Další, 7. kolo GL proběhlo tak trochu ve stínu velkého úspěchu českých klubů v play off Ligy mistrů (Viktoria Plzeň) a Evropské ligy (Slovan Liberec) a vklínilo se mezi jejich odvetná utkání a kvalifikačním termínem o účast na mistrovství světa v Brazílii. Přesto jsem si tam našel, kromě výsledkového shrnutí, několik zajímavých událostí.
Před utkáním plzeňského týmu se Sigmou Olomouc na vyprodaném stadionu v Plzni se všichni přítomní, tedy hráči, vedení a také příznivci Viktorie Plzeň, rozloučili s Vladimírem Daridou, odchovancem klubu, který přestoupil do bundesligového Freiburgu. Musím se přiznat, že jsem si tohoto skvělého fotbalistu velmi oblíbil a i mě mrzí, že jej nebudu každý týden vídat na českých prvoligových trávnících. Vždyť jsem jej již dávno před jeho premiérou v reprezentačním týmu doporučoval trenéru Bílkovi. Myslím samozřejmě jen na dálku, protože trenér Bílek se se mnou o svých krocích neradí. Tento fotbalista má totiž vynikající individuální fotbalové dovednosti, skvělou kondici, vůli a morálku. Vždy mi připadalo, že si poradí i v těch nejsložitějších situacích a já jsem přesvědčen, že se dlouhodobě dokáže prosadit i v německé nejvyšší soutěži. Termín „dlouhodobě“ jsem použil úmyslně, protože již několik nadějných českých hráčů v úvodu svého působení v Německu zazářilo, ale dlouho jim to nevydrželo. U Daridy to nehrozí, protože kromě jmenovaných předností mu navíc nechybí pracovitost v tréninku a pokora. Zkrátka ví přesně, co chce a je ochoten pro to udělat maximum.
Už bez Daridy Plzeň skvěle utkání začala, brzy vedla 2:0, ale nakonec se nechala tímto začátkem ukolébat a evidentně nepomohla ani domluva trenéra Vrby o poločasové přestávce. Přesto tři body zůstaly v Plzni a tím si mužstvo udrželo bodovou rovnost se Spartou na čele tabulky GL.
Sparta nastoupila v tomto kole v domácím prostředí proti skomírajícímu Baníku Ostrava, který před týdnem v klíčovém utkání porazil Brno. V základní sestavě Sparty se objevil útočný žolík z několika posledních kol Bednář, který svoji roli „žolíka“ nese dost těžko. V posledním komentáři k 6. kolu jsem upozornil na to, že pokud nastoupí v základní sestavě, tak by se jeho „kanonýrské kouzlo“ mohlo vytratit, protože ztratí výhodu v konfrontaci s unavenými obránci v závěru utkání. A to se podle mého názoru stalo. Bednáře nebylo celé utkání moc vidět, tak trochu si občas s druhým útočníkem Lafatou překáželi. Naopak branku v závěru vstřelil Konaté, který nastoupil v 75. minutě a přihrával mu Vacek, který nastoupil v 80. minutě. Zkrátka se potvrdilo, že je rozdíl, nastoupit v základní sestavě a v závěrech utkání. Trenér Lavička to určitě ví, ale přesvědčit o tom i Bednáře nešlo jinak, než jej nasadit od 1. minuty.
Dalším utkáním našich „evropských“ týmů bylo severočeské derby Jablonec v. Liberec. Hosté z Liberce si odvezli všechny tři body zejména díky nedostatečné vyváženosti v poměru ofenzívní a defenzívní fázi hry týmu Jablonce. Je pravda, že jablonečtí hráči opět neproměňovali vyložené šance, ale to bylo až v době, kdy Liberec vedl 2:0 a hlídal svoje vedení. Podle mého názoru hráči Jablonce hrají stejně proti slabšímu soupeři i proti rovnocennému i daleko kvalitnějšímu. Konkrétně z poslední doby ten slabší s nimi v Olomouci prohrál, rovnocenný Liberec vyhrál 2:0 a kvalitnější Betis Sevilla uštědřil debakl 6:0. Zřejmě trenér Skuhravý nedokáže odhadnout možnosti svého týmu v konfrontaci se soupeřem a podle toho zvolit míru ofenzívnosti týmu, jak jsem napsal po utkání ve Španělsku a s Libercem se to jen potvrdilo. Nebo to dokáže, ale hráči si hrají, co chtějí. Snad se poučí on i jeho svěřenci. V kolektivních hrách se totiž musí vždy vycházet z disciplinované obranné fáze. Nakonec to předvedla i Chelsea v utkání o Superpohár v nádherném utkání v Praze, kdy ji od trofeje dělilo jen několik vteřin.
