Ráno tradiční rituál, snídaně, nádraží, vlakem do Basileje. Opět 13 tunelů, ale navíc dobrá zpráva. Podle hesla „Líná huba – hotové neštěstí“ jsem se průvodčího zeptal, na moji ztracenou bundu. Poradil mi, ať v Basileji na nádraží navštívím kancelář, kde se tyto věci evidují. Po vyplnění formuláře a zaplacení 15 CHF slečna v počítači zjistila, že bunda, kterou jsem jí musel nejdříve popsat, se našla. V pondělí při odjezdu do Bernu se tam mám dostavit, takže naděje na její návrat tady je. V této chvíli jsem optimista.
(Pokračování textu…)

Hned od rána jsme byli plni očekávání. Čeká nás dnes další fotbalová lahůdka, utkání skupiny smrti Nizozemsko – Francie. Připomněla nám to i přítomnost hotelových hostů v oranžových dresech už na snídani. Den jsme strávili svědomitou přípravou na toto utkání.
(Pokračování textu…)

Hned ráno jsme znovu nabrali kurs vlakové nádraží a přemístili se z Basileje opět do Bernu. Cesta trvá asi 55 minut, spočítal jsem, že vede celkem 13 tunely. Po příjezdu ubytování nejen ve stejném hotelu jako před několika dny, ale také ve stejném pokoji. Chvilku si odpočinout a sbírat informace o zítřejších soupeřích – Francii a Nizozemsku.
(Pokračování textu…)

Dnes se v Basileji během dne vystřídaly všechny varianty počasí. Ráno zataženo, v poledne dokonce déšť, odpoledne překvapivě sluníčko. V centru města, kam jsme se vydali dopoledne na procházku, se potulovaly skupinky švýcarských i tureckých příznivců. Rozpoznat je šlo pouze opravdu z blízka, protože barva dresů, které měli na sobě, je u obou červená.
(Pokračování textu…)

Dopoledne nás čekal další přejezd. Po snídani jsme se do Basileje přemísťovali tentokrát vlakem. Z cesty mám dva zážitky, jeden příjemný, druhý naopak. Příjemným bylo prostředí ve vlaku (čisto) a naprosto tichý chod vlaku. Bylo by tam slyšet i spadnout špendlík. Tím nepříjemným zážitkem bylo, že jsem až po příchodu na hotelový pokoj zjistil, že jsem zapomněl ve vlaku bundu. Doufám, že v příštích dnech se citelně neochladí.
(Pokračování textu…)

Dopoledne jsme strávili procházkou opravdu malebného centra Bernu. Na první pohled by neinformovaný člověk poznal, která dvě mužstva budou dnes večer na zdejším stadionu Stade de Suisse, který je domovem místního klubu Young Boys Bern, stát proti sobě. Byli tu totiž příznivci v oranžových dresech Nizozemska a modrých Itálie. A nejen v dresech, ale zejména Nizozemci, měli na sobě v národních barvách doslova všechno, čepice, šály, sukně, různé ozdoby a dokonce městem projíždělo několik mikrobusů a z jejich amplionů vyhrávala pravděpodobně holandská hudba, která měla vyburcovat příznivce k povzbuzování. I teď, kdy píšu tyhle řádky, slyším přes okna hotelového pokoje oslavné chorály z obou táborů. Je zkrátka cítit, že dnes večer se hraje utkání velmi atraktivní, prestižní a velmi očekávané.
(Pokračování textu…)

Hned ráno, po snídani, jsme se autem přemístili do 160 km vzdáleného hlavního města, do Bernu. Zítra večer nás tu čeká utkání velmi atraktivní utkání mezi Nizozemskem a Itálií. Počasí se během cesty zlepšilo a my doufáme, že v tom bude pokračovat.
(Pokračování textu…)

Tak dnes to konečně začne naostro a navíc v zahajovacím utkání nastoupí naše mužstvo. Všichni se určitě moc těšíme, ale pro nás v Ženevě to sledováním utkání Česko-Švýcarsko na televizních obrazovkách v tiskovém středisku nekončí. Připravujeme se hlavně na večerní utkání Portugalsko-Turecko. Na toto utkání se budete určitě dívat i všichni doma, protože se jedná o naše příští soupeře ve skupině „A“.
(Pokračování textu…)