V posledním komentáři k 18. kolu jsem se zmínil o důležitosti utkání v závěru první části soutěže a tomu odpovídající atmosféře. Je logické, že dvojnásob to platí pro poslední kolo, které tuto každoroční zkušenost potvrdilo. Pro trenéry je důležité „vyhnat“ z hlav svých svěřenců před utkáním myšlenky na Vánoce nebo dovolenou s rodinou, na odpočinek fyzický i mentální po náročném období plném důležitých utkání, pro některé i získání časového prostoru pro doléčení drobných nebo i větších zdravotních problémů. Je to v tomto ohledu velmi specifické kolo, což potvrdilo i to poslední o tomto víkendu. Všechna tato specifika mají společného jmenovatele v tom, že si všichni uvědomují, že před dlouhou přestávkou už není možnost bleskového napravení nebo dohnání bodových ztrát nebo celkového negativního dojmu z výkonů a bodového zisku týmu hned za týden. Všichni chtějí prožít dovolenou a následující přípravné období v co nejpříjemnější atmosféře a ne s pocitem, že je v jarní části čeká tzv. „hra o všechno“. Toto každoroční napětí jsem vnímal i tentokrát a vůbec mě to nepřekvapilo.

(Pokračování textu…)

Krátce vysvětlím, co konkrétně znamená nadpis tohoto mého komentáře. Fotbal dělám celý život a každý rok se opakuje v závěru podzimní části a v úvodu jarní části soutěží, včetně nejvyšší soutěže, jeden nešvar, na který musí trenéři a jejich svěřenci reagovat a kdo to neudělá, tak většinou na to doplatí.

(Pokračování textu…)

Pokud bych měl heslovitě popsat průběh a příčiny výsledků 17. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak bych nesměl opomenout v první řadě efektivitu, dále skvělé výkony některých brankářů, snahu o rychlé přímočaré protiútoky, včetně dlouhých míčů za obranu, ale bohužel musím zmínit i výkony a diskutabilní rozhodnutí rozhodčích. Začnu tím posledním.

(Pokračování textu…)