Dalším hráčem, který mě v tomto kole zaujal byl znojemský Marek Heinz. Marka znám velmi dobře, mám jej rád, ale proto také vím, že to není hráč do nepohody. On se tím ani netají. Pořád říká, že k dobrému pocitu z fotbalu potřebuje pohodu apod. Zkrátka je to hráč, který je cenný pro tým v situaci, kdy se týmu a tím i jemu všechno daří. To našel před několika lety v Baníku Ostrava a v loňské sezóně ve FNL ve Znojmě. Na jiných svých i zahraničních štacích tuto pohodu neměl, proto moc neuspěl. V letos prvoligovém Znojmě tu „svoji“ pohodu hledá marně a bylo to znát z jeho vyjádření po prohraném utkání na Bohemians 0:2. Byl hodně kritický ke svým spoluhráčům, sobě i výkonu celého mužstva atd. Mám takový pocit, že pokud se tým Znojma brzy nechytí nějakou tříbodovou injekcí, tak přijde nejen o GL, ale brzy také o přínos svého ve FNL nejlepšího střelce.
V tomto 7. kole GL se dvěma týmům podařilo otočit průběh a stav utkání. Spartě s Ostravou z 0:1 na 4:1 a také Jihlavě se Slávií z 0:1 na 2:1. Velkou polemiku přitom vyvolal pokutový kop ve prospěch domácí Jihlavy, kterým vyrovnala na 1:1 a potom v závěru utkání přidala i vítěznou branku. I já, při pohledu na televizní obrazovku se domnívám, že pokutový kop se pískat neměl. Ke kontaktu dvou hráčů sice došlo, ale fotbal je přeci kontaktní sport a tento kontakt faulem nebyl.
Do Brna tentokrát přijelo Slovácko k jihomoravskému derby klubů, které potřebovaly všechny body. To se oběma podařit nemohlo a bylo jasné, že poražený bude v krizi. Tím se stalo domácí Brno po zasloužené porážce 0:2. Tým Slovácka koučoval asistent trenéra Habance (který seděl na tribuně těsně nad střídačkou) Jirka Dekař, můj někdejší asistent při působení v Ratíškovicích.
Tímto utkáním skončila série Slovácka bez výhry (4 utkání), ale pokračuje ta brněnská v počtu porážek za sebou. Už jich je celkem pět, což je dost a dá se očekávat změna na postu trenéra. Pokud jde o další série, tak zůstávají již jen dva týmy bez porážky (Plzeň a Sparta). Ten třetí, Teplice prohrál v Mladé Boleslavi a sérii ukončil. Bez výhry je jenom Znojmo a jeho série narostla na 7 utkání. Tu bez prohry ukončila Dukla výhrou v Příbrami. Určitě zajímavou sérií je ta Liberecká v minutové neprůstřelnosti. Po porážce 4:0 v Mladé Boleslavi ve 3. kole Liberec vyhrál 3x 1:0 a 1x 2:0, tedy se rodí zajímavá série bez inkasované branky.
Při pohledu na tabulku jistě zaujme vedoucí trio, které jakoby si rozdá medaile mezi sebou. Já vím, tato úvaha je předčasná, ale uvidíme v dalších kolech. Pro příznivce fotbalu na Moravě není pohled na tabulku moc potěšující. Poslední 4 příčky okupují moravské kluby, prvních 7 zase ty české. Podle mého názoru to není náhoda. Příčinou jsou ekonomické možnosti klubů na Moravě působících v ekonomicky slabších regionech, než jsou kluby v Čechách a především v Praze. Tam je možnost získat ekonomicky silné partnery daleko větší i díky blízkosti silné ekonomiky sousedního Německa. Vždyť ještě před několika lety byli vlastníky moravských prvoligových klubů Baníku Ostrava, Brna i Slovácka majitelé z Prahy a to není náhoda.