Pozdě, ale přece

Jak naznačuje titulek, budu se zabývat událostí, která proběhla už před více než týdnem. Vzhledem k nabitému programu posledních dvou týdnů se k ní vracím se zpožděním, poněvadž se mi zdá velmi zajímavá.

Tou fotbalovou událostí je debakl 0:7, který utrpěla v Lize mistrů slovenská Žilina v domácím utkání s týmem Olympique de Marseille. Ano, dá se to nazvat ostudou a bylo velmi sympatické vyjádření trenéra Žiliny („olomouckého“ Pavla Hapala), v němž mezi viníky zařadil i sebe a svůj realizační tým a nehodil tedy všechno jen na hráče svého mužstva. Tento přístup oceňuji, protože chyba Pavla Hapala to byla – a velká.

Určitě teď každý přemýšlí, kam mířím. Je to jednoduché. V současné době je nejčastější větou zejména mladších trenérů, že chtějí hrát atraktivní a útočný fotbal. Je to věta, kterou chce slyšet od trenéra každý, kdo se o fotbal zajímá. Chtěl bych to i já a vlastně každý kolega trenér. Jenže k práci trenéra patří také reálný odhad možností svého mužstva v konfrontaci se soupeřem a přiměřeně k  tomu zvolit odpovídající taktiku a způsob hry. A v tom trenér Žiliny selhal, protože nevnímal opakovaně rozdíl mezi tím hrát ligu s Prešovem (nebo jiným slovenským soupeřem) a francouzským Marseille nebo anglickou Chelsea.

Utkání jsem viděl v televizi (stejně jako před časem proti Chelsea) a obě měla stejný průběh. Domácí Žilina prohrávala za chvíli 3:0. Bylo jasně vidět, že hráči jsou z domácí ligy zvyklí hrát hodně ofenzívně a po ztrátě míče nedokázali včas reagovat a vracet se do obranného postavení. Jejich „zpátečka“ byla velmi liknavá. Navíc ztrát míčů, z nichž dnes padá nejvíce branek, bylo v těchto utkáních daleko více, než jsou zvyklí. Trenér i hráči byli před utkáním plní optimizmu, protože se to jednak opět chtělo slyšet (jinak by nepřišli ani diváci), ale hlavně si mysleli, že když v Marseille prohráli jen 1:0, tak doma vyhrají. Opět chyba! Jednak v Marseille domácí neproměnili hodně šancí (v Žilině byli daleko efektivnější) a jednak v domácím utkání se hráči Žiliny dopouštěli logicky více ztrát, ve snaze hrát ofenzívně. A to soupeř trestal, tentokrát velmi efektivně.

Z vyjádření všech „žilinských“ zainteresovaných je zřejmé, že si to uvědomují, a já jsem opravdu zvědavý, zda se poučili a jak všichni (včetně trenéra) zvládnou domácí utkání Ligy mistrů se Spartakem Moskva.

Ve srovnání se Žilinou se pražská Sparta prezentuje odlišně. Ukazuje se, že i když je kritizovaná za svůj herní projev, tak si počíná daleko zkušeněji a lépe se dokáže aklimatizovat v Evropské lize, i když soupeři (zejména Palermo a CSKA Moskva) jsou velmi silní. Přes tuto kritiku jsem přesvědčen, že má daleko lépe vyváženou útočnou a obrannou fázi hry, zejména přechodové fáze mezi nimi (tzn. po ztrátě či zisku míče). Kdyby lajdácky neztratila vyhrané utkání na Letné s Lausanne, tak měla postup téměř jistý a zcela zaslouženě. Ukazuje se, že zkušenosti z mezinárodních soutěží jsou důležité a ty ve Spartě všichni mají (vedení, hráči a hlavně trenéři). Tvrdím to i přesto, že se Žilinou Sparta vypadla z účasti v Lize mistrů. Došlo k tomu totiž jen díky nedisciplinovanosti některých hráčů Sparty.

Komentáře nejsou povoleny.