Remízové 9. kolo GL a potvrzení její vyrovnanosti

V 9.kole GL se toho událo opravdu hodně a nevím, zda vůbec se mi všechno do tohoto komentáře vejde. Nejdříve to základní a na první pohled zajímavé.

 Bilance výsledků domácí – hosté 2 6 0 potvrzuje to, co jsem tady už napsal. Naše nejvyšší fotbalová soutěž je nesmírně vyrovnaná a nikdo si před utkáním s kýmkoliv nemůže být jistý ziskem tří bodů. V tomto kole nikdo z vedoucí čtveřice týmů nevyhrál. Tři z nich (Plzeň, Jablonec a Olomouc) dokonce na vlastním stadionu. A co je z mého pohledu důležité, že vyrovnanost není dílem snižováním její kvality. Mám pro to i důkaz. Hned dva naše týmy, Plzeň a Sparta, se probojovaly do skupinové fáze Evropské ligy a jsem přesvědčen, že pokud by další dva naše zástupce v předkolech, Liberec a Mladou Boleslav, v tomto klíčovém období nepostihla doslova vlna zranění klíčových hráčů, tak by k dvěma zmiňovaným klubům přibyl minimálně ještě jeden z nich. Vyrovnanost tedy není způsobená poklesem kvality těch nejlepších, ale narůstající kvalitou těch ostatních. V minulém komentáři jsem to zmiňoval v souvislosti s trenérem Sparty Lavičkou, který po působení v Austrálii dnes už ví, že získat se Spartou titul nebude tak jednoduché, jako v předchozích letech. A toto 9.kolo tento odhad potvrdilo.
I když nežiji v Praze, kde se derby Slávia – Sparta prožívá emotivněji, než ve zbytku republiky, tak i já si vybavuji, jak jsem společně s tátou tato utkání prožíval. Jména jako Hildebrant, Veselý, na druhé straně Vrána, Mráz a další znám dodnes. Historicky je to určitě derby nejprestižnější a tomu odpovídala i atmosféra na stadionu i na hrací ploše. Jen kdyby těch „blbců“, kteří se neumějí chovat, bylo v hledišti méně. Nedělá to dobrou reklamu nám všem, kteří ve fotbalu pracujeme. Reklamu nám nedělá ani nepochopitelné pochopení pro tyto nežádoucí aktivity, které do kamery projevil hráč Sparty Grajciar. Já doufám, že to byla jen výjimka, a že naprostá většina z nás takové akce odsuzujeme. Jinak by měli pravdu ti, kteří tvrdí, že fotbalové prostředí  je jen pro polointeligenty. Bohužel lidí s tímto názorem je hodně a ukazuje se, že si za to můžeme i sami.
K samotnému utkání jen krátce. Oba týmy v něm hrály velmi disciplinovaně, což se v našich podmínkách projeví hrou bez vyložených šancí a bez střel na branku (jejich poměr byl 2:1 pro Slávii).  K nápravě této bilance vedou dvě cesty. Jednak hrát chaoticky, bez organizace a disciplíny. To v dnešním fotbalu nelze. Stejně organizovaně a disciplinovaně hrají i všechna špičková mužstva, včetně Barcelony. Jenže oni jsou daleko lépe individuálně vybaveni, a proto si i v těchto podmínkách dokáží vypracovat spoustu střeleckých pokusů a eventuálně i vstřelených branek. Podobně, jako sobotní pražské derby se hraje i finále Ligy mistrů. Soupeři jsou vyrovnaní, dobře organizovaní a disciplinovaní, jen si s těmito těžkými podmínkami lépe poradí a dojem z utkání je lepší.
Další můj odhad v minulém komentáři byl, že trenér Jihlavy Komňacký si s vysokou porážkou svých svěřenců v Brně poradí a využije jí v dalším průběhu soutěže. To se stalo, nováček z Jihlavy porazil Příbram 2:1 a nadále znervózňuje ostatní týmy na konci tabulky. V minulosti totiž již na začátku soutěže se minimálně jeden z nováčků pohyboval na sestupových příčkách. Letos je to jinak, protože i druhý nováček Brno v tomto kole remízou a výkonem v Olomouci potvrdil, že jeho dosavadní postavení v první polovině tabulky není náhodné. Pro druhou polovinu tabulky to je signál, že dva sestupující do II.ligy zřejmě musí hledat mezi sebou a to je další změna, která přidává Gambrinus lize na zajímavosti.
