Všichni příznivci fotbalu bez ohledu na klubové barvy jsme se určitě těšili na jarní pokračování Evropské ligy. Nedočkavost zvýšila účast českého zástupce Sparty Praha a především atraktivnost soupeře, kterým byl zástupce nejkvalitnější ligy na světě (anglické Premier League) FC Liverpool. Jako vždy před takovými konfrontacemi se před utkáním spekulovalo, jak utkání bude probíhat, jak velké šance má Sparta nebo v jaké sestavě soupeř nastoupí. Při u nás již tradiční kritice domácí Gambrinus ligy mě zaujalo poměrně dost hlasů o tom, že šance pro Spartu existuje. Myslel jsem si to i já, protože nesdílím extrémně kritický názor na úroveň naší nejvyšší soutěže. Jsem rád, že Sparta můj názor v tomto utkání potvrdila.

(Pokračování textu…)

Pár slov k podvodu, kterým Sparta dala facku všem, jimž leží na srdci pověst českého fotbalu. Možná vás překvapím, ale mně ten případ zcela zapadá do tónu, kterým jsem hodnotil přípravné utkání naší reprezentace v Chorvatsku (viz předchozí příspěvek). Sparta ukázala, že naprosto nebere vážně přípravná utkání na úrovni reprezentace, i když se tentokrát jednalo o U21. No a jak to mají potom vnímat hráči? Samozřejmě úplně stejně a výsledek jsme viděli v Pule.

(Pokračování textu…)

Ve svém posledním komentáři jsem si trochu postěžoval, že zimní období ve fotbalu nemám rád, jelikož se v tu dobu neděje nic zajímavého. S blížícím se jarem je však cítit změnu a napětí se zvyšuje. Středa 9. února 2011 tuto tendenci potvrdila, protože se staly dvě události, které nelze pominout. Těmi událostmi byla nevydařená příprava na kvalifikační utkání se Španělskem v chorvatské Pule a podvod, kterým se Sparta vyhnula nominaci svých hráčů do reprezentace (budu mu věnovat samostatný příspěvek).

(Pokračování textu…)

Při hodnocení podzimního vystoupení naší reprezentace v kvalifikaci o účast na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině jsem si vzpomněl na svou představu o bodovém zisku po oznámení rozlosování. Určitě jsem nebyl sám, kdo při zjištění, že budeme hrát doma s Litvou a Skotskem a venku v Lichtenštejnsku, byl přesvědčen o zisku devíti bodů.

Nakonec, byla to i představa trenéra Bílka. Souhlasím s ním, že 6 bodů je málo a je to zklamání. Chtěl bych se ovšem ve svém hodnocení zaměřit nejen na body, ale i na předváděné výkony a herní styl a také na postupný vývoj základní sestavy. Všechna tři utkání jsem viděl, to první s Litvou dokonce „naživo“ na Andrově stadionu v Olomouci. Nebudu se jim věnovat jednotlivě, ale pojmu naše vystoupení jako celek.

(Pokračování textu…)

Máme za sebou podzimní část naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy plus dvě kola z jarní části. Nechci se za ní ohlédnout jen z pohledu statistických čísel, ale také ji zhodnotit podle toho, co jsme na našich prvoligových stadionech mohli vidět.

(Pokračování textu…)

Při sledování utkání 17. kola Gambrinus ligy (posledního podzimního) mezi Mladou Boleslaví a Slávií mě už před utkáním zaujalo hodně diskutované téma redaktorů ČT a jejich hostů. Tím tématem byla neutěšená ekonomická situace Slávie a dopad na fungování „A“ mužstva a jednotlivých hráčů – a tím i na jejich výsledky a výkony. Všichni se shodli v tom, že pokud hráči nedostávají včas výplaty, tak to negativně ovlivní také jejich výkonnost.

(Pokračování textu…)

Ve středu 17. listopadu měla na programu přípravná utkání naše reprezentační mužstva „A“ i U21. Chtěl jsem vidět obě a dokonce jsem se rozhodl naši úspěšnou „jednadvacítku“ vidět „naživo„ a rozjel se tedy na Slovácko. Určitě úspěšná série tohoto mužstva není náhodná. Ukazuje se, že máme dostatek talentovaných fotbalistů, z nichž někteří už pomalu nakukují do kabiny „áčka“ (Kadlec, Pekhart) a Suchý už tam je.

(Pokračování textu…)

Nikdy jsem se netajil tím, že nesouhlasím s tezí legendárního trenéra Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“. Po skončení utkání Evropské ligy mezi Spartou Praha a švýcarským druholigovým Lausanne jsem si znovu připomněl, že mám pravdu. Tento sportovní souboj totiž názorně ukázal, co všechno se může ve fotbalu stát díky logice. Proto by jeho průběh mohl být skvělým studijním materiálem zejména pro fotbalisty a i trenéry snad na celém světě, protože jsme v něm viděli dva naprosto rozdílné poločasy.

(Pokračování textu…)

Při sledování posledních dvou utkání naší fotbalové reprezentace v Praze proti Skotsku a ve Vaduzu proti Lichtenštejnsku mě napadla následující tenisová paralela. Naše mužstvo bylo v pozici tenisty hrajícího vyrovnané utkání, v němž musí při vlastním podání odvracet dva tzv. brejky soupeře. Pokud by se mu to totiž nepovedlo, má ještě možnost vše zachránit a utkání vyhrát. Je mu ale jasné, že jeho akcie by v případě nezdaru silně poklesly, i když nějakou šanci by ještě měl. Přesně v takové nelehké situaci se naše reprezentace před zmíněnými zápasy nacházela a je třeba konstatovat, že ji hráči zvládli doslova bravurně. Obě utkání vyhráli a získali tolik potřebných 6 bodů do tabulky naší kvalifikační skupiny.

(Pokračování textu…)