Někdy se jim nedivím

  V posledních dnech mě přinutily k zamyšlení dvě shodné události. Zrušení halového fotbalového turnaje v Bratislavě, který zrušilo rozhodnutí starosty městské části Bratislavy, kde se nachází hala, ve které se měl turnaj konat.

Důvodem byla nedostatečná bezpečnostní opatření pořadatele turnaje a hrozba výtržností, zřejmě neblaze proslulých, tzv. příznivců zúčastněných klubů. Nevím, na které klubové fanoušky to platilo více. Zda pro sparťanské, fandy Bohemians nebo slovenských klubů z Trnavy, Žiliny, či domácího Slovanu Bratislava. To je v této chvíli jedno. Mně ovšem jedno není, že se tímto opět potvrdilo hodnocení běžného člověka, že fotbal je sport primitivů a pro primitivy.
Fotbal dělám celý život a věřím, že ještě dlouho dělat budu. Je to můj koníček i zaměstnání a jako primitiv jsem si tedy nikdy nepřipadal. Je pravda, že byly v mé kariéře chvíle a události, kdy jsem se za fotbalové excesy styděl. Naposledy za chování našich reprezentantů po návratu z Černé Hory, ale nejen tenkrát. To, co se často děje na fotbalových (ale i hokejových) stadionech mě opravdu zaráží a vadí mi, že se s těmito vulgárními, a mnohdy pro ostatní diváky i nebezpečnými individui, kluby ani naše legislativa nedokáží vyrovnat. Proč se např. v Anglii tohle neděje? Podle mého názoru tam těmto křiklounům hrozí daleko větší tresty, než to legislativa umožňuje u nás.
Často dokonce zjišťuji, že kluby se těmto skupinám, kvůli kterým často platí vysoké pokuty, ještě podbízejí. Zvažují, zda tihle spratkové budou souhlasit s angažováním určitého hráče, či dokonce trenéra. Příkladů bych mohl uvést mnoho. Já chápu, že fotbal se hraje pro lidi a bez nich by to nemělo cenu. Jenže to, co někdy na tribunách předvádějí někteří, tak to o lidech nesvědčí. Vždy mi vadí, když těmto exotům jdou po utkání poděkovat „jejich“ fotbalisté. Proto mě potěšilo před časem gesto hráčů Slávie, kteří po utkání nešli poděkovat svým příznivcům, kteří podnikali akce proti svému klubu na protest proti angažování trenéra Straky ( i když i mně se nelíbí jeho převlečení kabátu). Jenže to jde určitě deklarovat kultivovanějším způsobem. Podobně se měli zachovat i hráči Sparty v době, kdy tzv.příznivci Sparty nechtěli u týmu trenéra Hřebíka. Jenže se báli a možná, že i klubové vedení, že si tyhle exoty rozhněvají. A to je špatně.
Tím druhým případem, který jsem zmínil na začátku, a který podporuje názor na primitivnost fotbalového prostředí, je předčasné ukončení fotbalového halového turnaje v německém Hamburku. Tam totiž došlo k tomu, čemu se chtěli vyvarovat v Bratislavě. K hromadným bitkám opravdových primitivů nejen mezi sebou, ale dokonce i s policií.
Fotbalu jsem se vždycky zastával a zastávat budu. Přesto se někdy jeho kritikům nedivím a občas mě napadá, zda jeho kritikové nemají pravdu Napadlo mě to i tentokrát, ale hned jsem tuhle myšlenku zavrhl. Snad ne jen z ješitnosti…

Komentáře nejsou povoleny.