Nikdy jsem se netajil tím, že nesouhlasím s tezí legendárního trenéra Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“. Po skončení utkání Evropské ligy mezi Spartou Praha a švýcarským druholigovým Lausanne jsem si znovu připomněl, že mám pravdu. Tento sportovní souboj totiž názorně ukázal, co všechno se může ve fotbalu stát díky logice. Proto by jeho průběh mohl být skvělým studijním materiálem zejména pro fotbalisty a i trenéry snad na celém světě, protože jsme v něm viděli dva naprosto rozdílné poločasy.
Proč byly rozdílné, se pokusím popsat v následujících řádcích. Původně jsem chtěl začít analýzu utkání úplně jinak, a sice úvahou nad sestavou Sparty, jejím změněném rozestavení, výkonech hráčů, průběhem prvního poločasu a zhodnocením výkonů jednotlivců. Po skončení zápasu jsem svůj původní záměr musel změnit a k dění na hřišti se dostávám až nyní.
Sparta nastoupila v rozestavení 4 4 1 1. Trenéři tak navázali na povedené utkání na Letné proti Palermu, které jim vyšlo parádně. Kadlec se tedy posunul z levé strany na místo podhrotového útočníka jako tenkrát, na levé straně záložní řady nastoupil průbojný a disciplinovaný Podaný a poprvé po svém dlouhodobém zranění nastoupil na postu pravého obránce Kušnír. Při předzápasových úvahách se televizní komentátoři podivovali nad tím, zda trenéři Sparty nepřeháněli vypočítávání předností a kvalit soupeře, když ve Švýcarsku hraje „pouze“ II. ligu. Oni však dobře věděli, proč to dělají (ale k tomu až později).
Bylo zřejmé, že hráči Sparty jsou jasným favoritem (i přes zmíněná varování svých trenérů) a v prvních minutách utkání bylo vidět, že si toho jsou vědomi. Pozoroval jsem na nich maximální koncentraci. Výborně začal zejména Sionko, který chtěl evidentně vyvrátit pochyby o jeho přínosu pro Spartu v médiích. Jenže stalo se to, co nikdo nečekal. Hráči Sparty nezvládli obranný rohový kop soupeře (Řepka neuhlídal pozičně prostor na první tyči a Wilfried selhal při osobním bránění střelce branky Meoliho). Byl jsem zvědavý, co to s hráči Sparty udělá, a byl jsem mile překvapen. Během třinácti minut (od 10. do 23. minuty) otočili skóre utkání na 3:1 ve svůj prospěch. V tu chvíli nikdo netušil, že tak vlastně rozhodli o své vlastní porážce.
Máte pocit, že jsem se spletl? Ne, nespletl, ale vysvětlení si nechám na později. Až do konce poločasu snesla hra Sparty velmi přísná měřítka. Směrem dopředu velká aktivita v křídelních prostorech (hlavně Sionko a Kušnír vpravo) s častými centry do pokutového území soupeře, kam kromě obou útočníků nabíhal ze středu hřiště s maximální agresivitou Kucka. Tak padly také první dvě branky. Obdivuhodná byla chladnokrevnost střelce Wilfrieda při jeho gólových akcích. Příkladná a disciplinovaná byla i hra mužstva směrem dozadu. Například když se dostal Kucka i Kadlec během finální části útočné fáze hluboko do pokutového území soupeře, tak bránícím středovým hráčem se stal Wilfried. Na krajích sestavy podobně fungovala zastupitelnost krajních záložníků a obránců. Sparta byla daleko kompaktnější, nedala soupeři prostor pro jeho kombinační hru. Už celá obranná čtveřice včas vystupovala k soupeřově hráči s míčem. Získávala spoustu míčů v osobních soubojích ve středu hřiště (Kucka, Vacek) a přečíslovala potom obranu Lausanne, která doslova nevěděla „kam dříve skočit“. Navíc se hráči Lausanne po zisku míče vydávali ve větším počtu na polovinu Sparty, tam však díky agresívnímu napadání Sparťanů míče ztráceli, nestačili reagovat na změnu situace a otevírali tak prostor pro rychlé výpady Sparty, která toho maximálně využívala.
Druhý poločas byl zcela jiný. Hrát začalo Lausanne, ale ne proto, že by se tak zlepšilo. Bylo to proto, že hráči Sparty během přestávky v kabině usoudili (ve svých hlavách a každý po svém), že o vítězi utkání je rozhodnuto. Přestali běhat, liknavě se vraceli po ztrátě míče, ztráceli míče ve středu hřiště, po získání míče hráli individualisticky (Kucka, Vacek) a zlepšenou hru svému soupeři tímto umožnili. Tahle špatná hra byla právě jen důsledkem naprosté změny myšlení sparťanských fotbalistů. Příčinou byl stav mysli. Díky tomu, že vstřelili tři rychlé a zdánlivě snadné a zároveň krásné góly, si hráči Sparty mysleli, že už mají vyhráno, že vedou a lehce přidají další branky. Proto je třeba jasně rozlišit příčinu a důsledek zejména s ohledem na další utkání.
Nemá-li se stejná situace v podání Sparty opakovat, je třeba odstranit její příčinu, která spočívá v podcenění situace. Je varující, že Spartě se něco podobného stalo nedávno v utkání Ondrášovka cupu v Sokolově. Pro všechny zainteresované ve Spartě by to měl být impuls, aby se pokusili hlavy hráčů „vyléčit“. Navíc jsem přesvědčen, že s tím souvisí i častá nedisciplinovanost hráčů na hřišti. V tomto smyslu je práce s hráči velmi složitá, a proto vždy říkám, že „do hlav hráčů nevidíme a už vůbec se ty hlavy nedají vyměnit“. A tím se vracím zpět na začátek. Sparťanští trenéři zřejmě svoje hráče znají, a proto na ně před utkáním působili ve smyslu „nepodcenit soupeře“. Jenže se jim to podařilo jen pro první poločas a paradoxně tři rychle vstřelené branky jim záměr překazily.
Na druhou stranu je třeba říci, že podobné problémy řeší trenéři na celém světě. Moje úvaha nemá být jen další holí na bití českého fotbalu. Nemám v úmyslu vydávat tuhle zkušenost za české specifikum našich „profesionálů“. Nemusíme chodit do daleké minulosti. V tomto týdnu např. Inter Milán vedl v poločasu utkání Ligy mistrů proti londýnskému Tottenhamu 4:0, měl převahu jednoho hráče v poli a nakonec byl rád za těsnou výhru 4:3. Ve srovnání se Spartou je tu však jeden podstatný rozdíl: mužstvo Interu Milán polevilo, zřejmě situaci podcenilo, ale svého cíle (tj. vítězství) dosáhlo. Spartě se však cíle dosáhnout nepodařilo, což může nakonec znamenat vyřazení z další fáze Evropské ligy. A to by byla velká škoda nejen pro Spartu, ale také pro celý český fotbal.
Na úplný závěr se vrátím k titulku tohoto příspěvku. Pro mě bylo popsané utkání důkazem, že fotbal má setsakramentskou logiku. Jestliže totiž hráči nepřistoupí k utkání s maximální zodpovědností, tak dělají logicky chyby, hrají pod svoje možnosti a nezodpovědně. A pokud dělají chyby, hrají pod svoje možnosti a nezodpovědně, tak je logicky velmi pravděpodobné, že příznivý výsledek se nedostaví a podle mých zkušeností k nim nezabloudí ani to pověstné štěstí. A to se právě stalo včera večer hráčům Sparty Praha.