Potěšitelná v tomto kole je i návštěvnost na našich stadionech. I přes negativní reklamu v podobě „černé tašky“ negativních informací (ne důkazů) o praktikách v našem fotbalu, bylo na derby „S“ přes 15 tisíc, v Plzni tradičně přes 10 tisíc, 8 tisíc v Olomouci a Ostravě atd. Gólů padlo celkem 25 a to je také zajímavý počet. Zaujaly mě dvě branky Jiřího Štajnera, což znamená, že bychom mohli za chvíli oslavovat dalšího člena Klubu ligových kanonýrů. Štajnerovi už chybí poslední tři „zásahy“.
Další utkání, které mě zaujalo, především svým průběhem, bylo utkání týmů z konce tabulky České Budějovice – Teplice 3:2. Domácí totiž vedli 3:0 a hostující tým potom snižoval na jednobrankový rozdíl a v nastaveném času dokonce vstřelil vyrovnávací branku, kterou rozhodčí chybně pro postavení mimo hru neuznal. Nejen, že Teplicím upřel bod, ale přinutil mladého trenéra Teplic Přerosta rezignovat. K tomu si dovolím jen podotknout, že základním předpokladem k úspěšnosti trenéra jakéhokoliv týmu je respekt hráčů. Respekt proto, aby hráči věřili tomu, co jim trenér říká a co po nich chce. Pro tak mladého a nezkušeného trenéra je toto velká neznámá  a pro klub velké riziko. Zejména pokud má v týmu více zkušených fotbalistů. Samozřejmě záleží i na jejich charakteru, ale o tom by v klubu měli mít přehled. Proto mě překvapilo vyjádření ředitele klubu  pana Hrdličky, že „neodhadl chování hráčů k mladému trenérovi“. Sám přiznal, že to je jeho chyba a to tedy je a velká. Napadá mě srovnání s jiným mladým trenérem, který byl úspěšnější. Mám na mysli Zdeňka Psotku v Olomouci. Měl totiž při svém nástupu jednu velkou výhodu. Drtivou většinu tehdejšího hráčského kádru trénoval před tím v dorostu a ve vztahu trenér x hráči, který je klíčový, to bylo pro něj příznivější. V kádru Teplic zřejmě není tolik odchovanců, které by trenér Přerost před tím trénoval.
Trenéra vyměnily i České Budějovice. Spekulovalo se, že hráči nemají kondici, dokonce to po svém nástupu opatrně tvrdil i nový trenér Soukup. Průběh tohoto utkání by tuto skutečnost potvrzoval.
Pro mě bude zajímavé sledovat další utkání Baníku Ostrava. Již několikrát tento tým ztratil průběžné vedení a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Mladá Boleslav na ostravských Bazalech srovnala vedení domácího týmu 2:0 na konečnou remízu 2:2. Nechci hodnotit, proč tomu tak je. Sám vím, jak důležitým faktorem ve sportu, tedy i ve fotbalu, je psychika. Spíše bych to tedy viděl v této oblasti. Proto mě, jako trenéra, zaujalo opakované vyhrožování trenéra Baníku svým svěřencům v médiích. Náročnost trenéra je obecně v pořádku. Jen ta forma se mi nějak nezdá a dovedu si představit, jak vztah trenér x hráči tím utrpí. A že je pro fungování týmu tento vztah zásadní jsem psal o několik řádků dříve.
Už teď se těším na další, už 10. kolo Gambrinusl ligy. Jenže ještě před tím nás čekají utkání našich zástupců v Evropské lize. Pro mě bude hodně zajímavé především utkání Plzně na stadionu Atlética Madrid. Posledním českým týmem, který na tomto stadionu dokázal domácí tým porazit byl 24. července 2004 FC Tescoma Zlín v poháru Intertoto. Trenérem jsem byl já a Atlético se tenkrát z ligy neprobojovalo do evropských pohárů, tak dělalo vše pro to, aby se jim to podařilo z letního Poháru Intertoto. Po domácí porážce 2:4 jsme tenkrát v Madridu před 35 ti tisíci diváky vyhráli 2:0 i se slavným Toressem v sestavě domácího favorita. Na to utkání do smrti nezapomenu, protože jsem tímto vítězstvím dostal skvělý dárek ke svým 50. narozeninám, které jsem měl den před tím. Přál bych takový výsledek i Viktorce a moc jim budu držet palce, jako každý český fanda. Stejně tak Spartě v souboji s dalším španělským Athletikem z Bilbaa.

Komentáře nejsou povoleny.