V posledních měsících se vždycky po utkání české reprezentace v kvalifikaci na mistrovství světa v Brazílii počítalo, kolik utkání z těch zbývajících musíme vyhrát, abychom ještě postoupili. Bohužel to bylo často po neúspěšném výsledku, takže pravděpodobnost dosáhnout na postup byla stále menší.
Po utkání v Itálii se rovná prakticky nule, protože fantasmagorické složité varianty se mi už ani nechtějí číst a přemýšlet o nich. Vždyť na ně nevěří ani trenér Bílek, který hned po utkání v Itálii podal demisi a nevěří ani předseda FAČR pan Pelta, který ji okamžitě přijal.
Asi se všichni shodneme, že o naší absenci v Brazílii nerozhodlo úterní utkání v Turíně, ale především utkání na domácích stadionech. Ta bilance je přeci tak katastrofální (Dánsko 0:3, Bulharsko a Itálie bez branek, Arménie 1:2 a jediná výhra s Maltou), že si nedovedu představit, jak s ní lze postoupit. Pokud bych zůstal u tradičních počtů, tak bychom museli získat ve zbývajících dvou utkáních možná po 5 ti bodech za výhru, ale zatím se za ni dávají body tři a to nám nestačí.
Krátce se vrátím k utkání v Itálii. Soupeř potvrdil svoje kvality a vyhrál zaslouženě, i když to možná chvíli v prvním poločasu vypadalo na překvapení. Jenže to bylo především tím, že italský útočník Balotelli neproměnil svoje tutovky a nám se fantasticky povedl jeden rychlý protiútok po ose Darida, Rosický, Jiráček a zakončující Kozák. Do kabin se šlo s nadějí na dobrý výsledek, ale ta zhasla hned po prvních minutách poločasu druhého. Zahajovací výkop jsme měli my, ale hned z něj došlo ke ztrátě míče na naší polovině a první vyložené šanci Italů. Chvíli nato k druhé a po ní kopali Italové sérii rohových kopů a z posledního z nich vyrovnali po chybě brankáře Čecha. Za několik dalších minut si pravý obránce Gebre Selassie počínal v souboji s Balotellim velmi naivně a byla z toho penalta. Tu s přehledem proměnil sám faulovaný útočník a najednou došlo k výsledkovému obratu. Možná se může zdát, že obdržet branky ze standardních situací nesvědčí o nějaké herní převaze Italů. Jenže pravda je taková, že tyto standardní situace byly výsledkem zvýšené agresivity a aktivity v napadání naší rozehrávky. Bylo chybou, že na to naši hráči nebyli připraveni. Bylo zcela jasné, že trenér soupeře vyburcuje, při nepříznivém stavu, svoje hráče k takovému aktivnímu přístupu. Proto jsme měli v úvodu druhého poločasu hrát obezřetněji a bezpečněji. Zbývající čas utkání již proběhl v relativním klidu, Italové polevili, couvli směrem ke své brance a více méně hlídali svoje těsné vedení, které jim definitivně zaručilo postup tam, kam bychom rádi postoupili i my. Tedy na mistrovství světa do Brazílie.
Opět mám k dispozici statistické údaje z tohoto utkání od firmy Panniny a vyhodnocoval je pro deník Sport. Z nich je zřejmé, že v prvním poločasu byli Italové daleko aktivnější ve všech hlediscích (% držení míče, počty všech druhů přihrávek, době herní převahy atd.), ale přidali k tomu i vyšší procento úspěšnosti, což je měřítkem kvality. Úspěšných přihrávek měli 78,2 %, my jenom 60,8 %. Tedy jsme jich měli celkově nejen podstatně méně (760:421), ale i vyšší procento nepřesných. Možná nečekaným zjištěním je vyrovnanost těchto mnoha parametrů ve druhém poločasu. Např. těžiště hry v I. poločasu v poměru 65,1 : 44,3 m od vlastní branky a ve II. poločasu vyrovnané 55,7 : 55,6 atd. Jak je to možné? Je to jednoduché. První poločas Italové chtěli vstřelit vedoucí a později vyrovnávací branku, v nástupu do druhého skóre otočili a potom výsledek jen kontrolovali. Jsem přesvědčen, že kdyby nevyhrávali, tak ta čísla budou zcela jiná. I tento případ potvrzuje, že fotbal je nevyzpytatelný sport, nedá se dopředu naplánovat a často statistická čísla neodpovídají výsledku. V tom je tento sport zajímavý.
Ve druhém poločasu Italové zcela změnili způsob hry. Nejen základní rozestavení 3 4 3 na 4 3 3, ale také pojetí útočné fáze. Z proudu hry je zřejmé, že míč putoval nejčastěji mezi obránci a mozkem týmu Pirlem na postu defenzivního záložníka. Pirlo potom míče distribuoval do křídelních prostorů na Maggia vpravo a Pasquala vlevo. Tam potom akce pokračovala s cílem centrovat do pokutového území. V prvním poločasu se jim to dařilo zejména vlevo, tedy přes naše hráče Plašila a zejména Gebre Selassiho. Potvrzení tohoto způsobu hry a jeho změny ve druhém poločasu? Italové celkově centrovali v utkání (vzpomeňte na šance Balotelliho právě po centrech) 28 krát. Z toho 23 krát v I. poločasu a z toho 15 krát z levé strany (přes Gebre Selassiho). Ve druhém, kdy už nepotřebovali přidávat další branky, od centrů upustili (pouze 5 krát a z levé strany ani jednou). Zkrátka mají připraveno několik variant způsobu hry a používají je podle potřeby.
Ve hře Italů jsem viděl v útočné fázi spoustu spritových náběhů ofenzivních hráčů za obranu soupeře. Tento náběh byl impulsem pro hráče s míčem (nejčastěji opět Pirlo) k dlouhému, časovanému a prudkému míči na tohoto nabíhajícího hráče. Ta přesnost a kvalita převzetí míče ve sprintu byla vysoká. Kdyby nabíhajícího hráče několikrát nezastavil praporek pomezního rozhodčího, tak bylo před naší brankou zle. Tento způsob překonání obrany soupeře je nejen bezpečný, ale i rychlý a proti zaváhajícímu obránci velmi účinný. Neodpustím si srovnání s našimi zvyklostmi. V Česku se každý, i předem připravená dlouhá přihrávka považuje za nakopávání míčů, které je zavržení hodné a stále slyšíme jen o hře po zemi, což je velmi vhodný způsob hry, ale není jediný.
Pokud si myslíte, že budu tady naše hráče kritizovat za předvedený výkon, tak se mýlíte. Všichni hráli s maximálním úsilím, ale momentálně je kvalita Italů daleko vyšší a s tím je třeba se vyrovnat. Vyhrát bychom mohli jen v případě, že by Italové zahazovali své vyložené šance, jako v prvním poločasu a to se nestalo. Přesto jsem přesvědčen, že kvalita našich hráčů je daleko vyšší, než ukázalo utkání v Itálii. Jen momentálně jsou někteří z formy, někteří za zenitem své výkonnosti. Otázkou je, proč trenér Bílek stále lpí na těchto hráčích a k jejich aktuálnímu rozpoložení nepřihlédne. Udělal to až teď, v posledním utkání na lavičce reprezentačního týmu třeba v případě Michala Kadlece, možná to mohl udělat i v případě Gebre Selassiho a Plašila. To už bych se dostal k hodnocení trenéra a to si nechám na příště