Naštěstí i teď se něco děje

 Měsíce prosinec, leden a únor jsem celý svůj život neměl moc v oblibě. Je to proto, že se ve fotbalu touto dobou nic moc neděje.

 Pokud jsem byl ještě aktivním fotbalistou, tak k tomu navíc patřila nepříjemná zimní příprava v lednu a únoru. A že v té době byla nepříjemná nejen klimatickými podmínkami, ale i obsahem tréninků, mi můžete věřit. Samozřejmě v osobním životě to nahrazují Vánoce a Silvestr, ale pracovně mi toto období vždy připadalo poněkud prázdné.
Proto se snažím i v této době vnímat fotbalové novinky, informace a události, i když je jich méně, než v probíhající mistrovské sezóně. V Česku se objevuje spousta výsledků přípravných utkání, které ovšem pro mě nejsou absolutně zajímavé. Sám ze své praxe vím, že je třeba je brát s rezervou, a že ne zcela reálně vypovídají o tom, jakou formu budou mít  jednotlivé  týmy v mistrovské sezóně. Je běžné, že každý trenér přistupuje ke konkrétnímu přípravnému utkání jinak. Slabší určitě hraje na výsledek, silnější testuje širší kádr, někdo má širší kádr vyrovnanější, a proto nastoupí do utkání dvě vyrovnané jedenáctky, jiný nestřídá tolik, protože odpovídající kvalitu v takové šířce nemá. Navíc někdo měl den před utkáním náročnou přípravu, druhý slevil. Někdo je na začátku přípravy, druhý už ladí na ligu. V každém případě je každé vítězství povzbuzení pro hráče a porážky naopak vyvolávají nejistotu. To je ovšem tak všechno. Podstatná je totiž až forma týmu v ostré soutěži, kdy funguje i tlak na výsledek. Proto mě více zaujaly události, které přímo nesouvisí s konkrétním fotbalovým utkáním.
První z nich byl doping hráče Bystroně.  Jeho potvrzení ve vzorku B mě nepotěšilo, ale ani  nepřekvapilo. I z vyjádření trenéra Vrby bylo mezi řádky zřejmé, že k něčemu opravdu došlo. Navíc se Bystroň raději k ničemu nevyjadřoval, možná čekal na zázrak. Nenastoupil již do zimní přípravy týmu a klub začal intenzivně hledat náhradu. I rychle prezentovaná stížnost na nestandartní postup při dopingové kontrole, zřejmě po konzultaci s odborníky, utichla. V každém případě je to obrovská chyba hráče, i když se látka dostala do těla neúmyslně. Trest je přesto pro všechny stejný a tvrdý.
Další zajímavou zprávou byla informace, že Ivanu Horníkovi byl prominut zbytek trestu za korupci ve fotbalu (po pěti letech zbylých pět, tedy polovina), což je pro něj jistě dobrá zpráva. Jen jsem si při té příležitosti vzpomněl na několik utkání, která jsem na stadionu na Žižkově za jeho působení v tomto klubu absolvoval na trenérské lavičce soupeře a bezmoc po utkání s pocitem velké křivdy. Jak jsem si tenkrát stačil všímat, tak podobné pocity tam měl skoro každý trenér soupeře.
Pro mě byl jasně nejlepším hráčem podzimní části Gambrinus ligy plzeňský záložník Petr Jiráček. Podle mého názoru  byl i rozhodujícím faktorem pro postup naší reprezentace na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině. Trenéru Bílkovi to sice trvalo poměrně dlouho, ale nakonec se k jeho nominaci odhodlal a to rozhodlo nejen o postupu, ale i o setrvání trenéra ve funkci.Tento fotbalový pracant se mi moc líbí a nepřekvapilo mě, že dostal nabídku z bundesligového Wolfsburgu. V sobotu odpoledne jsem si proto nenechal ujít přímý přenos jeho premiéry v Bundeslize s Kolínem nad Rýnem. I když jsem měl možnost sledovat  jen první poločas a bylo zřejmé, že nervozita jej trochu přepadla. Tým vyhrál a mě potěšilo, jak reálně, tzn. kriticky, v neděli v médiích Petr svůj výkon okomentoval. Je si vědom, že výkon nebyl uvolněný, a že pokud chce mít jisté místo v základní sestavě, tak se musí zlepšit. Já nepochybuji, že to dokáže.
V jednom z předchozích komentářů jsem zavzpomínal na kdysi v Plzni dva nadějné dorostence, Víťu Lavičku a Jardu Šilhavého, kteří absolvovali zimní přípravu prvoligového A mužstva, jehož členem jsem byl v té době i já.
Dnes jsou oba trenéři  a oba podobného střihu. Jsou totiž lidsky tzv. „slušňáci“, kteří se chovají velmi kultivovaně, včetně způsobu koučování. Nemají potřebu se podbízet hordám křiklounů na tribunách, jako to dělají někteří jiní trenéři. A toto se v českém fotbalu dosud nevnímalo jako pozitivní vlastnost pro trenéra. S tímto hodnocením své osoby v průběhu své trenérské kariéry jsem se setkával i já.
Zaujalo mě proto vyjádření ředitele Slávie pana Platila, že si ve svém klubu po Frantovi Strakovi dokáže představit právě jednoho z těchto trenérů „slušňáků“ .Právě proto, že jsou svojí mentalitou a trenérskou filosofií úplně jiní, než současný trenér Slávie.
Je s podivem, že s výběrem svého potenciálního nástupce souhlasil i trenér Straka, přesto, že oba  výše zmiňovaní trenéři jsou z „úplně jiného těsta“. Připadá mi to totiž v jeho podání poněkud účelové, tedy neupřímné, podobně, jako věty o sparťanském srdci. Je ovšem možné, že se pletu.

Komentáře nejsou povoleny.