Fotbalové období, které momentálně prožíváme, jsem nikdy neměl moc rád. Jako hráč především proto, že jsme jako všichni ostatní „nabírali“ kondici běháním v ošklivých terénech, cvičením posilovnách a na zamrzlých škvárových hřištích. Později jako trenér jste zapojený do práce doslova od rána do večera a včetně přípravy několikafázových tréninků denně i v noci. Při samotných trénincích je vám (na rozdíl od hráčů) velká zima. Nevnímejte to jako stěžování si, protože to všechno je součást práce, která nás trenéry moc baví. Ovšem jako člověka zcela pohlceného svou prací ve fotbalu tohle období nemiluji. Proč? Protože mi chybí napětí, ten správný adrenalin při sledování soutěžních utkání, diskuse o chybách rozhodčích, pozápasová hodnocení trenérů a další komentáře.
Bodů mělo být devět!
Při hodnocení podzimního vystoupení naší reprezentace v kvalifikaci o účast na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině jsem si vzpomněl na svou představu o bodovém zisku po oznámení rozlosování. Určitě jsem nebyl sám, kdo při zjištění, že budeme hrát doma s Litvou a Skotskem a venku v Lichtenštejnsku, byl přesvědčen o zisku devíti bodů.
Nakonec, byla to i představa trenéra Bílka. Souhlasím s ním, že 6 bodů je málo a je to zklamání. Chtěl bych se ovšem ve svém hodnocení zaměřit nejen na body, ale i na předváděné výkony a herní styl a také na postupný vývoj základní sestavy. Všechna tři utkání jsem viděl, to první s Litvou dokonce „naživo“ na Andrově stadionu v Olomouci. Nebudu se jim věnovat jednotlivě, ale pojmu naše vystoupení jako celek.
Jaká byla Gambrinus liga?
Máme za sebou podzimní část naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy plus dvě kola z jarní části. Nechci se za ní ohlédnout jen z pohledu statistických čísel, ale také ji zhodnotit podle toho, co jsme na našich prvoligových stadionech mohli vidět.
Tahle zkušenost? Děkuji, stačilo!
Při sledování utkání 17. kola Gambrinus ligy (posledního podzimního) mezi Mladou Boleslaví a Slávií mě už před utkáním zaujalo hodně diskutované téma redaktorů ČT a jejich hostů. Tím tématem byla neutěšená ekonomická situace Slávie a dopad na fungování „A“ mužstva a jednotlivých hráčů – a tím i na jejich výsledky a výkony. Všichni se shodli v tom, že pokud hráči nedostávají včas výplaty, tak to negativně ovlivní také jejich výkonnost.
Reprezentační středa
Ve středu 17. listopadu měla na programu přípravná utkání naše reprezentační mužstva „A“ i U21. Chtěl jsem vidět obě a dokonce jsem se rozhodl naši úspěšnou „jednadvacítku“ vidět „naživo„ a rozjel se tedy na Slovácko. Určitě úspěšná série tohoto mužstva není náhodná. Ukazuje se, že máme dostatek talentovaných fotbalistů, z nichž někteří už pomalu nakukují do kabiny „áčka“ (Kadlec, Pekhart) a Suchý už tam je.
Pozdě, ale přece
Jak naznačuje titulek, budu se zabývat událostí, která proběhla už před více než týdnem. Vzhledem k nabitému programu posledních dvou týdnů se k ní vracím se zpožděním, poněvadž se mi zdá velmi zajímavá.
Tou fotbalovou událostí je debakl 0:7, který utrpěla v Lize mistrů slovenská Žilina v domácím utkání s týmem Olympique de Marseille. Ano, dá se to nazvat ostudou a bylo velmi sympatické vyjádření trenéra Žiliny („olomouckého“ Pavla Hapala), v němž mezi viníky zařadil i sebe a svůj realizační tým a nehodil tedy všechno jen na hráče svého mužstva. Tento přístup oceňuji, protože chyba Pavla Hapala to byla – a velká.
Takhle funguje logika ve fotbalu
Nikdy jsem se netajil tím, že nesouhlasím s tezí legendárního trenéra Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“. Po skončení utkání Evropské ligy mezi Spartou Praha a švýcarským druholigovým Lausanne jsem si znovu připomněl, že mám pravdu. Tento sportovní souboj totiž názorně ukázal, co všechno se může ve fotbalu stát díky logice. Proto by jeho průběh mohl být skvělým studijním materiálem zejména pro fotbalisty a i trenéry snad na celém světě, protože jsme v něm viděli dva naprosto rozdílné poločasy.
Odvrátili jsme dva brejky!
Při sledování posledních dvou utkání naší fotbalové reprezentace v Praze proti Skotsku a ve Vaduzu proti Lichtenštejnsku mě napadla následující tenisová paralela. Naše mužstvo bylo v pozici tenisty hrajícího vyrovnané utkání, v němž musí při vlastním podání odvracet dva tzv. brejky soupeře. Pokud by se mu to totiž nepovedlo, má ještě možnost vše zachránit a utkání vyhrát. Je mu ale jasné, že jeho akcie by v případě nezdaru silně poklesly, i když nějakou šanci by ještě měl. Přesně v takové nelehké situaci se naše reprezentace před zmíněnými zápasy nacházela a je třeba konstatovat, že ji hráči zvládli doslova bravurně. Obě utkání vyhráli a získali tolik potřebných 6 bodů do tabulky naší kvalifikační skupiny.
Důkaz, že opravdu nejsme kouzelníci
Toto zamyšlení píši v předvečer největší fotbalové události tohoto týdne – kvalifikačního utkání o účast na EURO 2012 proti Skotsku. Zaujaly mě totiž výsledky ankety „Trenér roku 2010“ (myšleno za období sezóny 2009/2010). Prvenství trenéra Komňackého, druhé místo trenéra Koubka i třetí místo trenéra Lavičky je zcela zasloužené. První jmenovaný obsadil s Jabloncem nečekaně 2. místo v Gambrinus lize, kolega Koubek (také překvapivě) s Baníkem Ostrava 3. místo a Víťa Lavička se stal mistrem Austrálie s FC Sydney. Výsledky uvedené ankety mě zaujaly v kontextu s mým nedávným komentářem, v němž jsem se zabýval tím, jak je pro trenéra složité sestavit z poloviny nové mužstvo tak, aby všechno fungovalo stejně dobře jako před změnami v kádru.
Kvalita i bez gólů
Všichni fotbaloví příznivci se jistě těšili na poslední pondělní utkání 11. kola Gambrinus ligy mezi Sigmou Olomouc a Spartou Praha. Šlo o přímý souboj o druhé místo v tabulce. Utkání se hrálo před vyprodaným stadionem, což je vždy zárukou výborné atmosféry, která dokáže hráče vyburcovat k maximálnímu nasazení. Navíc šlo o prestižní utkání týmu Sigmy, který je chválen za předváděné výkony, a Sparty, která je naopak často za své výkony kritizována.