Ve svém posledním komentáři jsem si trochu postěžoval, že zimní období ve fotbalu nemám rád, jelikož se v tu dobu neděje nic zajímavého. S blížícím se jarem je však cítit změnu a napětí se zvyšuje. Středa 9. února 2011 tuto tendenci potvrdila, protože se staly dvě události, které nelze pominout. Těmi událostmi byla nevydařená příprava na kvalifikační utkání se Španělskem v chorvatské Pule a podvod, kterým se Sparta vyhnula nominaci svých hráčů do reprezentace (budu mu věnovat samostatný příspěvek).
Nejdříve tedy k reprezentaci. Na utkání jsem se těšil, o to více jsem byl zklamaný samozřejmě výsledkem, ale jako trenér i předvedeným výkonem. Trenér Bílek deklaroval, že utkání považuje za přípravu na Španělsko a především v defenzívní fázi hry mužstva. Já měl u televize pocit, že to zapomněl v přípravě na utkání oznámit také svým hráčům. Naše reprezentační mužstvo mi připadalo jako tým, který se sešel až těsně před utkáním, nikdy spolu nehráli a vidí se poprvé v životě.
Organizace hry hlavně po ztrátě míče byla tragická. Naprosto jsem postrádal kompaktnost celého týmu v pohybu po hřišti, jednotlivých řad mezi sebou (obrana, záloha a útok) i jednotlivých hráčů v nich. Vypadalo to, jakoby hráči spolu nekomunikovali, hráli sami za sebe a řešili herní situace podle svého momentálního pocitu a ne podle nacvičených a zažitých principů, které jsou dnes ve fotbalu samozřejmostí. Obrana působila jako jednotlivci – bez vzájemného zajišťování. Stejně tak součinnost se záložní řadou nefungovala a prostor před stopéry (ten dokáží skvěle využívat Španělé) nebyl dostatečně pokrytý. Přechodová fáze po ztrátě míče nebyla dostatečně rychlá a toho Chorvaté bohatě využívali. Navíc jsme se dopouštěli (hlavně Polák) častých zbytečných ztrát (tzv. nevynucených chyb) a to je v dnešním fotbalu cesta k porážkám. V útočné fázi jsou naši hráči aktivnější, zapojují se ve větším počtu hráčů, ale díky nižší individuální kvalitě se nejen nedokážeme prosadit (i když dvě vstřelené branky nejsou málo a akce při druhé z nich byla parádní), ale trpí tím následně defenzívní část naší hry.
A vracím se zpět na začátek, chybí mi tam komunikace, organizace a disciplína. A to je věc přístupu hráčů, od toho se odvíjí všechno ostatní. Už delší dobu totiž pozoruji nedostatečné zaujetí některých našich fotbalistů v přípravných utkáních reprezentace (Polák, Rosický). Zdůrazňuji v přípravných. Proto mi vadí často používaný termín „přátelská utkání“, který v hlavách hráčů může zapůsobit tak, že utkání není důležité, a podle toho vypadá jejich zaujetí ve hře. V tom nás totiž totálně předčili Chorvaté. Hráli s daleko větším zaujetím (osobní souboje, koncentrace…). Celé svoje hodnocení bych shrnul a uzavřel takto. V dnešním fotbalu jsou všichni přibližně stejně fyzicky připraveni, rozhoduje herní disciplína a připravenost vlastní hlavy na dané utkání. Zde spočívá hlavní úkol nás trenérů a v těchto aspektech naše mužstvo propadlo. Opakuji: herní disciplína a motivace k utkání. A pokud se tohle trenéru Bílkovi nepodaří změnit, tak nebude úspěšný bez ohledu na sestavu, rozestavení a další aspekty hry zvané fotbal. Zkrátka hráči přistoupili k utkání jinak, než měl v plánu trenér Bílek, a potom mi to tedy vychází jako zbytečná ztráta času a energie.
Na závěr zopakuji myšlenku, kterou jsem již v souvislosti s naší reprezentací vyslovil a napsal: Snažit se (možná i kvůli Tomáši Rosickému) kopírovat herní styl Arsenalu je cesta do pekel. Nemáme totiž tak kvalitní obránce (kreativní, technicky vyspělé, konstruktivní), jako má Arsenal. A od toho se odvíjí jejich hra, středoví hráči dostávají míče od obránců po zemi, do nohy a dokáží se navíc kombinacemi ve středu hřiště propracovat až k zakončení. U nás by to vedlo k ještě většímu počtu ztrát než v Chorvatsku a to jsou šance pro soupeře ke vstřelení branky (právě jako v Chorvatsku). Uvedu jeden příklad z utkání: za čtvrtou branku v naší síti bych vůbec nevinil brankáře Čecha. On situaci dobře přečetl, vyřešil ji konstruktivně, jak je zvyklý z Anglie, a míč odevzdal spoluhráči Polákovi. Nedomyslel ovšem, že Polák není Mikel nebo jiný spoluhráč z Chelsea, který by si s touto situací hravě poradil a míč soupeři neodevzdal.