V tomto, pro fotbalové příznivce, ne moc zajímavém období mě, jako fotbalového trenéra, zaujala jedna tradiční a každou českou zimu se opakující polemika na téma kondiční přípravy.
Nemám na mysli její nutnost. Všichni se určitě shodneme, že fotbal je sice kolektivní sport, a proto je třeba vytvářet vhodnou týmovou atmosféru, že je to sport s množstvím taktických variant a technických dispozic (míč je třeba mít pod kontrolou), ale kondice v něm hraje také velmi důležitou roli. Zkrátka úspěšnost v tomto sportu je podmíněna více faktory a kondice je jedním z nich. Jsou sporty na kondici daleko více závislé, jako např. běžecké disciplíny v lehké atletice, cyklistika, běžecké lyžování atd.
Fotbal je proto, kromě jiných parametrů, specifický i tím, že na úspěch neexistuje zaručený model tréninkové přípravy. Každý trenér preferuje jinou ze zmíněných fotbalových „disciplín“ a dokonce i přístup k těmto jednotlivým „disciplínám“ je různý. V době, kdy jsem já hráčsky působil v nejvyšší soutěži, se kondiční příprava preferovala nejvíce a způsob, kterým jsme ji museli „dostávat“ do sebe, byl zcela odlišný od toho dnešního. Nerad na to vzpomínám. Metodikou bylo kritérium: „Pokud hráči nepadají únavou na zem, tak netrénuji dostatečně“. Bylo by to na dlouhé vyprávění, ale to není tématem mého dnešního zamyšlení. Tím je totiž dnešní postavení kondice ve fotbalovém tréninku a zvolené formy v tréninkovém procesu.
Často slýchávám názor, a já s ním souhlasím, že fotbalisté mají rádi provádět kondiční přípravu s míčem na hřišti. Dnes tím někteří trenéři zvýrazňují svoji progresivnost. Takhle bychom si to asi představovali všichni, jenže to vyžaduje určité předpoklady. K tomu potřebujete jednak ideální hrací plochy, což využila v letošní zatím mírné zimě např. mediálně hodně sledovaná Sparta Praha pod trenérem Hřebíkem. Na zmrzlých, zasněžených hřištích už by to byl větší problém, což také naznačil trenér Hašek po prvních přípravných utkáních. Dále k tomu potřebujete mít pro každého hráče sporttester, který vám zdokumentuje přesně úroveň tepové frekvence každého hráče v daných herních cvičeních. Je totiž důležité dodržovat intenzitu zatížení pro daný tréninkový cíl v kondiční přípravě. Tím totiž odhalíte hráče, kteří k tomuto způsobu tréninku nepřistoupí s maximálním zaujetím a tzv. se při hře „zašívají“. A tak, jak jsem četl o přípravě Sparty, před každým tréninkem trenéři vyhodnotí ten minulý a hráče konkrétně na tento problém upozorní. Potom mám jako trenér jistotu, že hráči absolvují trénink v objemu i intenzitě, kterou potřebuji. Nesmím také zapomenout, že hráči ve špičkových klubech absolvují striktně běžeckou fázi tréninku za „domácí úkol“ ještě během dovolené. Samozřejmě se sporttesterem a trenér si jen zkontroluje, zda úkol hráč splnil nebo ne. V konkurenčním prostředí si nikdo nedovolí takový „domácí úkol“ nesplnit.
Tyhle možnosti jsme my trenéři ještě před cca 10 ti lety neměli. Vzpomínám si, jak jsem přemlouval např. v Sigmě Olomouc tehdejšího sportovního ředitele Jirku Kubíčka ke koupi sporttesterů. Jeho reakce? Pro tehdejší dobu velmi tipická: „Je to nutné? Nedělejte z fotbalu vědu“. Takových příkladů bych mohl uvést hodně. Dnes je fotbal i v tomto dál a trenéři mají větší možnosti trénovat podle trendů z vyspělého fotbalového světa, i když na všechny zmiňované fotbalové „disciplíny“ u nás ještě dlouho nebudeme mít asistenty odborníky, jako to mají jinde ve světě. Já pamatuji, když teprve začínali fungovat trenéři brankářů, dnes je to nutnost, stejně jako kondiční trenér a věřím, že postupně přibudou další odborníci. Je to totiž o penězích, protože tihle odborníci sice pomáhají trenérům a manažerům zefektivnit přípravu hráčů, jenže je musíte také dobře zaplatit. Už teď jsou určitě jiné možnosti např. ve Spartě a někde ve II.lize a možná i v I.lize.
Ovšem i za nás, dokonce ještě dnes, někteří trenéři volili zimní přípravu na horách a na běžkách. To jsem já nikdy neuznával, nikdy jsem běžky v zimní přípravě nepoužíval. Jsem přesvědčen, že to není pro fotbalisty vhodná varianta. Vzhledem k tomu, že každý hráč je jinak zdatný v jízdě na běžkách, tak vlastně dosahuje různých tepových frekvencí a zdokonaluje se tedy v jiné formě vytrvalosti, než jsem si před tréninkem stanovil. Někdo zvolenou trať ujede na „půl plynu“ s TF 160/min., někdo se trápí a je přes 180/min. Teoreticky se dá kondice se sporttesterem trénovat i při plavání. Ovšem zase je tam ten moment plavecké zdatnosti jednotlivých hráčů. Pro běžky uznávám jediný argument, že je to pro hráče spestření. Potom bych volil jedinou variantu cyklistiku. Na kole zřejmě umí jezdit všichni přibližně stejně. Jenže to nejde v našich zimních klimatických podmínkách. Možná v létě.
Pokud bych měl svoje zamyšlení nad kondiční přípravou shrnout do jednoho delšího souvětí, tak při volbě náplně kondiční přípravy musíme vždy vycházet z klimatických podmínek, z technického vybavení v daném klubu a především zajistit správný poměr objemu a intenzity (TF) pro rozvoj varianty vytrvalosti, kterou si zvolím a mít na mysli, že fotbal je sport se střídavým zatížením.
Led
20
2012