Nedá mi, abych se nevrátil k pondělnímu velmi očekávanému utkání mezi Nizozemskem a Itálií. Určitě se všichni shodneme, že jsme viděli kvalitní výkon zasloužených vítězů a poměrně mdlý výkon poražených. Chtěl bych se s vámi podělit o několik postřehů, které, dle mého názoru, ovlivnily průběh a výsledek tohoto souboje.

Nizozemci nad Itálií nevyhráli dlouhých 30 let, což si určitě všichni uvědomovali a chtěli tuto bilanci zlomit. Vím, že na tohle hráči v utkání nemyslí, ale před ním je to ohromě motivující. Měli jsme možnost sledovat den před utkáním poslední tréninky obou soupeřů a už tam byl vidět určitý rozdíl, který se projevil i v samotném utkání. Italové trénovali velmi vlažně, působili až unuděným dojmem, tréninková náplň byla volena více organizovaně (útočné kombinace, předem stanovené úkoly v nich), jakoby trenér doháněl něco, co nestihl v trénincích předtím. Nizozemci měli trénink zaměřen vyloženě herně, nechybělo ani mezi hráči oblíbené bago a hra na šířku hřiště. Atmosféra i pohyb hráčů byly daleko živější, jakoby je někdo tzv. „vypustil ze řetězu“. Vyzařovala z nich doslova radost ze hry, ochota běhat a evidentní hlad po úspěchu. Je jasné, že tento dojem je dán především složením hráčského kádru. Italové jsou velmi zkušeným mužstvem, většina z nich má na svém kontě množství startů za národní tým i úspěchy na velkých turnajích a logicky poslední dny a hodiny před utkáním prožívají ve větším klidu, což by nemuselo být na škodu.
Ovšem nejhorší pro ně je fakt, že úplně stejně vypadal i herní projev obou soupeřů v jejich vzájemném utkání. Nizozemci byli běhavější, rychlejší, zejména první poločas i agresivnější, zkrátka „hladovější“ po úspěchu. Oba soupeři nastoupili v jiném základním rozestavení, Nizozemci 4 2 3 1 a Italové 4 3 3. Už z toho bylo zřejmé, že by mohli mít Italové problém s pokrytím prostoru mezi středovou a obrannou řadou, kde operoval u soupeře Van Der Vaart a zleva tam sbíhal i Sneijder, navíc oba hráči s vynikající střelou ze střední vzdálenosti. Tam právě hrozilo Italům největší nebezpečí. Záda těmto ostrostřelcům (Kuyt a Van Nistelrooy) kryl výborný Engelaar. Všechny branky padly z typických situací pro dnešní fotbal, první po standardní situaci Van Der Vaarta (k ní se ještě vrátím) a další dvě po bleskovém protiútoku do nezformované obrany po odvrácené obranné standardní situaci. Tam projevili Nizozemci svoji rychlost a rychlý přechod do útoku.
První branka byla sice regulérní, ale asi nejenom pro mě kuriózní. Věděl jsem, že hráč nesmí úmyslně opustit hřiště, a tím vystavit soupeře do ofsajdu, že bránící hráč za brankovou čarou v prostoru branky (tam, kde chceme všichni vidět co nejvíce míčů) je považován za hráče v poli. Že je tomu tak i v případě, kdy bránící hráč je za brankovou čarou mimo prostor branky, tak to jsem nevěděl a ani jsem se s tím nikdy nesetkal. Dle gestikulace pomezního rozhodčího jsem z našeho komentátorského stanoviště hned věděl, že branka platí, ale bylo to pro mě překvapení. Dle tisku byla překvapena také spousta jiných, např. trenér Německa Löw.
Vždy jsem nesouhlasil s tvrzením, že „fotbal nemá logiku“ (pan Pospíchal mi promine) a dnešek mi dal zapravdu, tentokrát ji měl. Vyvrátit to mohou zejména Italové v dalších utkáních. Jsem na to moc zvědav.

Příspěvek byl vložen dne 11.06.2008 [Středa] v 17:46 hodin a zařazen do rubriky Postřehy. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.