jeho laxnost jsem kritizoval již po utkání v Maďarsku, kde díky tomu zavinil pokutový kop. Včera zavinil svojí liknavostí před vlastním pokutovým územím první obdrženou branku. Stejně tak odchod Plašila, dlouholetého spolehlivého reprezentanta z Bordeux do italské Catanie o něčem svědčí a souvisí zřejmě s jeho výkonností. Gebre Selassie na pravé straně obrany je příkladem, jak hluboko může fotbalista klesnout se svojí formou ve srovnání s EURO 2012 v Polsku. Přitom je to stejný člověk se stejnou hlavou, srdcem, svaly, ale rozdíl je markantní. O místo na slunci v Hamburku bojuje Jiráček, Kozák nedávno změnil působiště z Lazia Řím do anglické Aston Villy, zdravotní problémy Limberského. Kapitán Rosický na všechno nestačí. Z jeho výrazu v obličeji jsem četl, že je nešťastný, protože si nemá na hřišti s kým dát kvalitní míč. V sestavě totiž jemu i celému týmu chyběl skvělý Darida, který nemohl nastoupit kvůli žlutým kartám a to bylo hodně znát. Snaživý Hušbauer dřel, snažil se uplatnit i svoji velkou zbraň střelbu, ale netrefoval mezi tři tyče. Sivok tentokrát byl z obrany nejjistější, snažil se být nebezpečný i při standartních situacích, Kozák se snažil, ale občas mi to připadalo, že si s Rabušicem překáží. Jeho výkon narostl s příchodem Kadlece, resp. odchodem Rabušice, ale to už bylo pozdě. Jablonecký Vaněk ukázal, že v budoucnu se s ním může počítat, snažil se i o zakončení, ale potřebuje dozrát.
I vzhledem k aktuálním negativním okolnostem v klubech u některých hráčů se zřejmě naskýtá otázka, zda neměl hrát v základní sestavě někdo jiný (Rajtoral, Suchý), ale to už by zavánělo tím nenáviděným „generálem po bitvě“ a tím já jsem nikdy nebyl ani být nechci. Přesto jsem přesvědčen, že reprezentační mužstvo, které momentálně máme je kvalitnějším týmem, než ukazují jeho výsledky v kvalifikační skupině. Problém proto vidím i v tom, že v posledních letech jsou na tento prestižní post voleni trenéři, kteří na něj nemají dostatek zkušeností a nemyslím si, že jiné trenéry nemáme. Ale to už se pletu do kompetencí někoho jiného.