Další kolo Gambrinus ligy přineslo, stejně, jako ta předchozí, hodně zajímavých momentů. Bylo to první kolo po aktivitě pana Křetínského ve věci informací o fungování českého fotbalu. Nemám v úmyslu tuto kausu komentovat, jen mě, a nejen mě, zarazilo její načasování. Na obhajobu fotbalu, i když chabou, jen uvedu, že fotbal je takový, jaká je celá společnost. Není o nic horší, ani o nic lepší.
Teď už tedy k opravdovému fotbalu. V 8. kole byla bilance domácí versus hosté naprosto vyrovnaná z hlediska bodového zisku (10:10), ale dva výsledky překvapily. V moravském derby Brno porazilo dosud neporaženou Jihlavu a co více doslova drtivým způsobem 5:1. Bylo to dvojnásobné derby, regionální i nováčkovské. Oba nováčci si vedou dobře a hráči Jihlavy podle trenéra Komňackého přecenili svoje možnosti a v defenzívě byli nedůslední. To se totiž u fotbalistů stává často a stalo se to i Brnu. Po několika výborných výsledcích v úvodu letošní nejvyšší soutěže přišla dvě utkání, kdy tým obdržel ve dvou utkáních 9 branek (na Slávii 5 a s Jabloncem doma 4). Trenéru Brna Čuhelovi se poté podařilo své svěřence přesvědčit o tom, že musí v dalších utkáních hrát nejen hezky útočně, ale také zodpovědně dozadu, tedy v defenzívě. Já nepochybuji, že se to v dalších utkáních podaří i trenérovi Komňackému, který po utkání v Brně pronesl, že jejich hra je poněkud divoká, což asi nejlépe vystihuje realitu. Ovšem to je to, co se líbí fanouškům, ale ne trenérům.
Druhou výsledkovou bombou je podle mého názoru výhra 1:2 Olomouce na Spartě. Pro domácí to je třetí porážka v řadě a trenér Lavička bude mít také hodně práce připravit svoje svěřence k dalšímu utkání. Jeho mladý kádr to totiž nemá jednoduché. Určitě čtou noviny a o Spartě se toho píše nejvíce. Zkrátka tlak je tam největší, po třech porážkách to platí dvojnásob. Před sebou mají další derby, to historicky nejsledovanější v Edenu se Slávii a to bude další lahůdka pro všechny, jen těžká práce pro hráče Sparty. Dnes už i trenér Lavička ví, že pracuje v klubu, který má nejvyšší rozpočet, proto nejvyšší ambice, ale proti němu stojí soupeři, kteří nejsou sportovně horší a to není příjemné zjištění.
Dále mě zaujalo utkání v Teplicích, kam přijela Viktoria Plzeň a to hned z několika pohledů. Ukázalo se, jak vyspělým týmem náš, v posledních letech nejúspěšnější zástupce v evropských pohárech, je. Hned v úvodu obdržel branku, za chvíli přišel o stopera Čišovského a hrál v oslabení skoro celé utkání, ale zvládl v této situaci vyrovnat a získat se soupeřem, který bojuje nečekaně o záchranu bod. Určitě nestandardním krokem trenéra Vrby bylo střídání lídra týmu Pavla Horvátha už ve 40. minutě. Po utkání trenér Vrba přiznal, že sám udělal chybu a nasadil svého kapitána do utkání, i když nebyl v pořádku. Po konzultaci s hráčem ho totiž Horváth ujistil, že se cítí výborně. A to je to, co mě zaujalo. Úplně stejnou chybu jsem totiž udělal o tomto víkendu i já. Sice „jen“ na úrovni MSDL, ale trenéři řeší stejné situace na všech úrovních. I já jsem hráče, který nebyl fit nasadil (řešilo to hodně dalších negativních okolností před utkáním), po jeho ujištění, že se cítí dobře, také jsem jej brzy střídal (už v 18. minutě) za stavu 0:2 a hlavně i já jsem hned po utkání, které jsme prohráli 1:3, i v pondělí na hodnocení neměl problém přiznat, že to byla moje chyba. Na přednáškách trenérům totiž vysvětluji, že hráč v takové situaci vždycky odpoví, že se cítí dobře, ale trenér tu situaci musí zvážit a rozhodnout se podle toho. Stejně tak je učím, že přiznáním chyby trenér jen získává respekt svých svěřenců. Samozřejmě se to nesmí stávat často, musí to být zcela ojedinělý případ a to ten s Pavlem Horváthem byl, což trenér Vrba dobře ví. A ti, co jeho gesto vnímají od trenéra jako něco vyjímečného nebo dokonce ohrožující jeho autoritu u hráčů se mýlí. Je to totiž úplně naopak, což potvrzují učebnice psychologie. A to trenér Vrba také ví, a proto je tak úspěšný.
K utkání v Teplicích ještě jednou. Bylo to totiž také derby. Proč a jaké? Před lety, když jsem hrál I.ligu za Plzeň a hráli jsme v Teplicích, tak se objevovaly v tisku titulky „Derby českého venkova“. Tenkrát mě to mírně uráželo, ale dnes se tomu směji. V tomto kole byla vlastně ještě dvě derby českého venkova. V Mladé Boleslavi, kam přijel Hradec Králové a v Příbrami, kde přivítali České Budějovice.
Hrálo se ještě jedno opravdové derby a to pražské. V utkání Dukla – Slávia branka nepadla, což je ztráta pro Duklu, která sice hraje pohledný fotbal, ale bez důrazné koncovky. A když jsme u těch derby, tak dvě severočesko-moravská se hrála na Slovácku, odkud si Jablonec odvezl tři body a branku vstřelil hádejte kdo? Správně David Lafata, ale to byla lehká hádanka. A v tom druhém se Liberec podělil s Baníkem o body po remíze 2:2, když hosté vedli již 0:2. To není ve fotbalu běžné, aby tým, který vede o dvě branky nezískal tři body. V naší nejvyšší soutěži to není zdaleka jediný případ a i to přispívá k její atraktivnosti. Jen doufám, že ta neutrpí událostmi, o kterých jsem se zmínil na začátku tohoto komentáře.
Zář
25
2012